VMware na fc6

Měl jsem problém zprovoznit vmware na fedoře 6.

Problém spočíval v nenalezení includovaného config.h při překladu síťového modulu vmwaru. Naštěstí jsem nebyl první kdo se s problémem potýkal, a tak řešení lze nalézt zde .

Anti-Santa

O víkendu jsem díky deníku idnes.cz objevil web, který konečně dělá to co se už mělo dít dávno. Totiž posílá tlustého červeného dědka tam kam patří. Mrkněte tedy na www.anti-santa.cz, možná se pobavíte, možná zamyslíte, možná rozčílite, ale od toho tento web je. Osobně nic proti Santa Klausovi nic nemám, pokud ovšem hodlá nahradit českou tradici, tak musím zásadně protestovat. Do našich krajin totiž patří rozhodně ježíšek a nikdo jiný. Hlavní však je že že člověk musí mít právo si vybrat. Nehažme tedy Santa Klause do koše, ale zabraňme tomu aby převálcoval českého ježíška.

Backspace a firefox 2.0

Taky vám chybí původní funkce klávesy Backspace v novém Firefoxu?

Tuto nepříjemnou věc, jsem zjistil při prvním použití funkce Zpět, tedy správně řečeno nepoužití. Z neznámého důvodu se ve Firefoxu 2.0 tato klávesa chová nějak jinak, zatím nevím jak – a ani jsem to nezkoumal a raději přišel na to jak chování vrátit zpět.

Postup je jednoduchý:

1. Do adresního řádku prohlížeče napište about:config

2. do pole Filtr začněte psát backspace

3. Brzy se objeví vlastnost browser.backspace_action, její hodnota je pravděpodobně 1

4. Změňte tuto hodnotu na 0
5. Užívejte si funkci Zpět s klávesou backspace

Nová chladnička pro moje AMD

Už nějakou dobu můj boxový chladič na AMD chytal při vyšším výkonu pilku, tak jsem se rozhodl pro upgrade.

Volby vyhrála po dlouhém zvažování chladící věž NOCTUA NH-U9 a větráček Coolink. Zhodnotil jsem totiž že můj AMD 64b s jádrem winchester potřebuje dostatečně silného koně. Argumenty pro byla jasné: přijatelná velikost, vysoký výkon, tichý provoz a rozumná cena. Tahle legrácka mě přišla i s poštovným na 1500 a musím říct že za těch pár slušných decibelů to stálo. S novou chladničkou jsem zatím velice spokojený, neobjevil jsem ani horší povrch styčné plochy jak je psáno na www.svethardware.cz a instalace nakonec ani nevyžádala vyjmutí základní desky, stačilo pouze odstranit původní rámeček boxového chladiče.

Po této úpravě se nejhlučnější částí mého stroje stáva zdroj, ale o tom zas někdy příště.

Skvělá práce ochranky ...

Neodpustím si tady odkázat zážitek někoho jiného. http://weblog.morosystems.cz/ostatni/skvela-prace-ochranky-v-obchodnich-domech

Instalace JMF pod FC5

Dneska jsem se setkal s drobným problémkem při instalaci Java Media Frameworku na svoji fedoru 5.

Naštěstí opět pomohl mistr google. Po spuštění instalačního souboru, to dělalo asi toto:

Unpacking...
tail: cannot open `+309' for reading: No such file or directory
Extracting...
./install.sfx.12308: line 1: ==: No such file or directory
./install.sfx.12308: line 3: syntax error near unexpected token `)'
QQR�����rqp����"���hj��W�jYn�d!������L���Lŕ^��[ 88�$���ծ��,����iѭ����V~�mn.�7w^�‹�,�;M��`�򕖑A$D����� @��"ɺ�wA'����� 

Tato mírně zmatená hláška vlastně říká, že příkaz tail neví co má dělat. Řešení je prosté prostě zeditovat instalační soubor a řádek:

tail +309  > $outname

 zaměnit za

 tail -n +309  > $outname

Problém je způsoben jinou syntaxí příkazu tail ve FC5. Na závěr bych rád poděkoval panu Googlovi a tomu co vygooglil.

O osobní finance postaráno

Přibyla potřeba nějak spravovat rodinný rozpočet, rozhodl jsem se vyzkoušet na první pohled přítulný prográmek KMyMoney.

Hledali jsme s manželkou nějakou věcičku, která nám usnadní udržování rodiného rozpočtu. Požadavky byly: jednoduchost a přehlednost. Volba padla na KMyMoney ačkoliv není zas tak jednoduchý zato je přehledný, zadarmo a funguje (zatím) spolehlivě. Zatím jsme nestihli ještě poznat všechno co tento prográmek nabízí, a bohužel nejspíš některé věci ani nevyzkoušíme (synchronizace kurzů s největšími světovými burzami ).

Celý program je založen na podvojném účetnictví, avšak firmám by nejspíš nestačil. Jako člověk s odporem k ekonomice a účetnictví jsem na toto nejprve hleděl dosti skepticky, po chvíli používání jsem si ale rychle zvykl a pochopil výhody tohoto systému. KMyMoney člověku nabídne relativně pěkné vedení domácího účetnictví, umí provádět trvalé příkazy, pamatovat si čísla dokladů k daným platbám, udržovat databázi osob, firem a institucí se kterými "finančně komunikujete", generování měsíčních a jiných přehledů a dokonce i správu hmotného majetku. Zatím samozřejmě využíváme to nejzákladnější a upřímně si myslím, že to tak bude možná navždy.

Základní otázkou u těchto programů vždy je zda člověku přinesou dostatečnou hodnotu oproti tomu kolik u nich stráví času. Toto kritérium zdá se mi KMyMoney splňuje, člověku stačí pár minut týdně a má neustálý přehled co se děje s jeho majetkem.

Na závěr pár technických:

• Jak napovídá název program je určen pro prostředí KDE.
• Většinou není součástí distribuce, ale lze je volně stáhnout (většinou je i v repository)
• Český překlad zatím neexistuje – kvůli manželce jsem začal s překladem základních věcí, pokud má někdo zájem může mi pomoci.

Konec Afrického dobrodružství

Již z pohodlí domova ...

Po prohlídce Pretorie, kde nás uchvátilo, především Transvaalské muzeum a jeho výstava Genesis a taky kostra velryby před muzeem, jsme se přesunuli do Johannesburgu na letiště.

Vrácení autíčka proběhlo snadněji a rychleji než jsme čekali, služby Emirates byly opět perfektní a nejhorší část cesty byl EC Smetana z Vídně do Brna, který bohužel obsahoval klasické české špinavé vagonky. Na Afriku budem vzpomínat ještě dlouho a snad se tam někam někdy podíváme ještě jednou.

Doufáme, že si všichni čtenáři našich zápisků užili fotečky i povídání a že tedy naše vyprávění nebylo zbytečné. Časem lze očekávat, že se tady na tom blogu objeví pozvánka na nějaké promítání foteček a povídání.

St.Lucia-Blyde a dale

Opustili jsme hrochy a krokodyly. Po ceste na Blyde river canyon mensi nehoda – nikdo zranen krom auta. Zitra uz jen Pretoria a domu. [Pírko]

Balito, Durban a na sever

Po Dracich horach davame kratky oraz v letovisku na severnim pobrezi, prochazime multikulturnim Durbanem a mirime na sver do rezervace Hluhluhwe-Umfolozi.

Rekonvalescence v pobreznim Balitu, ktere je jak vystrizene od stredozemi se nam celkem zamlouvala. Spinkali jsme v kempu, kde byla tuna palem a dokonce Forest walk :-) Uzivali jsme si v obrovitanskych vlnac na plazi, zasli do Tea garden a vubec se flakali.

Dalsi den nas cekal narocny Durban. Po zkusenosti s Cape townu jsme meli trosku obavy z orientace a rizeni, ale vjezd do mesta probehl nad ocekavani hladce. Obhlidli jsme muzeum apartheidu, podnikli vypravu do indicke ctvrti, kterou Evicka zakoncila navstevou kadernictvi (pry ted vypada jak debil), a me se to moc libi. Uces je tedy mirne afro :-). Vsak mrknete na fotecku. Jeste jsme omrkli namorni muzeum a nacerpali atmosferu nebyvalych kontrastu, nakoupili nejake korenicko na trhu atp.

Nasleduje vyprava do rezervace s jazykolamnym jmenem Hluhluhwe-Imfolozi, kde sme spatrili nase posledni zviratka z velke petky – rhino (nosorozec) a bufallo (buvol). Vubec to byly zviratkami nabite horke dny. Dnes jsme jeste navstvili Damazulu Traditional Village – muzeum Zulske kultury se zivymi Zuluy uvnitr. Bali jsme se ze to bude trapas na ne koukat, ale byla to nakonec fajn stravena chvile. Na zaver jsme mohli spatrit jak vypadaji svatebni tance. Nyni jsme v St. Lucii a planujeme omrknout nejaky hrochy a krokodyly v mistnich mokradech na nejakym boatu.

Drakensberg i s obrazky

Konecne prinasime par obrazku a podrobnejsi zazitky z Dracich hor

V Dracich horach jsme stravili nakonec temer pet dni. Prvni tri a pul dne jsme si dali kratky hike z kempu Lotheni. Puvodne jsme meli v planu o neco delsi trasu lec narocnost terenu nas donutila vylet ponekud zkratit.

Vyrazili jsme odpoledne a nastoupali do zhruba 2200 mnm, kolem nas vsude trava napul uschla na pul zelena. To je zpusobeno tim, ze ochranario zde simuluji prirozeny rezim ohne. Dalsi den jsme si uzili stredne dlouhy hrebinek ve vysce neco malo pres dva tisice, kde nas cekala spousta kyticek slamenek, uzasne vyhledy na panorama hl;avniho hrebene. Odpoledne jsme nastoupali k jeskyni Hlatimba do vysky cca 2800 mnm a prisla mlha. Chvili jsme se jeste snazili jit, ale nemeli jsme kompas, cesty zde nejsou ani znacene ani proslapane, tak nam ta chuze moc dlouho nevydrzela a radeji jsme zakempili.

Behem vecera a noci jsme zjistili ze nejprve zacina snezit, potom ze chumeli a nakonec ze asi i mrzne vzhledem ke stavu bot a vody v kanystru. Rano jsme se probudili do nadherne zmrzle inverze a kolem nas bylo cca 30 cm snehu (see foto). Tak jsme se prokrehle sbalili a vyrazili na cestu – vyhodou pocasi byloze konecne bylo videt kam jdeme. A tak jsme pomalu nastoupali na horu Redi – cca 3300 mnm. Kde jsme si vychutnali cokoladovou tycinku a pokracovali dale po hlavnim hrebeni a uzivali si vyhledy do hornateho Lesotha.

Odpoledne nas cekal brutalni sestup jeste brutalnejsim kanonem kdy jsme na cca 2 km sestoupili priblizen 1000m. Vecer jsme jiz ulehali u zurcici horske ricky a po snehu ani pamatky. Posledni den jsme se jiz udolim doplazili do kempu a relaxovali. Pocasicko v zasade bylo moc pekne a tak jsme si jeste po ceste vychutnali atmosferu horskeho destneho lesa.

Posledni v Dracih horach jsme venovali prohlidce skalnich maleb Sanu v okoli Giants Castle. Nyni se flakama u pobrezi severne od Durbanu a uzivame si tepleho oceanu.

Draci hory 2

Sezehli dracim dechem vyrazime po stopach krovackych samanu do jeskyni.Pak se vratime do naseho stoleti na plazich u Durbanu. [klicek]

Draci hory

Klikatime se po kamenité ceste a pred nami se tyci draci zuby do kterych na par dni jdeme na trek.S mapou na ty tritisicovky snad trefime. [Pírko]

Divoke pobrezi

Po ceste do Dracich hor, jsme se stavili na Divokem pobrezi, ktere se tak nejen jmenuje.

Cele divoke pobrezi obyva kmen Xhosu a jedna se o jednu z nejchudsich oblasti Jizni Afriky. Obyvatele stale bydli v tradicnich Rondavelech, ktere jsou roesety po kopcich v pasu asi 50 km od pobrezi. Rondavely jsou vyrabene z drnu na strechu je pouzito rakosi. Krajina je tu velmi malebna, obzvlaste tesne pri pobrezi, kdy zvlnena krajina prudce spada do kanonovitych udoli a do oceanu.

Pobrezi je plne utesu, uzasnych opustenych zapadlych plazi a more je koupatelne i v tuto dobu, coz neni zrovna obvykle. Vetsina cest je gravel a jedina asfaltka dost rozmlacena. Idylku kazi jen cast obyvatelstva, ktera se uz bouhuzel naucila zebrat :-(. Obyvatelstvo zije v podstate samozivitelskym zpusobem, pasou dobytek a obdelavaji mala policka. Deti poctive v uhlednych uniformach chodi do skoly. "Bile" lidi tady potkate jen v obcasnych rekreacnich zarizenich.

Na obrazcich vidite mistni male i vetsi deti, ukazku typickeho Rondavelu a mistni atrakci "Diru ve zdi", ktera je peknym prirodnim ukazem a duvodem pro deti k pseudopruvodcovske sluzbe.

Dalsi zpravy cekejte az po delsi dobe nebot mirime do Dracich hor.

Zviratka a lisejnik

Minule jsme poskytli pouze fadni serii fotografii z Tsitsikammy, tentokrat jsme vzali databanku a vybrali par zviratek a nejhezci lisejnik.

Na prvni fotografii je Velrybi ploutev, ze je uzasna.

Dalsi obrazek je ten kyzeny lisejnik. Podle Evy je to asi nejaka Lobaria nebo Parmelia.

Dalsi zazrak je nejspis Snovac, ktery byl tak drzej ze si nam sedl na antenu a rusil signal :-). Krom toho potentoval dvere :-(

Nasleduje antilopa Kudu a hlavne male slune, ktere nam takhle krasne dneska pozovalo v Addo elephant parku. Sloni jsou skvely poridime si je do obyvaku.

Vinice a pralesy

Z mestecka Stellenbosch se presouvame skrze ochutnavky plodu vinic a velrybi pobrezi do jedinych jihoafrickych pralesu.

Okolo Stellenbosche je neuveritelne mnozstvi vinnych sklepu, ktere jsou pro turisty primo zarizeny, vcetne ochutnavaciho pultu, vystav kocaru atp. Takze jsme zabrousili do dvou sklipku z tech mnoha a ja jsem mel moznost ochutnat nejlepsi vysledky mistniho vyhlaseneho vinarskeho umeni. Bohuzel nekdo musel ridit a cerny Petr (temer dobrovolne) padl na Evu :-). No vinka tu maji opravdu dobra, hlavne cervenemu se tady dari. Tak jsme vzali domu nejaky vzorky... doufam ze jsme neprekrocili maximalni hranici vyvazeneho alkoholu :-).

Z vinnych oblasti Evicka odvezla ovineneho a usinajiciho Jirku do Hermanusu, coz je zas mestecko vyhlasene dobrymi podminkami pro pozorovani velryb. No velryby jsme tedy opravdu videli a jsou nadherny. Flakaji se tak kolem pobrezi a predvadeji lidem ty nejlepsi kousky ze sveho pohyboveho rejstriku. Pro biology – nejpis to byly Velryby Jizni. Videli jsme jich asi 7 a jednu jsme pozorovali na vzdalenost cc 50m a pekne jsme si to vychutnali – jeji specialitou bylo lezet na zadech se zdvizenyma ploutvickama. No jsou to proste milacci – hned bych si taky jednu nebo dve poridil domu :-).

Po Velrybach nalsedoval presun na Strelkovy mys, ktery byl ponekud akcni s hrozicim zapadem slunce v zadech. Zvlaste kdyz navigatorka ponekud nezvladla svuj ukol a navedla nasi nic netusisi Toyotu na brutalni gravel road, ktera nastesti snesla i tu stpctyrcitku, jinak bychom ze Strelkoveho mysu nic moc nevideli. No je tam dohromady peknej majak, obrovske dvouoceanove vlny a cedulka, kterym smerem je kterej ocean.

Nasledoval presnocni presun do Knysny, kde bydli mega strom Zlutodrev Kapsky – Evicka tesenim ani malem nespala :-). Bohuzel dost hodne prselo, takze jsme v lese za Knysnou omrkli Zlutodreva – je fakt peknej (Podocarpus falcatus) a prosli pralesni stezku bileho slona, nasbirali hafo mechu a lisejniku a celi promoceni pokracoval smer NP Tsitsikamma, coz je pry jedinecny pobrezni destny prales. V Tsitsikamme jsme stravili dohromady dva dny na dvou mistech a udelali si poradny pralesni prochazky – je tam spoustalian, podivnejch kytek a podivnejsich stromu. Taky ponekud destivo, ale nakonec to nebylo s tim mokrem tak hrozny. Z Tsitsikammy jsou taky fotecky, protoze na velrybach jsme vyplacali kartu :-).

Nyni mirime do Sloniho narodniho parku takze se tesime na hafo slonu, dale to bude Durban a Draci hory....

Dva dny Cape

Zase zpatky v civilizaci. Prujezd silenymi magistralami a krizovatkami jsme nejak zvladli a tim padem mohli zkoumat mesto se vsemi turistickymi vymozenostmi.

Prvni co nas samozrejme lakalo bylo vylezt na Stolovou horu. Vyrazili jsme bez mapy, protoze ji nikde nemeli a jak jsme zahy zjistili, nebude tak snadne nalezt cestu nahoru. nastesti jsme potkali dalsi turisty, kteri jiz mapu meli a tak jsme mohli do pameti ulozit trasu. Hora je to teda vysoka, nez jsme se dostali nahoru poradne jsme se zapotili. Ale ten vyhled stal za to. Kapska kvetenna rise nas provazela na kazdem kroku a porad jsme okukovali nezname kyticky a lisejniky. Nahore bylo spousta lidu, lanovka jezdi kazdou chvilku. Po prochazce na vrcholu hory jsme se dolu svezli lanovkou abychom stihli jeste neco dalsiho.

To neco dalsiho byli tucnaci. Jedna ze dvou pevninskych kolonii tucnaka bryloveho na svete, zbytek zije jen na ostrovech. Jirka se zalaskoval do tucnaku, asi budeme muset mit nejakeho doma v akvarku :-D

Dalsi den jsme brzy rano vyrazili na Cape point a Cape of good hope. Jak bylo brzy tak jsme tam byli jedine osoby siroko daleko. Priboj tam do tech skal mlati teda poradne. Vylezli jsme ke staremu i novemu majaku a kratce se prosli fynbosem – mistni pobrezni vegetaci. Pak nase auticko zamirilo zpatky do mesta do jedne z nejvetsich botanickych zahrad na svete. Maji ji fakt nadhernou a zrovna v tuhle dobu jim tam kvetou Proteaceae, Ericaceae a Strelitschie. Takze bylo na co se divat. Pak jsme vyrazili do Akvaria dvou oceanu – no maji to tam mega. Spoustu morskych potvor, obrovska akvarka, obcas jsme ani neverili, ze to opravdu muze v tom mori existovat.

Ted sedime uprostred oblasti Wineland a hadejte co nas tak asi ceka :-D

Be Cape

Cape – town, -point, -of good hope, -Table mountain, -penguins, -gardens, -aquarium, -traffic jam. Dale jdem ochutnavat na vinné stezky. [Pírko]

West coast

Uz jen prekonat zurive hucici priboj a hned za louzi budem v Ameru. V pobreznich dunach kytek tuna na obzoru nam mavaji kytovci. Nohy v oceanu. [Pírko]

Od Augrabies do Springboku

Konecne jsme narazili na internet takze zkusime napsat neco vice a pridat par fotecek.

Kalahari byla nadherna lec velice unavna, ackoliv je tu jaro teploty se pohybuji ke triceti stupnum a hlavne slunce neprestava svitit. Vzdalenosti jsou tu obrovske – pochopite teprve pote co odridite 200km gravel road, aniz by se na obzoru cokoliv zmenilo :-). Z Kalahri poskytujem jednu fotecku Gemsboka neboli primorozce, podle nejz se taky park jmenuje. Krom toho je tu jeste Klicek v kolouscim tricku pred Kalaharskou oranzovou dunou.

Mirnym odpocinkem jsou vodopoady Augrabies, ktere aspon v kempu poskytuji trochu zelene a hlavne brutalne studenej bazenek :-). Skoda ze tu nejsme na podzim kdy tu tece asi petkrat vice vody, i takhle tu protika rozvodnena Vltava coz je uprostred oranzove vyprahle pustiny proste zarazejici. Vybornou zmenou po kilometrech v aute bylo pet kilaku Daisy trail (Daisy je nejake male hlodavcovite zviratko co je tu vsude), kde bylo sice vedro, zato jsme ochutnal priprodu na vlastni nohy a nikoliv pujcena kola.

No a uz jen 300 km nam chybelo do Springboku – centra Namaqualandu, ktery v tuto rocni dobu oplyva miriadami rozkvetlych kvetin na okolnich polopoustich. Zacinalo se nam tady libit hned jak jsem spatrili prvni kvety vyvstavat na obzoru pustiny ve 140km rychlosti. Zitra hodlame provest dukladny pruzkum okoli a budeme se kochat. Prikladame taky jenu fotecku kyticek porizenou jen tak u silnice z auta.

Dale je v planu West Coast a nasledne Cape Town, kam je to odsud uz jen ubohych 450km :-)

Vodopady

Z rozpalené polopouste mirime nasavat vodu k nejvetsim vodopadum jizni afriky.Na konte mame lvy,levharta,gepardy,supi,antilopy,gekona a dalsi. [Pírko]

Kalahari

Oranzova zaplava pisku nas vita. Tesime se na poust a divokou zver. Eva se stava jezdkyni rallye sutrpisek a Jirka nocni suvou. SA in love. [Pírko]

Johanesburg

Luxusnim letadlem Emirates jsme pristali v Africe.Mame auto a nasli jsme supermarket.Jedeme ke Kolébce lidstva. [klicek]

Dubaj 28 hodin v tahu

Prozili jsme zajimavych 28 hodin v Dubaji. Byly to chvile plne prekvapeni a zazitku.

Jak je jiz zmineno v predchozim prispevku, po prijezdu do Youth Hostelu jsme se dozvedeli ze nejspis zadnou rezervaci nemame, nebo o ni aspon nikdo nevi. Vsem tedy vyrazne nedoporucujeme vyuzivat sluzby tohoto hotelu, nebot chyba byla zrejme v komunikaci a to z jejich strany. Na nase nekolikavete e-maily, totiz odpovidali zasadne jednoslovne a to na neco jineho nez jsme se ptali. Po telefonu nas odkazovali na e-mail. Kdyz jsme se tedy nakonec snad dovtipili ze mame rezervovano. Tak to dopadlo tak ze nas v 0.15 doslova vyhodili na ulici, i kdyz jsme meli vytistene ony "podezrele" e-maily.

Jak se jiz jiste ctenar dovtipil nasledovalo priblizne 28 hodin, kdy nebylo kde hlavu slozit. Nejsme prece ale zadny masla a tak jsme preckali na prvni ranni autobus smer Burj al Arab na autobusovem nadrazi. V 6.15 rano jsme se tedy jiz vesele regenerovali ve vodach Perskeho zalivu. Nasledovala umorna prohlidka mesta Dubaje (umorna kvuli pravdepodobne 50tistupnovemu vedru). Jinak se nam v Dubaji libilo, zkoukli jsme snad to nejzajimavejsi – nejuzasnejsi bylo muzeum.

Ted jsme radi ze uz mirime preklimatizovanym letadlem smer mirne podnebi Jizni Afriky :-)

Dubai

Tak jsme v Dubaji,let byl plny komfortu a ted sedime pred hostelem,kde tvrdi ze nase rezervace neexistuje. [klicek]

Vídeň

Zdravime z videnskeho letiste. Za chvili nam to leti mozna mame problem s roamingem. ozvem se z dubaie. Tady ten automat me donutil tam cosi hodit. takze pridam jeste :)

Drzost nad drzost

Už nějakou dobu mám paušál u Eurotelu a jako všichni takoví už jsem si zvykl na podstrkování produktů CitiBank. Včera však jejich drzost dosáhla vrcholu. Člověk je schopen pochopit že se snaží prodat svůj produkt ovšem vnucování to už je fakt hodně.

Asi před týdnem mi opět přišel od Eurotelu tučný balíček s nabídkou od CitiBank. Tentokrát mě však už překvapili – balíček obsahoval celou novou Benefit kartu, která může sloužit i jako kreditní karta CitiBank. Přiloženo bylo samozřejmě sdělení, že už stačí kartu jen aktivovat . Říkám si, že tentokrát se aspoň podívám na podmínky a světe div se po půl hodině podrobného zkoumání jsem dokonce objevil, že služba stojí 1000Kč nebo 2500 benefit bodů za rok. Mno vzhledem k tomu že součástí balíčku mé nejmenované banky je kreditní karta s podobnými vlastnostmi jako má CitiBank (jasně není tam tolik vychytávek. který stejně využije jeden člověk ze sta), tak jsem rozhodl že té tisicovky by mi bylo líto. Jelikož se svým maličkým paušálem 2500 benefit bodů nasbírám tak jednou za dva roky, tak to také není ideální.

Nu dobrá, včera mi ale již tradičně volala operátorka CitiBank (asi se rozhodli že už uplynul dostatečný čas aby mi připomněli že jsem si neaktivoval svoji zázračně výhodnout Eurotel/CitiBank kartu). Slečna se mi jala urputně vysvětlovat všechny výhody této skutečně neodolatelné nabídky. Co mě to bude stát jsem se však dozvěděl až po čtvrtém - zdůrazňuji čtvrtém explicitním dotazu. Když jsem řekl, že jejich nabídku zvážím, tak se mě slečna udiveně zeptala : "A nad čím prosím vás váhate?". V tu chvíli jsem si připadal už velmi nepříjemně jako někdo komu chcou prodat něco za každou cenu (narozdíl do vietnamců se sleva z váhání nekoná ). Pak se mě slečna začala vyptávat jestli už náhodou nemám podobné služby jinde a případně kde? Moje reakce byla že je to moje osobní věc a ve vší slušnosti jsem zavěsil.

Z této příhody mi však příliš veselo není, když si uvědomím kolik nejspíš lidí se tímto nátlakem nechá zlomit a pořídí si super výhodnou kartu (když se to vezme kolem a kolem ona zas tak nevýhodná není, ale pro většinu obyčejných lidí nejspíš nevýhodná je). Tito lidé pak nezřídka začnou utrácet víc než vydělávat a potom už jen slyšíme ve večerních zprávách smutné statistiky exekucí apod.

Druhá věc, na kterou se ptám: Kde končí hranice nevyžádané reklamy? Jak mám nastavit spam filtr pro svou schránku a telefon? Existují nějaké právní normy, které dokáží tuto vtíravost omezit. (Jen pro zajímavost to srovnání s vitenamcem: musím alespoň na tržiště dojít, čímž vyjadřuji jistý úmysl něco tam koupit. Žádný podobnýž signál k CitiBank jsem rozhodně nevyslal).

Eclipse properties editor - zklamání

Jak jsem hledal inteligentní properties editor a nenašel.

Doma a při školní práci používám vcelku luxusní properties editor, který je obsahem Netbeans IDE. Tato věc za mě dělá spoustu práce – například dělá přehled, všech jazyků vedle sebe, takže člověk hned vidí kde mu co chybí a přebývá. Také ukládá properties rovnou do iso-8859-1 kódování přesto že já mohu editovat "hezky česky".V práci však k vývoji používáme Eclipse – nic proti tomuto velice zdařilému IDE. Co mu však chybí je právě rozumný properties editor podobný tomu luxusnímu z Netbeans. A tak je člověk nucen editovat pěkně soubor po souboru, což v případě pěti jazyků už není žádná lahůdka.
Zvlášť pokud jsou některé soubory generované a klíče je právě potřeba synchronizovat skoro všechny jazyky. Právě dnes jsem něco takového dělal a celkem jsem splakal. Snažil jsem se najít nějaký plugin, ale jediný který vypadá rozumně je komerční.
Existují tedy ještě další dva pluginy, jeden se však příliš neliší od klasického editoru a druhý naopak provádí nežádoucí třízení klíčů podle abecedy kteréžto nejde vypnout.
Doufám tedy, že se brzy najde někdo kdo tuto bolístku Eclipse zahojí.

Amsterdam

No a když už jsem byl v tom Holandsku tak jsem si přeci nemohl nechat ujít proslulý Amsterdam (co kdyby za pár let byl již pod hladinou moře :-))

Na závěr své Holandské anabáze jsem si ve volném čase udělal odpolední výlet do Amsterdamu. Pokusím se přiblížit své zážitky.
První šok nastal, při pokusu použít v Utrechtu úschovnu zavazadel – onen skvělý automat totiž odmítal veškeré mé karty (a to jich mám dost a různých druhů) – evidentně nepočítají s tím že by si cizinci chtěli uschovávat zavazadla – nebyl jsem totiž jediný cizinice, který měl tento problém. Naštěstí kde se vzala tu se vzala ochotná Holandská babička, která mi ráda pomohla svojí Holandskou kartou se kterou si automat rozuměl a nechtěla za to nic víc než uhradit v hotovosti vzniklou škodu na kartě :-).
Mno takže jsem mohl smělě vyrazit do Amsterdamu – je to vláčkem sotva půl hodinky, takže už jsem za chvilku kochal okolím Amsterdam central station, která je šikovně umístěna prakticky skutečně v centru města. Hned u nádraží jsem statečně odolal mastné projížďce canal-busem a raději se vydal prozkoumávat krásy amsterdamu po vlastních. Vydal jsem kolem bizarního objektu s názvem NEMO, o němž dosud nevím k čemu slouží směrem k námořnímu muzeu. Námořní muzeum je věc, která nelze v Amsterdamu vynechat – tolik lodí, lodiček, modelů a mapiček snad ani nikde jinde nenajdete, navíc se člověk naživo podívá jak vypadala taková lodička zevnitř atd.
Obšťastněn námořním muzeem jsem se vydal prozkoumávat další části centra Amsterdamu.

Utrecht 2

Konečně zbyla chvíle času projít si městečko. Začínám věřit že v Holandsku je největší hustota obyvatel v Evropě – je tady husto tedy pořádně. Opravuji informaci o pruzích pro cyklisty – jsou to totiž pruhy pro cokoliv co se do nich vejde tzn. včetně různých čtyřkolek a podobných legrácek. Mají tu obrovskou věž, která nijak neptří žádnému kostelu ani další stavbě. Je na ní zvonkohra, která vyhrává snad každé čtvrt hodiny, nějakou profláklou melodii, jejíž jméno mi teď uniká. Červený domečky jsou snad všude kromě ji zmíněné Central station. Dneska jsemsi naplánoval, že bych mohl zajet v pátek před odjezdem na skok do Amsterdamu – bůhví kdy se sem dostanu příště. Zvykem místních hospod je otevírat pozdě a zavírat brzy ráno, točí se tady implicitně very small beer a tak klasická česká míra vyjde na 3-4 eura. Ve městě jsem dnes na ulici potkal vskutku vynikajícího kytaristu – hrál si tam pod lampou jednu blues za druhým jak kdyby okolní svět neexistoval. Neměl jsem moc času a když jsem se na to místo dostal pozdějí tak už tam nebyl – škoda.
To je pro dnešek z Utrechtu vše, mějte se krásně.

Utrecht 1

Emasters summer school

Tak jsem zdarne dorazil do Utrechtu. Cesta byla nad ocekavani prijemna. Vzal jsem to letadlem do Amsterdamu – to je z Prahy jenom kousicek a navic SmartWings ma velice slusne ceny. Misto 15ti hodin v autobuse jsem tak stravil prijemnou hodinku a pul v letadle. Byl to muj prvni let a musim ric ze jsem nadsen. Videt mraky shora opravdu stoji za to. Byl jsem zaskocen velikosti letadla – byl to takovy trochu vetsi autobus s kridlama :-). Kdyz clovek pomine celkem vyskoy hluk tak je to velice prijemne cestovani.
Zajimvejsi akce nastala na letisti v Amsterdamu – Schiphol. Skoro pulhodinku me totiz trvalo nez jsem obesel temer kilometrovou baggage hall a objevil svuj batuzek rotujici na baggage belt 23 :-). Super je, ze Schipholu primo pod letistem vyjizdi vlaky na vsechny strany – stacilo se tedy domluvit s jizdenkovym automatem a frcel jsem si Intercity do Utrechtu.
Utrecht je moc mily mestecko, kdyz si clovek odmysli industrialne vyhlizejici Central station. Dneska vecer nas ceka projizdka na kanoich mistnimi kanaly (nikoliv kanalizaci), na kterou se moc tesim. Historicke centrum se sklada ze spousty pidiulicek a jeste vici pididomecku z cervenych cihel. Vsude jsou tu cyklostezky – v zasade silnice ma tri casti – pro auta, pro cyklisty a pro chodce. Zajimave je ze pruhy pro cyklisty bezne vyuzivaji i male skutry. Cyklistu jsou tu opravdu mraky – zrejme tak cestuji vsichni do prace a to vcetne sekretarek v minisuknich a na vyskoych podpatcich.
Pro dnesek je to z Utrechtu vsechno – zkusim nekdy navazat.