Mendenhall ledovec

Posledni den v Juneau jsme stravili na spolecnem vylete s Donem a Dorothy. Bylo celkem nezavisle na nas rozhodnuto ze podnikneme kayak trip na jezere s kratkym walkem po ledovci. V devet rano jsme tedy vyrazili do AUke bay k pujcovne kayaku. Dostali jsme instruktaz co delat kdyz se preklopime a jak se dostat do kayaku. Voda ma pry 35 stupnu Fahrenheita coz nevime kolik je Celsia ale je to "damnly cold" a pry tam zmrznem do peti minut. Nalozili jsme kayaky na strechu a vyrazili k jezeru.
Kayakovani na jezere mezi kusy ledu je fakt fajn a hlavne jsme se dostali nejbliz jak to jde ke vsem vodopadum a k celu ledovce (viz foto). Celkem nam to slo a kayak je vlastne rychlejsi a stabilnejsi nez kanoe. Pristali jsme u ledovce a vydali se na kratkou prochazku po ledovci.

Diky nasim pratelum jsme meli i macky a cepiny, takze prochazka byla vcelku bezpecna a mohli jsme si uzit ledovec pekne zblizka - je to neco dost jinyho nez ty zasnezeny hory ledu v Alpach - kluzky studeny, brutalne modry se spoustou prolaklin, vodnich vytvoru, jeskyni, potucku apod. Ledovec je nad celem celkem dostr roztrhany takze prochazka byla kratka. Po poledni jsme to otocili a prepluli jezero zpet.
Don a Dorothy leteli na vylet do Kanady - prave totiz ziskali pilotni licenci na jeich pidi letadlo, tak se slii proletet a my se chystame na cestu domu. Nechali nam tu barak a klicky od auta, takze na letiste se v pohode dostaneme.

Juneau a okoli

Jeste doplnek k minulamu clanku - fotecka - morske vydry na kre v Prince Wilian Sound kousek od ledovce co padal primo z hor do oceanu.

Vecernim letem jsme se presunuli z Anchorage do Juneau. V letadle jsme se dali do reci s jednim mistnim chlapikem, ktery byl velice pratelsky a pak nas hodil az do hostelu. Mistni hostel je tu jediny, ma jen oddelene damske a panske loznice, je desne levny, ale musite pak pomoct s uklidem a je otevreny jen 3 hodiny rano a pak k veceru. Nu co se da dela, tak jsme spali kazdy zvlast a byla tam teda dost zima, kdyz vedle nebyl dalsi tvor co ma 37 stupnu celsia.

Dalsi den rano jsme vyrazili na pruzkum Juneau, koupili si vylet na velryby a vyrazili. Na clunu pro 50 lidi nas bylo 8 - jeli jsme s postarsimi damami z mega cruiseru co tu parkuji (lod tak pro 2000 lidi co vsichni vyskacou, nakoupi diamanty a kozichy z polarnich lisek a zase odpluji). Myslim ze jsme pro ne byli mozna stejne velka atrakce jako samotne velryby. Tech se nam povedlo videt asi 14, hezky se predvadelz a vystrkovali nad vodu ocasy aby nam zamavaly. Pak jsme jeste obdivovali tulene, kapustnaky a ruzne ptactvo. Velryby jsou uzasny zviratka, asi si poridime jednu domu do bazenu. Pak jsme se courali po meste, zaridili si rybareni a protoze vysvitlo slunko (na Juneau zcela neobykly ukaz - je to tu nejdestivejsi misto na cele Aljasce) tak jsme vyjeli lanovkou nad mesto a kochali se zapadem slunce nad protejsi hory. Vecer nas zaujal cesky napis na mistnim Aljaska baru - a to plzensky prazdroj, tak jsme sli zjistit jestli ho maji a pry zrovna ted ne, ale stejne jsme zustali na mistni pivo a poslechnout si mistni folk-bluegrassovou uspavacku.

Dalsi 2 dny jsme vyrazili na vylet do okolnich destnych lesu. Nejdrive k Mendenhall ledovci a podel nej na vyhlidku. Opet bylo nadherne (tj. nelilo a mraky byly vysoko) a tak jsme jen uzasli nad tou obrovskou masou modreho ledu, ktera pod nami stekala do udoli. Nadhera. Nad hlavou nam svisteli helikoptery, ktere tam vysazovali turisty. Pak jsme vyrazili a stopem se posunuli k Herbert river. Pan co nas vezl byl neskutecne tlusty, ale velice ochotny a zajel si kvuli nam mnoho mil, aby zavzpominal na leta, kdy mel asi o 100 kg mene a taky turistil. Zabydleli jsme se asi na nejproflaklejsim miste pro vecerni parby, protoze cely vecer prijizdeli auta a zkoumali jestli je tam volno a budou moci parit. Pokusili jsme se povesit jidlo na strom, aby nam ho nesezral medved a bylo to dost zabavne, protoze ten kamen co jsme prehazovali pres vetev nesel ani dolu a ani nahoru :-)
Dalsi den jsme se zacali za totalniho lijaku probijet mistnim destnym lesem, coz znamenalo ze jsme byli za chvili mokri od hlavy k pate a zabahneni taky tak nejak. Mocalu tam bylo nepocitane. Cestou jsme se jeste skamaradili s par lidi z parku. Mistni les je naprosto fantasticky, pohadkovy. Rostou tu mega boruvky, je tu vic mechu nez kytek a je to totalne zeleny a mokry.
Vecer jsme se zabydleli v kempu u jezera a zavolali kamaradovi z letadla jestli nejde na pivo. Tak nas vyzvedli a sli jsme se najist. Nakonec nas prekecali, at jdeme bydlet k nim a tak jsme se po prvni pisnicce nejake skupiny co tam hrala (skoda, znelo to skvele) zvedli a za deste zase vsechno v kempu sbalili a prestehovali se k nim domu.
Maji mega barak, chteli nam pujcit i klicky od auta, jsme lehce v soku. Taky bychom si nezvladli ani udelat caj - nemaji konvici, ale vrouci voda jim tece z kohoutku vedle drezu. Rano nas hodili na lod se kterou jsme meli jet na ryby.
Dopoledne jsme tedy stravili na mori chytanim lososu. Asi jsme totalni smolari, protoze se nam v raji rybaru povedlo nechytit ani jednu rybu a v zasade si ani nesahnout na prut :-(
Ted courame po Juneau, a vecer jdeme zpatky k nasim hostitelum, kteri nas zitra berou na kajak k ledovci.

Aljaska - Prince William Sound

Hned po priletu z Kotzebue jsme vyzvedli na letisti auto - bylo stejny jako minule, akorat byl sedy. Jeste jsem v Anchorage stihli nakoupit a dat si McDonalds vecero snidani - teda McChicken docela ujde pokud se zapiji Pepsi ale aby se clovek najedl musel by utratit majlant a zas by do sebe naladoval slusnou davku tuku. Vyjeli jsme smerem na Seward Hwy a zaparkovali na pseudoodpocivadle vedle dalnice a dali si tri rychlohodinky spanku.

V sobotu jsme rano rozlamani vyrazili na vyhlidkovou trasu smer Whittier, tempomatu jsme nakazali 45mph a vyhlizeli beluhy a okolni kopce, bohuzel ale beluhy nejak nebyly k mani :-(. Zanedlouho jsme dojeli k ledovci Portage, ktery jsme si alespon z dalky vyfotili a uz jsme mazali do tunelu na Whittier - ten se totiz otvira jen jednou za hodinu a je spolecny pro auta a vlak. Whittier je byvala vojenska zakladna umisteni bylo vybrano tak, aby to nikdo nenasel, takze je tam furt hnusne a cely fjord je neustale pod hustymi mraky. Kdyz zrovna nemate stesti tak k tomu vsemu lije. Prvne jsem vyzvedli listky na lod na Alaska Marine Highway terminal a pak za 15 min projeli cely mesto / maji tu totiz 4 ulice, pristav, nadrazi a jeden megapanelak kde vsichni bydli. Na prvni fotecce se muzete kouknout aspon na kousek mistnich vodokaskad. Pak jsme dali v pristavu coffee a seafood a jali se nalodovat. Lod byla na mistni pomery pry docela mala, presto nas a spoustu karavanu slupla jako nic.

Dalsich 5 hodin jsme stravili na lodi jizdou pres Prince William Sound. Cestou jsme videli spoustu ledovcu padajicich do mroe v uzkych fjordech, nektery ledovce plujici, tulene, skakajici ryby spoustu ptaku a nejvetsi ledovac Columbia - ten stal vazne za to. Kolem osme vecer jsme pomalu a jiste pristali ve Valdezu - mistnimu ropovodu konci. Uprimne netusim jak v tom uzkym fjordu manevrujou tankery. Ale tim ropovodem pry za hodinu rotece stejne prachu jako stala amiky cela Aljaska. Valdez je opet pidi mestecko skladajici se hlavne z pristavu. Zakempili jsme v Orlim kempu...

Dalsi den jsem vyjeli po silnici uzkym Keystone kanonem smer Glenalen. Silnicka se klikati a muzete obdivovat spoustu vodopadu, pak se vysplha do sedla Thomson, kde jsou skutecne nadherny vyhledy a kousek za nim se da udelat prochazka k ledovci. Pak jsme uz jen profrceli velkej kus zeme az k ledovci Matanuska, cestou jsme se stavili do Wrangell visitor centra - akorat ze vyhledy na hory byly v mlze :-( a v zavrenem Copper centru.

Ledovec Matanuska narozdil od ostatnich je ledovec udolni, krom toho ze jsme meli stan s vyhledem na ledovec jsme se konece mohli po ledovci rano poradne projit. Je to fakt kluzky a ledovy - morena je ohromna, proste parada. Po ceste do Anchorage jsme se jeste stavili na farme Musk Ox - to je to zvire na obrazku - je to neco mezi zubrem ovci kravou a kamzikem, pry je z toho hyperkvalitni vlan ktera taky stoji patricny $$$, ale sou to strasne mily zviratka a vubec nesmrdej.

Ted uz frcime do Juneau na jih, tak pristi obrazky zase odtamtud.

Aljaska - Kotzebue

Po brzkem rannim letu jsme pristali v malem ospalem mestecku Kotzebue. Nachazi se 26 mil za severnim polarnim kruhem na brehu Arktickeho oceanu. Zaridili jsme par drobnosti, pockali az prejde mlha a malinkatym letadylkem pro 4 lidi vcetne pilota jsme vyrazili na sever do hor. Jeste predtim jsme si vystikli mapu z internetu protoze tady mapy nevedou a pujcili bear spray a chteli pujcit i bear container, ale zadnej nemeli, tak snad nas medved nesezere a kdyz tak jenom nase jidlo.

Byli jsme vysazeni v miste zvanem Naklik coz je pomerne vysoko v Baird Mountains asi tak hoooodne mil od nejblizsi civilizace. Pristavaci pruh vypada proste jako kamenita placka.


Pak jsme 4 dny proste sli splhali schazeli apod. u toho jsme si uzivali tundry, ktera je (ted na podzim) krasne barevna. Tam kde je trochu placato se delaji baziny a rostou treba i maly stromy a tam kde placato neni jsou uz jen sutry a lisejniky. Hory nejsou vysoky asi tak maimalne okolo 1500m n.m. ale severska rkajina dava cloveku pocit ze je aspon ve 4000. Druhy den jsme na jeden takovy Snezkoidni vrchol vysplhali a rozhled opravdu stal za to - vsak posudte na vrcholovem fotu. Taky je to zeme Caribou - teda Sobu, vlastne za toho Soba nejspis muzou Obrozenci, jinak by to byl po cesku taky caribou. Je jich tu tuna a sou fakt nadherny. Jeden vecer jsme zrejme obsadili jejich oblibene misto u reky - chvili trvalo nez se osmelili, ale pak se chodili napit a napast jen kousek od nas, takze se nam podarilo ziskat i nejake detailni snimky. Voda tu bud neni vubec nebo je ji zase tuna - koryta rek maji na dolnim toku klidne i kilometr na sirku ale v tuhle dobu tam tece jen nekolik par metru sirokych praminku :-).

Tundra je proste nadherna a kdo neveri at tam bezi, ale nejblizsi z CR bude asi ve Skandinavii tak preji prijemny beh ... bude to na par mesicu. Po ctyrech dnech nas John (to je nas pilot) vyzvedl na tzv. Barell stop - to se pozna tak ze je to placka, v trave jsou koleje od letadla a u toho stoji uprostred pustiny barel - cert vi kde se v te pustine vzal. A jeste jsme se nechali zavest na mistni raritu - Great Kobuk Sand dunes - to je takova mala poust tady za severnim polarnim kruhem. Proste par km ctverecnich regulernich poustnich dun uprostred pralesu a mocalu (vidno na leteckem snimku). Kdyz tam clovek pristane, tak si pripada naprosto neuveritelne - uz chybi jen velbloudi a je to jako na Sahare - vedro je tam teda taky slusny - nechce se tomu verit, fakt je to pisek. Po ceste na duny jsme jeste obdivovali pestrobarevne tundroidni hory, leteli jsme nizko mezi kopci, takze to obcas pekne hazelo, ale vylet to byl paradni. V mocalu hned vedle dun se pasl obrovskej los, tak jsme nad nim vykrouzili osmicku abychom si o poradne prohledli. Po ceste zpatky jsme jen zasli nad mohutnosti reky Kobuk - rozhodne si nezada se svetovymi velikany. Taky bylo videt ze puvodni obyvatele stale jeste ziji uprostred pustiny - jen iglu maji plechovy a o likvidaci odpoadku se stara reka a medvedi. Co je opravdu nadherny na mistnich rekach, je jejich prirozenost - spousta meandru nahernych zakouti a slepych ramen, vegetace verne kopiruje reku. Rikam si, ze takhle to mozna vypadalo v Evrope pred 1000 lety, skoda ze jsme si to tak zprznili tema betonovyma korytama :-(.

Vecer jsme se dorazili do Kotzebue a protoze mistni hotely (takovy dreveny budky) stoji nehorazny prachy (asi tak 3x tolik co v Anchorage), tak jsme si ustlali na plazi - rozumej kamenitemu brehu severniho ledoveho oceanu, hned vedle letiste (uz vam nekdy nad hlavou startoval boeing? - bezva vecernicek a budicek). Eva si jeste dala koupel v oceanu, ja jsem se radsi zahrival ve spacaku. Asi tak ve 23.30 jsme konecne meli moznost zhlednou zapadajici slunce za severozapadnim okrajem oceanu (v horach vzdycky nejdriv zalezlo za kopec a ze zapadu nebylo nic).

Dnes travime den v Kotzebue - nothing to do - tak jsme byli na poste, jime, spime, nasli jsme knihovnu a internet a vecernim letadlem frcime do Anchorage. Kotzebu je takova dira na 3500 lidi. Vetsina jsou eskymaci, pro preziti je nutne vlastnit velkou dodavku, snowcat - neboli snezny skutr, ctyrkolku, clun a letadlo. Hamburgery sem vozi letadlem a benzin asi lodi, odpadky zustanou tam kde vzniknou - treba kdyz umre snezny skutr proste zustane u silnice, dokud se nerozpadne.

Aljaška Anchorage 2.

Po návratu z Katmai jsme se zcivilizovali v hostelu, zasli na net a nakoupit a šli spát. Další ráno jsme vyzvedli auto z půjčovny - nezvyk v podobe automaticke prevodovky Jirka zvladnul. Vsichni tu jezdi docela podle predpisu. Vyrazili jsme do kaňonu Eagle river.ProcháZKA to bYLA prima, všude úplná tajga - uzke smrky a v podrostu jen mechy a lisejniky a brusinky a plno hub. Uz jsme si delali zalusk na smazenici, ale temer vsechny byly cervavy. Vypadalo to tam jak v lese dedecka hribecka. Reka byla hrozne siroka a stromy okousane od bobru. Bohuzel jsme nevideli moc dobre ledovce a spicky nad nami, protoze byla mlha. Za začínajícího deště jsme se otocili zpatky k autu a zajeli se podívat nejdrive na vodopady a pak do Elkutny na starý kostelík, ktery tu postavili usti osadnici. Hroby maji jako male domecky a jsou tam i z posledni doby - i architektura techto domecku odpovida soucasnosti. Pak jsme se projeli k Elkutna lake podivat na nejvzssi horu Chugach national park,ale uz slusne prselo a tak jsme videli jen mraky. Vratili jsme se dost unaveni a jeste zajeli nakoupit a na internet do knihovny, kde nam ale hned zavreli a tak jsme museli do nejakeho nocniho paricskeho doupete. Pak uz jen zbyvalo prebalit batohy a pripravit se na vstavani v pul ctvrte rano, protoze odletame na sever.

Aljaška - Katmai

Právě letíme zpátky do Anchorage. Je nás 9 včetně pilota a letadlo je plný k prasknutí. Ale vraťme se o pár dní zpět.

Z Anchorage jsme to vzali s Penair do King Salmon součástí letenky jsou špunty do uší, vleze se tam asi 20 lidí a dostanete chipsy a pití. Hned po přistání si nás vyzvedl borec z Katmailand a hodil nás dodávkou na říční letiště. Tam si nás i batohy pěkně zvážili a rozdělili do letadel - my byli v tom větším tzn. I s pilotem 10 lidí. Let byl přímo vyhlídkový - malebná krajina se spoustou jezer a řek. Za 20min jsme přistáli. Hned potom jsme dostali poučení o chování k medvědům a mohli jsme užívat jak jen se dalo.

Mezitím už bylo po poledni tak jsme hned vyrazili na medvědy. Měli jsme štěstí a hned v ústí řeky jsme měli možnost pozorovat rovnou 4. Dva si hráli a dva rybářili. Řeka byla plná červených lososů. To odpoledne jsme potkali ještě dva jednoho kousek od vodopádů. Byli jsme tam jen tak v lese a on si to uháněl krajem řeky tak jsme se mu raději opatrně vyhli.

Další den se trochu zhoršilo počasí hory se schovaly do mraků a místy mrholilo. Vlastně na místní poměry celkem průměr tak jsme si půjčili na celý den kánoi a hurá na jezero. Měli jsme tajný plán zaparkovat loď někde na druhým břehu a zkusit vyšplhat aspoň kousek do okolních svahů. Po 2h pádlování jsme se rozhodli to zkusit. Terén byl však opravdu neprostupný takže jsme se daleko nedostali. Probíjení trávou vysokou po pas či močálem se sice občas dalo usnadnit užitím medvědí cestičky celkově jsme ale postupovali hafo pomalu a tak jsme po hodině namířili gps zpět k lodi. Část zpáteční cesty jsme volili po pobřežní medvědí stezce takže to šlo poněkud rychleji a navíc jsme našli spoustu medvědích stop. U kánoe nás atakovali komáři tak jsme rychle odpluli na jezero. Po cestě zpátky jsme ještě zahlídli jednoho méďu jak se prochází po břehu což vedlo k úvahám jak asi rychle plave - pro případ že by se nás rozhodl začít zkoumat.

Další den jsme se vydali na guided tour do údolí 10000 kouřů pravé příčiny tohoto národního parku. Kdo to neví tak v roce 1912 tady bouchla sopka Novarupta byla to největší erupce 20. Století na světě. Erupce zničila veškerý život v okolí a nejbližší údolí zasypala několik desítek metrů silnou vrstvou lávy a popela. Po téměř 100 letech se sem začíná vracet život. Voda vymlela v popelu systém divokých kaňonů. Prostě ideální turistická podívaná. Večer jsme ještě zvládli přednášku o medvědích osobnostech zdejšího kraje.

Dnes ráno jsme sbalili batohy a šli na check-in. Pak jsme ještě vyběhli na nejbližší kopec a obhlédli tuto jezerní krajinu. Ve 12 jsme vzlétli k našemu překvapení ne do King Salmon ale do Kulik Lodge. Měl jsem tu čest dělat druhého pilota. Teď tedy letíme už do Anchorage. Je mlha, pilot si čte noviny, vrtule se spolehlivě točí...

Pár všeobecných poznatků: bezpečnost především - za 3 dny jsme 8x slyšeli bear talk, 4x podepsali že rozumíme riziku plavby na jezeře a 2x odsouhlasili řidiči busu že dáme pozor na mokrých schodech. Všude je voda na zemi pod zemí ve vzduchu v jezeře v řece na trávě ve stanu v botách v kánoi.... Pokud chcete američanům rozumět nechtějte aby mluvili pomalu začnou pak zrychlovat. Bez kreditky ani medvěd nemůže žít. Nevadí že vy nevíte kam a kdy letite oni to vědí. Výhoda malých letadel je že všichni sedí u okýnka. Plyšoví medvědi jsou krotcí kromě těch divokých.

Aljaška Kenai

Další část konference byla na kenaiskem poloostrove. Je tam totální tundra s rozlehlými lesy a spoustou mocalu. Podařilo se nám zahlédnout medvěda,losa,soby. Udělali jsme si party v místní hospodě v Soldotne, už mluvím docela slušně tak si i pokecám. Je fain sledovat zahajeni olympijskych her v silne mezinarodni spolecnosti - kazdou chvili nekdo jasa, ze prochazi tym z jeho zeme. Taky jsme se stavili u rybářů kouknout na jejich lososy. Místní hotely jsou děsný luxus - viz fotka v minulem prispevku. Dalsi den jsme pokracovali na jih do Homeru. Je to zcela turisticke mestecko, zarizene hlavne na chytani ryb. Vecer jsme neodolaly a sly se vykoupat do uplne ledoveho Ticheho oceanu. Na závěr konference jsme měli zařízenou plavbu lodi mezi fjordy na veceri. Z lode jsme videli na dalku malou kosatku a jednoho papuchalka, jak se snazil neco chytit pod vodou. Takova vecere pod ledovcem v vyhledem na ocean je opravdu prima. Pak už následovala dlouhá cesta zpět. Poslední den jsem byla s Blankou a Jonatanem u vodopádů najit jeden desne vzacny mech a pak lanovkou na Mt. Alyeska mezi sněhem. Cely snih byl pokryty cervenou rasou, ktera tam rostla a vypadalo to jak kdyby tam nekdo slusne vykrvacel. Nasledovala znacne divoka jizda zpatky do Anchorage, jeste zbesilejsi nakup v supermarketu. Najit tam neco je horor - vsude jsou bramburky a cola. Na letišti jsem našla po hodinovém hledání Jirku, letadlo melo zpozdeni a my ho hledali na jinem terminalu a naše dovolená začíná. Klíček

Let na Aljašku

Moje cesta začala v neděli ve 2.00 ráno kdy jsem s našima sedl do auta a vyrazil směr Praha airport. Po cestě jsme potkali jen pár kamiónů a tak jsme za pohodové tři hodinky přistáli na terminálu 2. Následovala snídaně ranní břečka z automatu a šlo se. Slečna na odbavení mi ochotně zařídila místa u okýnka ve všech letech.



Let do Frankfurtu byl nečekaně pohodlný akorát okýnko mi někdo zabral. Zkusil jsem to anglicky a německy a nakonec jsme skončili u češtiny. Byl to česko ukrajinský pár letící na Bali. Nakonec jsme pokecali a jsem pozvanej do jejich hotelu na podkarpatské rusi. Čekání ve Frankfurtu bylo zdlouhavé ale naštěstí jsem našel čekárnu s lehátky.



Bezpečnostní pohovor se skládal z mnoha otázek které měly všechny stejnou odpověď. Pak jsem nějak minul frontdesk za což mě při boardingu sprdli a musel jsem se vrátit a vyměnili my českej boarding pass za americkej. Delta letadlo už toho má dost za sebou takže bylo trochu ošuntělý. Vzali jsme to nad británii kolem Islandu a přes jižní cíp Grónska - tam jsou nádherný hory. Po 10h jsme přistáli v horkém Cincinnati. Měl jsem štěstí na sousedku v letadle - Švýcarka co žije ve státech a lítá 2x měsíčně do Zurichu - pomohla mi vyplnit celní deklaraci takže to pak šlo hladce. V Cincinnati to šlo rychle ani jsem se nenadál a čekalo mě dalších 7h v letadle. Už jsem byl fakt utahanej přeci jen už jsem měl 10h stále odpoledne takže jsem tak trochu pospával ale neunikli mi nádherné výhledy před přistáním v Anchorage - hory jsou plné ledovců plazících se až do moře a v dálce bylo vidět něco obrovskyho snad Mc.Kinley?



Po chvíli hledání jsem našel i Evu a otestoval zda se dá z letištní wi-fi telefonovat. Ještě jsme zašli s Jonášem a Blankou na večeři. Teď je ráno a letíme na Katmai najít nějaký medvědy a sopky. Zpátky v Anchorage budem za tři dny.

Je sever na severu?

Možná se někdo zeptá co je to za otázku. Skutečně, tam kam ukazuje ručička kompasu nemusí být vždy sever.

To je starý známý fakt, který se učí děti snad i na základní škole i když mě to myslím naučili ve skautu. Odborně se tomu říká magnetická deklinace a jde o to že ručička kompasu či buzoly ukazuje k magnetickému severu země, který ale není na témž místě jako sever geografický. Tato odchylka je logicky na různých místech zeměkoule různá. To jsem taky neřekl nic nového, co mě však zaujalo?

Hledal jsem v rámci plánování cesty na Aljašku jaká je magnetická deklinace na Aljašce. A tak jsem objevil, že magnetickou deklinaci pro libovolné místo na zemi lze spočítat tady. To mě nadchlo samo o sobě - nejenže jsem zjistil že na Aljašce je deklinace cca 16˚, ale taky jsem zjistil že se odchylka mění v čase a to celkem hodně. No schválně si zkuste zadat rok 1900 a pak rok 2008 a GPS souřadnice někde v ČR ;-)

Jsme ovce?

Nedávno mě zaujal rozhovor s panem Hájkem bývalým mluvčím prezidenta. Překvapil mě ostrou kritikou současných médií což evokovalo toto malé zamyšlení. Dnešní média totiž často nejsou nositeli informací ale jejich producenty. To co nám média předkladají jsou často hotové závěry a domyšlené příběhy které ze skutečnosti jen vyšly ale skončili někde jinde. Možná se ptáte jak k tomuto tvrzení hledat důkazy. Je to jednoduché stačí vzít nějakou horkou zprávu a porovnat její vyznění v hlavních denících závěrem se podívejte na ČTK tedy je zdroji a zjistíte že všechny deníky si zprávu tak trochu dotvoří k obrazu svému. Co je na tom špatně? Jde především o to že máme předchystané názory které se snadno přebírají. Učíme se nepřemýšlet nad souvislostmi a dopady protože oni to dělají za nás. Když si to člověk uvědomí tak ho to zprvu vyděsí a má pocit že takto vychováváme ovce které budou jen kývat na veřejný názor. Nejzajímavější je že i tato myšlenka se zakládá na názoru z médií. Jsem taky ovce?

Aljaska - Kenai

Z Anchorage jsme se presunuli na jih na Kenaisky poloostrov. Meli jsme stesti a tak se udelalo krasne a mohli jsme se pri jizde busem kochat okolnimi kopci. Pocasi bylo natolik vyjimecne, ze nam dovolilo videt i v dalce NP Denali a horu Mt. Mc Kinley - nejvyssi horu Aljasky. Dalsim prekvapenim byli mistni bili kamzici - zvirata placha a zijici pouze v hodne vysokych horach. No a 5 tehlech plachych zvirat zabloudilo k silnici po ktere jsme jeli a nechalo se fotit desitkami tusitu. Kolem svisteli kamiony a husty provoz. Jsou to krasna zvirata. Kousek dal nasledovalo dalsi zurive brzdeni autobusu, protoze jsme v dalce zahledli bile velryby - beluhy. Placali se spokojene ve vode a na dalku bile zarily. Hory v Chugach NP jsou slusne vzsoke a plne ledovcu. Take maji hrozne nizko a u sebe vegetacni stupne - docela nizka hora, treba jak u nas v jesenikach a pred ocima se vam vystridaji stromy-kere-klec-trava-sutry-led a snih. Smrky tu jsou jak sirky, nebo taky stetka na zkumavky - hrozne uzke a tak cely les vypada tak nejak divne a hlavne hrozne seversky, proste aljassky :D Oblast na SZ Kenai je rovinata s obrovskym mnozstvim jezer a mocalu uprostred tech sirkovitych lesu. Konecne chapu co nas uci ve skole, ze raseliniste jsou prirozene bezlesi v jinak zcela lesnate krajine. Je to tu neskutecna mozaika lesu a jezer s raselinistem. Cestou jsme z autobusu videli prebehnout pres cestu naseho prvniho medveda, spise medvide. Zdrhl hrozne rychle.
Na foteckach je pohled na Portage glacier, pak ti bily kamzici a pak nas pokoj v Seldovii.

Aljaska Anchorage

Brzy rano jsme se letadlem presunuli do Anchorage. Je to velkomesto se vsim vsudz, tj. tunou megaobchodu kolem a velkym turistickym centrem. Ubytovali nas v univerzitnim kampusu, co ma rozlohu maleho Brna. Po kampusu museji jezdit autobusy nebo tu ma vetsina studentu auto. Prijde mi, ze pokud clovek nechce za cele studium vytahnout paty z bezpeci kampusu tak nemusi a nekteri to zrejme opravdu nedelaji. Je tu vsechno, i vlastni nemocnice. Pokusila jsem se holky v recepci zeptat na cestu do vedlejsi univerzity a tvrde jsem narazila. Kokala na me jak kdybych byla z Marzu a naprosto netusila. To i ja se pomoci mapy tady orientuji lepe.
Stavovali jsme se v krasnem mocalu, kde bzly bultz tvorene Meesii a Paludelou [to pro botaniky :D] a kde bylo moc vody. Tak moc ze sla vrchem do pohorek, coz me ale netrapilo, protoze jsem tak mela vyrovnanou vodni hladinu hned pri druhem kroku v mocalu, protoze jsem zjistila ze mam popraskane svy. Takze pohory mam volne prutocne.
Kolem poledne jsem se stavili ve meste. Je tu tuna suvenyru a maji tu PB bomby do varicu Coleman. Coz je nam ale stejne k nicemu, protoze dal poletime letadlem, kam je vzit nesmime, asi si budeme medvedy opekat nad ohnem.
Odpoledni program mi vzal dech - budeme lovit mechy v raketove a vzdusne vojenske zakladne USA na Air Force. Tohle misto jsem vzdycky slysela jen ve zpravach, ze odtamtud odletaji tryskaci. A tak pote co jsme se nahlasili a napsali si nase pasy vyrazili do mistnich mocalu. Kolem jezdila vojenska technika. Cele je to neskutecne rozlehle. Nejvetsi zabava byla kdyz nam nad hlavou startovaly stihacky, to se traslo cele raseliniste a nebylo slzset ani slovo. Kazdou chvili nam preleteli tesne nad hlavama, udeleli nejake piruety a zase zmizely a do toho vseho obcas proletela obrovska plechova vec, asi vojenske dopravni letadlo.
Na obrazcich muzete videt jednoho takoveho tryskace, oak pohled pres vojensky prostor na hory, pak mocal s jezerem a pak me v mocalu abyste vedeli ze ziju.

Aljaska obrazky

Jeste jsem neodolala a kdyz uz jsem znarodnila kolegovi notas tak nahraju par obrazku - vsechny mistni pocitace maji totiz blokovane USB a tak nejsou pro obrazky pouzitelne.

Na prvnim obrazku je mistni orchidej, myslim ze Spironema nebo tak nejak, budu si to muset najit, ale ma to co delat se spiralou, protoze ma kvetz do spiraly. Kdyz jsem ji nasla tak botanici poskakovali nadsenim. Pak je tam plodna Lobaria pulmonaria coz je lisejnik co roste na stromech v cistem a vlhkem prostredi, u nas hodne vzacny. Tady jsem zase nadsenim poskakovala ja - no neni nadherny? Na dalsi fotecce vidite cervene lososy, ti plavou v rece pod ledovcem a je to jinz druh nez ti bili co bzli u more v minulem prispevku. A nakonec jedna masozravka - Drosera anglica - Rosnatka anglicka.

Aljaska ledovec

Dnesek byl zase vedecky. Vyrazili jsme na raseliniste a v desti badali jak ozivot. Taky jsem se uplne precpala "moruskou" tady je to asi druh ostruzinik aljasky. U nas se ucime jak je to vzacna ostruzina, v Krkonosich se k ni nesmite ani priblizit no a tady jsem se s ni cpala a cpala, kazda kytka ma jen jeden plod, ale zato veliky a sladky. Taky jsem se plizila nejakym krovim pro mech a tu mi doslo ze to krovi co mi je nad hlavu a ma listi velky jak jablon jsou boruvky :D a ty plody jsou taky slusne veliky, to by se to sbiralo na marmeladu. Dalsi vec, kterou lze pri exkurzich konyunovat , aby clovek vyrovnal ty sendvice. Potom nasledovala kratka turisticka pauza - byli jsme se podivat jak tahnou lososi. Ta reka se jimi uplne vari. Bylo jich tam desitky na jeden metr. Dali se chytat za ocas do ruky jak byli utahani, ale nesli vzlovit, protoze byli moc tezci a velci.
Dalsi turisticka zastavka byla u "Mendlehanskeho" ledovce. Nemam tu mapu a tak nevim jak se to pise. Proste ten velky u Juneau. Videli jsme pres jezero jeho jeden splaz a bylo to opravdu monumentalni. Cele to sviti blede modre a na dalku z toho cisi chlad. Rozervane hranz, kry co se ulamuji do vody a trhliny pres cely ledovec budilz uctu. Lehce jsem prehodnotila svuj nazor na napad na nejaky ledovec vylezt. Takhle na dalku to vypada jako sebevrazda. A kdyz si predstavim ze to na co koukam je jen jeden splaz a za tim je ta masa ledu jeste vetsi a ze to je jeden z mensich ledovcu, tak si fakt nedokazu predstavit jak obrovske jsou ty velike.
Pak nasledovalo zase badani, k obedu obligatni sendvic a vecerni zastavka u oceanu. Po veceri jsme meli prvni prednasku, kterou jsem prospala jako mimino, abych se po jejim skonceni nadsene vrhla do postele.

Aljaska prvni dojmy

Vcerejsi den byl v ramci seznamovani s mistnimi zvyky. K snidani jsme vyfasovali slaninu, vajicka, vafli se slehackou a kafe a colu coz muj cesky zaludek zvykly na chleba se syrem a caj nesl docela tezce. A k obedu nejaky sendvic, chipsy a majolka. Mam pocit ze tu za ten tzden priberu moc moc kilo. Je to zeme ve znameni plastu a veci na jedno pouziti - az mi vstavaji vlasy hruzou. Jidlo i kdyz jsme v kantyne dostanete na plastovych talircich, mistickach, k tomu 3 kelimky na piti a to me tu ceka kazdy den 3x. Svacina zase asi ve 4 krabickach. Byli jsme na prvnich exkurzich a bylo to uzasny. Raseliniste tu jsou neskutecne bohata a nestiham si zapisovat, sbirat, fotit, natacet a jeste konverzovat. Jsou tu vedecke spickz ve vyzkumu raseliniku a vsichni jsou moc mili a ochotne se deli o informace a uci nas amatery. Uz jsem videla 3 nove raseliniky o kterych jsem ani netusila ze existuji. Boty to vzdali pri prvnim vstoupeni do mocalu - asi jsou uz prutocne a musim si poridit nove. Snad to ten mesic s nimi nejak pujde.

Mzslela jsem si, kdzz jsem jezdila prstem po mape, ze tu tz kopeckz jsou vlastne jak nase malicke. Jenze jsem zapomnela, ze se na ne budu divat od hladiny more. Takze jsou oooobrovsky. Alpinske pasmo tu zacina uz nejakych 500 m nad morem, coz je vlastne za rohem a oblast trvalecho snehu jde videt kousem nad hlavou. Vsude jinde je tu les, nic se nepase ani nepestuje. Proto je tu tak draho - vsechno se dovazi. Vsichni tu hrozne moc piji kafe, caj je neco neobvykleho.
Zkousim se ucit konverzovat, ale je to docela tragedie. Protoze jsou vsak vsichni velice tolerantni tak pockaji az se vymacknu. Jeste je blbz ze nas je tu 5 ceskz mluvicich, tak se porad bavime cesky a anglictina se nemuze moc rozvijet. Jeste jsem zjistila vtipnou vec s posterama - CR tu ma polovinu vsech posteru :D Ja mam dva a Vita tri a celkem jich tu je deset. No docela se bojim az budeme o nich povidat a odpovidat na dotazy, amici mluvi hrozne rychle a slozite. Fotecky zatim bohuzel zadne nepridam, protoze tenhle pocitac nema USB. Ale az nejaky objevim tak se teste, fotim jak blazen, jeste ze mam databanku, uz mam desitky fotek mechu. Na obrazcich vidite nahore je fotka z jednoho pekneho dne na raselinisti, pak je pohled z letadla na Kadske hory, pak je tu "skunci zeli" coz je mega kytka z celedi aronovitych co tu roste vsude a ma jisty jak bananovnik a nakonec eskymacky oblecek z muzea v Juneau.

Aljaska - zaciname

Zdravim vsechny ctenare. Zacina novy cestovni serial a to tentokrat o
nasi ceste na Aljasku. Po veskerem zarizovani americkych viz, letenek,
shaneni pruvodce, map a tak jsem stala pred sbalenym batohem a rikala
si: Tyyy blaho, ja fakt letim za ocean. Cesta zacala klasicky
autobusem SA do Prahy a pak smer letiste. Co me pobavilo cestou byla
nejaka podnapila pani co u autobusu 119 na Dejvicke, kde cekaji
vsichni ti turisti na letiste, ukazovala vydesenym japoncikum svoje
hole pozadi. No Praha se s nimi loucila velice specifickzm zpusobem.
Na Ruzyni me cekalo vyslychani, kam jedu, co tam budu delat, co vezu,
kdo mi balil batoh a tak, zabavili mi peprovz sprej z velkeho batohu,
a dostala jsem razitko a mohla jit na check-in. Po chvili jsem uz
letela pres ocean. 10 hodin koukani na filmy, pokusy usnout, jidlem a
ctenim. V Atlante to na imigracnim slo celkem rychle, nic moc vedet
nechteli. Pak me nahodne vylosovali k zevrubne kontrole moji osoby a
prirucniho zavazadla - coz mi ale sdelili plynnou a zatracene rychlou
anglictinou, takze jsem jen zoufale koukala kam me to tahnou a co po
me chteji a premyslela jsem co pasuji. Pak nastalo dlouhe cekani na
letadlo, nekolikrat nas presunuli k jine gate, a protoze byla bourka a
blesky jenom litaly, tak jsme nabrali pres 2 hodiny zpozdeni. Dalsi
let bzl dost neprijemny. Hazelo to, jak byla bourka, sedadla byla
desne nepohodlna a ackoliv jsem uz bzla mrtva - u nas byly 3 rano -
tak jsem nespala. Cekani v Seattlu se tim zpozdenim zkratilo z 8 hodin
na 5. Dala jsem si kafco a v poloopustene hale se zamotala na zem a
zkusila spat. Stres z toho ze zaspim rano letadlo a to ze u nas uz byl
normalne den mi nedalo spat. Aljaske airolinkz jsou pohodlne a maji
rychle odbaveni a tak jsem za chvilku sedela v letadle a pres kanadske
hory mirila dale na sever. V Juneau si me nasla jedna z organizatorek
konference a prvni aljaskz den jsme zacali ve waflarne snidani vafle s
javorovym sirupem. Pak jsem se zabydlela na univerzite a spolu s 3
kolegy vyrazila prozkoumat okoli a mesto. Je tu tuna mechu a lisejniku
a primo ve meste a jeho okoli se rozprostira destnz les. Roste tu
neskutecna spousta kytek ktery jsem nikdy nevidela. Pri kafi mi kolem
okna lital orel belohlavy a pri prochazce jsme videli lososy. Juneau
je turisticke mesto zijici z prijmu od turistu, kteri se obcas
prijedou na zaoceanskzch parnicich nakupovat diamantz a kozesiny. Ted
je vecer, mam za sebou moooc hodin beze spanku a jdu si uzit pohodli
svoji postele a sprchu.
Klicek