Amsterdam

No a když už jsem byl v tom Holandsku tak jsem si přeci nemohl nechat ujít proslulý Amsterdam (co kdyby za pár let byl již pod hladinou moře :-))

Na závěr své Holandské anabáze jsem si ve volném čase udělal odpolední výlet do Amsterdamu. Pokusím se přiblížit své zážitky.
První šok nastal, při pokusu použít v Utrechtu úschovnu zavazadel – onen skvělý automat totiž odmítal veškeré mé karty (a to jich mám dost a různých druhů) – evidentně nepočítají s tím že by si cizinci chtěli uschovávat zavazadla – nebyl jsem totiž jediný cizinice, který měl tento problém. Naštěstí kde se vzala tu se vzala ochotná Holandská babička, která mi ráda pomohla svojí Holandskou kartou se kterou si automat rozuměl a nechtěla za to nic víc než uhradit v hotovosti vzniklou škodu na kartě :-).
Mno takže jsem mohl smělě vyrazit do Amsterdamu – je to vláčkem sotva půl hodinky, takže už jsem za chvilku kochal okolím Amsterdam central station, která je šikovně umístěna prakticky skutečně v centru města. Hned u nádraží jsem statečně odolal mastné projížďce canal-busem a raději se vydal prozkoumávat krásy amsterdamu po vlastních. Vydal jsem kolem bizarního objektu s názvem NEMO, o němž dosud nevím k čemu slouží směrem k námořnímu muzeu. Námořní muzeum je věc, která nelze v Amsterdamu vynechat – tolik lodí, lodiček, modelů a mapiček snad ani nikde jinde nenajdete, navíc se člověk naživo podívá jak vypadala taková lodička zevnitř atd.
Obšťastněn námořním muzeem jsem se vydal prozkoumávat další části centra Amsterdamu.

Utrecht 2

Konečně zbyla chvíle času projít si městečko. Začínám věřit že v Holandsku je největší hustota obyvatel v Evropě – je tady husto tedy pořádně. Opravuji informaci o pruzích pro cyklisty – jsou to totiž pruhy pro cokoliv co se do nich vejde tzn. včetně různých čtyřkolek a podobných legrácek. Mají tu obrovskou věž, která nijak neptří žádnému kostelu ani další stavbě. Je na ní zvonkohra, která vyhrává snad každé čtvrt hodiny, nějakou profláklou melodii, jejíž jméno mi teď uniká. Červený domečky jsou snad všude kromě ji zmíněné Central station. Dneska jsemsi naplánoval, že bych mohl zajet v pátek před odjezdem na skok do Amsterdamu – bůhví kdy se sem dostanu příště. Zvykem místních hospod je otevírat pozdě a zavírat brzy ráno, točí se tady implicitně very small beer a tak klasická česká míra vyjde na 3-4 eura. Ve městě jsem dnes na ulici potkal vskutku vynikajícího kytaristu – hrál si tam pod lampou jednu blues za druhým jak kdyby okolní svět neexistoval. Neměl jsem moc času a když jsem se na to místo dostal pozdějí tak už tam nebyl – škoda.
To je pro dnešek z Utrechtu vše, mějte se krásně.

Utrecht 1

Emasters summer school

Tak jsem zdarne dorazil do Utrechtu. Cesta byla nad ocekavani prijemna. Vzal jsem to letadlem do Amsterdamu – to je z Prahy jenom kousicek a navic SmartWings ma velice slusne ceny. Misto 15ti hodin v autobuse jsem tak stravil prijemnou hodinku a pul v letadle. Byl to muj prvni let a musim ric ze jsem nadsen. Videt mraky shora opravdu stoji za to. Byl jsem zaskocen velikosti letadla – byl to takovy trochu vetsi autobus s kridlama :-). Kdyz clovek pomine celkem vyskoy hluk tak je to velice prijemne cestovani.
Zajimvejsi akce nastala na letisti v Amsterdamu – Schiphol. Skoro pulhodinku me totiz trvalo nez jsem obesel temer kilometrovou baggage hall a objevil svuj batuzek rotujici na baggage belt 23 :-). Super je, ze Schipholu primo pod letistem vyjizdi vlaky na vsechny strany – stacilo se tedy domluvit s jizdenkovym automatem a frcel jsem si Intercity do Utrechtu.
Utrecht je moc mily mestecko, kdyz si clovek odmysli industrialne vyhlizejici Central station. Dneska vecer nas ceka projizdka na kanoich mistnimi kanaly (nikoliv kanalizaci), na kterou se moc tesim. Historicke centrum se sklada ze spousty pidiulicek a jeste vici pididomecku z cervenych cihel. Vsude jsou tu cyklostezky – v zasade silnice ma tri casti – pro auta, pro cyklisty a pro chodce. Zajimave je ze pruhy pro cyklisty bezne vyuzivaji i male skutry. Cyklistu jsou tu opravdu mraky – zrejme tak cestuji vsichni do prace a to vcetne sekretarek v minisuknich a na vyskoych podpatcich.
Pro dnesek je to z Utrechtu vsechno – zkusim nekdy navazat.