středa 8. července 2009

Kde že je ten Ujguristán?

Za posledních pár dní můžeme v médiích sledovat zprávy o nepokojích v Ujgurské autonomní oblasti. Trochu mi to připomíná jednu písničku od Slávka Janouška

... že prej někde v tom ani to neumím říct došlo ke krizi,
že prej tam válčej jak saně...

Asi nejsem jediný pro koho je existence nějaké Ujgurské oblasti kdesi na západě Číny celkem překvápko (nebo jsem nedával pozor v zeměpise na základce). Protože žádný z našich sdělovacích prostředků si nedal víc námahy než je nutné k přejímání zpráv od mezinárodních tiskových agentur, dal jsem si tu práci já a pokusil jsem se o "Ujguristánu" něco dozvědět.

Jedná se tedy o "region" na severozápadě Číny, na jihu sousedí s Tibetem (další utlačovanou oblastí) na severu s Mongolskem a Kazachstánem.


Zvětšit mapu

Region opravdu má být v uvozovkách - rozloha je cca 1,6mil km2 (pro srovnání ČR má rozlohu cca 79 000 km2). Původní obyvatelé jsou Ujguři, což jsou vlastně Turci - kulturou jazykem i náboženstvím jsou blízcí Tyrkům z Malé Asie, ale také Kazachům, Uzbekům, Turkmenům, Kyrgyzům či Sibiřanům. Většinu historie tento národ žil pod něčí nadvládou, ale byly i doby kdy ovládal většinu Střední Asie.

Za posledních 50 let Čína do této oblasti vyexportovala cca 7 miliónů čínských "osadníků" - tedy jeden Číňan na jednoho Ujgura (téměř). Jedná se tedy o podobnou strategii jako v Tibetu - ovládnout území i národ, tak že lidem vezmem práci a dáme ji Číňanům, komu se to nelíbí půjde sedět nebo do exilu. (Nepřípomíná vám to trochu něco). Před světem se Čína bude tvářit, že do těchto oblastí přináší prosperitu.

Přemýšlím kolik je ještě v Číně autonomních oblastí a co by se stalo kdyby se jednou domluvili a společně Číňany vykopali? To se ale nestane - ti lidé ani nehovoří podobnými jazyky, jsou od sebe vzdáleni tisíce kilometrů a Čína už je stihla připravit o většinu obranných prostředků. Západ s tím nic neudělá, tak jako nic neudělá s Tibetem. Jediné co těmto lidem zbývá je terorismus nebo tiché odevzdání...

No na to že jsem se původně chtěl jen zmínit kde že ten Ujguristán je, jsem se docela rozepsal. Taky jsem se toho dozvěděl. Mimochodem věděli jste, že mezi Turkické jazyky (Turečtina, Ujgurština, Kazachština...) se taky někdy řadí Korejština a Japonština?

Zdroje:

úterý 7. července 2009

Mám pamět se sekvenčním přístupem

Takhle se za volantem svého vozu prokousávám půlnoční mlhou na cestě ze Stálkova do Brna, kterou "znám jak svý boty". Většina mozku i zbytku člověka je plně zaměstnána vyhlížením dalšího patníku doufajíce že silničáři nespletli "levou a pravou barvu". Kousek výpočetní kapacity ještě zbývá také na jakýsi retrofilm z posledních dní - a zde mi utkví jeden postřeh: Mám pamět se sekvenční přístupem. Tedy jak kdyby se někde v hluboko v mozku převíjela zoufalá magnetická páska tam a zpět dokud nenajde začátek příslušné informace a potom už sype celkem spolehlivě proud informací na výstup. Mám pro tuto teorii hned dvě podpůrná pozorvání:
  • Zpívání a hraní na kytaru - většina lidí kolem mne se diví, že znám tolik písniček z paměti. Funguje to ale tak, že ukládám jen index začátků písní - první verš a akordové schéma či tóninu. Občas se tedy stane že vylovím něco co jsem skutečně skoro deset let nehrál a sám se divím, kde se to v tom mozku ještě bere. Ale nechtějte po mně, abych začal zprostředka! Mohlo by se stát že záznam vůbec nebude nalezen.
  • Řízení - to jsem si právě nejvíc uvědomil v té mlze (viditelnost po většinu cesty cca 10m). Nechápu jak, ale z pásky se odvíjela jedna zatáčka za druhou a tak i v případě kde patníky chyběly jsem tak nějak "věděl co mě čeká". Podobně se mi občas stane, že projedu Brnem "na autopilota" z jednoho konce na druhý, aniž bych si dokázal zpětně vybavit, co jsem po cestě potkal, kde byla červená apod.
Řeknu vám, že někdy mě to dost děsí - co, když se páska před zatáčkou přetrhne nebo zašmodrchá?