Libo 30Kč nebo smrt vojáka?

Že jsou polatky za zdravotnické služby kontroverzní záležitostí, kterou mnozí nedokážou přenést přes srdce je věc jedna, ale tahat toto téma na mezinárodní půdu? Tak to už nabubřelé pomeranče opravdu přehnali! Riskovat nekoncepčním stažením jednotek životy lidí, za cenu několika třicetikorun a potenciálních voličských hlasů? To je podle mě vrchol ignorantství základních lidských hodnot. Bohužel volební preference nejspíš ukáží, že valné většině "občanů" (ty uvozovky jsou zde správně) je 30Kč milejší než život kluka od vedle. Z toho je mi opravdu smutno. Jen doufám, že inteligence naší společnosti v případě totálního zabřednutí v chystaném oranžovém bahně ukáže již tradičně domovu paty dřív než bude utopena.

Paříž - město světel

Na předvánoční shon jsme se rozhodli zapomenout v Paříži. Tam po nějakém vánočním šílenství není ani stopy, neútočí na vás koledy ani postarší pánové s plnovousem v červené čepičce.
Po přistání na letišti CDG jsme zamířili vlakem na Gare du Nord a poté metrem na Montmartre, kde jsme měli zamluvený hotel. Po drobné domluvě, jsme dostali jiný (příjemně luxusnější) hotel poblíž, protože měli chybu v rezervačním systému. Velice milé bylo jejich samozřejmé a zdvořilé jednání, kdy nebylo potřeba se o ničem dohadovat, nic řešit, vysvětlovat, prostě jsme odešli na procházku a poté nás čekala zařízená nová rezervace. Procházka nás zavedla jako první k chrámu Sacré Coeur a poté jsme brouzdali uličkami Montmartu. Potkávali jsme spoustu malířů, obchůdků, všude byly maličké uličky, obrovská "francouzská" okna s mini balkónkem, spousta palačinek, kaváren a pekárniček. Celá atmosféra byla naprosto úžasná, žádná čtvrť v Paříži se nám už tak moc nelíbila. Odpolední procházka vedla k Opeře a celým jejím okolím.
Počkali jsme až se setmí a pak vyrazili vybaveni foťákem a stativem, fotit Louvre. Pyramida je krásně nasvícená. Prošli jsme kolem večerní Seiny, kterou křižovaly vyhlídkové parníky a dojeli k zářivě modré Eiffelově věži.
V sobotu jsme zamířili ke katedrále Notre Dam. Prošli jsme nejdříve čtvrtěmi kolem a prohlédli několik dalších architektonických památek. Na tržišti se dalo koupit mnoho sýrů všech tvarů a barev a taky jakékoliv čerstvé mořské potvory. Prohlédli jsme si Centre Pompidou což je kovovo-skleněná barevná stavba připomínající trochu staveniště a trochu obchoďák, skrývající muzeum moderního umění. Opravdu značně neobvyklý pohled uprostřed města plného neoklasicismu. Davy lidí nás odradili od výstupu na věž Notre Dam, ale dovnitř jsme se podívat šli. Je to neskutečně monumentální stavba. Procházkou kolem Seiny a muzea d'Orsay jsme zamířili k univerzitě Sorbona a k Senátu a zahradám kolem. Pozdě odpoledne jsme se dostali k Eiffelovce a po schodech vylezli do druhého patra, tam nám čekal šok v podobě obrovské fronty nahoru a nepřehledného shánění lístků. Nějak jsme to zvládli a výtahem vyjeli poslední část. Výhled byl krásný na všechny strany. Paříž je šedivě-modrá. Nemají skoro žádné červené střechy jako Praha což na nás působilo trošku smutně, asi jsme na ty jásavé barvy příliš zvyklí. Tentokrát jsme večer v hotelu už zůstali a odpočívali.
V neděli jsme si sbalili a nechali věci na hotelu. Po krátké domluvě jsme si řekli, že by to chtělo nějaké muzeum a tak jsme vybrali Louvre. Vstup byl z nějakého záhadného důvodu zdarma, ale to ústilo v obrovské davy lidí. První jsme zamířili na dočasnou výstavu Piccasa a pak už jsme to tak nějak prokřižovali celé. Mona Lisa byla v obležení. Chamurabiho zákoník už tolik ne. Viděli jsme malířství (hlavně italské), sochařství, egypt, orient, tichomoří, mezopotámii, fresky, korunovační klenoty... Bylo to vyčerpávající. Protáhnout jsme se šli po Champs Elyseés směrem k Vítěznému oblouku. Odreagovat od historie jsme se zajeli do hypermoderní čtvrti La Défence mezi mrakodrapy a velkým betonovým obloukem La Grande Arche. Celá čtvrť působí tak trochu jako vystřižená ze sci-fi filmu o daleké budoucnosti. Pak jsme si vylezli na Vítězný oblouk, podívat se na osvětlenou noční Paříž, vyrazili vyfotit nasvícený Sacreé Coeur a celý výlet zakončili v tradiční kavárničce na Montmartru u kafe a svařáku.


Praktické poznámky:
1. nejlevnější varianta je zarezervovat letenky i hotel sám (v našem případě Smartwings), všechny nabízené eurovíkendy byly dražší
2. MHD po Paříži je nejlepší na Paris Carte Visite (3 dny ca 20 eur), která platí jako pernamentka - ale pozor na kalendářní dny! Takže když jí koupíte 5 minut před půlnocí tak jste právě ztratili celý jeden den její platnosti. Jinak není špatný balíček 10 nepřestupních jízdenek za 11,4 eur. Na běžný pohyb vám stačí zóna 1-3, celé centrum, kde leží většina turistických cílů, je v zóně 1. Na letiště CDG potřebujete jízdenku na 6 zón (8,5 eur). Jízdenky koupíte u každé stanice metra.
3. V Paříži je 14 linek metra, nějaké vlaky, spousta autobusů. Pro přesun mám stačilo metro + vlak na letiště, je potřeba se připravit na slušně rozvinuté katakomby různých stanic metra. Vždy je užitečné vědět kterým směrem chcete jet (konečnou stanici).
4. Louvre - muzeum nás úplně nenadchlo - moc lidí, moc veliké, moc historické :-) Vylezli jsme kulturně obohaceni a úplně zničení. Příště raději zvolíme muzeum moderního umění - Centre Pompidu.
5. Místní černoši jsou neskutečně podnikaví. Nechcete-li být o 5 eur chudší a náramek zajišťující 5 dětí bohatší, tak při výstupu ke katedrále Sacré Coeur, nasaďte značně nepříjemný výraz či odhodlaně vyražte vedlejšími uličkami.
6. Fronta na horní patro Eiffelovy věže nebo na vyhlídku z chrámu Notre Dam je obrovská (přes poledne horní patro zavřeno).
7. Montmartre je nejhezčí dopoledne, pak už je tam moc lidí.

Co znamená apolitický?

Jak se dočteme ve stanovách Junák - svaz skautů a skautek ČR je apolitická organizace. Neznám historii ale přijde mi že tato klausule se tam dostala tak trochu ze strachu z problémů, které by politická angažovanost mohla snad přivodit.

K celému zamyšlení mě vlastně přivedla existence iniciativy www.dikyvlade.cz, která ať se nám to líbí nebo ne vznikla především v hlavách skautských. Jak vlastně může být organizace jež chtě nechtě vychovává politicky angažované občany (ne že by to měla za cíl ale prostě způsob výchovy a hodnoty k nimž se snaží vést k tomu vede) být apolitická?

Ze slova apolitický se stává spíše výmluva pro zamítnutí politické diskuse ve skautské společnosti. Přitom význam je zřejmě někde jinde - nestavět se jako hnutí za tu či onu politickou sílu. Avšak i to je věc poněkud obtížná uvědomíme-li si historii hnutí v naší zemi, tak apolitičnost je v podstatě nemožný cíl. Ale tuhle otázku nechme povolanějším hlavám.

Vraťme se k politické diskusi. Myslíte že je třeba se bránit politické diskusi ve skautingu? Já zastávám pravý opak. Součástí výchovy člověka společnosti platného politická diskuse je a má být a diskutováním o politice stanovy neporušíme. Jaký je váš názor?

Bacha na firefox!

Objevil jsem jednu nepříjemnou vlastnost firefoxu v kombinaci s google dokumenty. Patologická situace: Pracujete na dokumentu, necháte ho otevřený a ukončíte systém. Přihlásíte se s jiného počítače pokračujete v práci na dokumentu. Vrátíte se k původnímu počítači, nastartujete, firefox obnoví svůj stav před ukončením systému - a ejhle v dokumentu není stav který jste zanechali na minulém počítači ale stav, který byl před ukončením systému. Díky automatickému uložení se navíc tento stav rovnou uloží a přepíše tak vaši nejnovější práci. Naštěstí existují revize a tak se dá snadno vrátit a práce není navždy ztracena. Horší je když mezitím než to zjistíte kouká na vaši novou práci někdo jiný a zjistí, že jste "nic neudělali" :-)
Takže bacha na tu pandu červenou ;-) někdy může být záludná.

Díky vládě?

Dostala se ke mě tato iniciativa a rozhodně se jedná o zajímavý počin, přestože se s ním plně neztotožňuji, moje reakce je spíše kladná. Asi nejlépe můj postoj vyjadřuje myšlenka pan Petra Rovného:

Tato vlada je prvni, ktera navrhla a prosazuje propracovanou, komplexni a dlouhodobou soustavu reforem. Nejsou dokonale, ale narozdil od opozice, ktera 8 let prosperity proflakala ve svych zidlich, je tato vlada dokazala pripravit a prosazovat. Bohuzel je nedokazala vysvetlit.

Neohrožený kozorožec

Tento týden vyšla další verze (K)Ubuntu 8.10 pod označením Intrepid Ibex neboli neohrožený kozorožec. Pokusím se popsat krátce mé zkušenosti s updatem z 8.04 Hardy Heron (Odvážná volavka).

Jak upgradovat
Protože HH je tzv. logn time support verze tak se vám II nenabídne k upgradu automaticky. Systém k upgradu donutíte pomocí kdesudo adept -dist-upgrade, potom už je tlačítko zvýčit verzi a upgrade začíná.

Jak to šlo
Nevím jestli to bylo přetížením serverů ale download všech balíčků mi trval neuvěřitelných 7h (jindy podobné množství dat stahuju tak 30min). Ale jinak to šlo naprosto hladce, všechno se stíhlo nainstalovalo, restartovalo a kupodivu i běželo.

Co potěší
Funkční KDE 4 odladěné a stabilní, sice obsahuje stále plno KDE3 programů (jelikož ještě nejsou nové verze připravené). Pěkně zaintegrovaný compiz, navíc stabilní, když mám špatnou náladu tak si nechám zasněžit plochu, ale jsou tam i užitečné efekty - např. ztmavení neaktivních oken. Těším se na střižnu kdenlive ve verzi 0.7 (teď používám denní build ze svn který stabilitou neoplývá). Začíná se mi líbit doplhin, je rychlý a přehledný.

Co nepotěší
Nefunkční VMWARE - to platí pro jádro 2.6.27 - jak jsem se dočetl vmware používá nějakou fci jádra která tam prostě už není a nikdy nebude, zbývá jen doufat že to vmware dá brzy do pořádku. Skype hlásí Problem with audio capture, netuším kde může být zakopaný pes, ale všechny diskuse na webu se zatím točí kolem pulseaudia, který ale prý v kubuntu není :-( - tak kdybyste někdo věděli.

Tak to je zatím vše, časem třeba přidám jak jsem vyřešil ten skype případně další problémy s chováním kozorožce na mém /** již pomalu postarším */ pc.

Taky už jsem Picasa

Kdo to ještě neví, tak jsem také už podlehl kouzlu webových alb picasa, moje veřejná alba najdete zde

Banda strašpytlů?

Jak jsem se dozvěděl v tomto rozhovoru jsme banda strašpytlů, protože sociální demokracie prý voliče vystrašila. S touto větou musím nesouhlasit. Ona totiž vystrašila jen část voličů a to tu část která se bojí o svoji existenci. Nedokážu si totiž představit kdo jiný by se nechal vystrašit plakáty ve formě "minule jsem nevolila a pak nám všechno zdražili".
Sociální demokracie to udělala chytře - z hlediska svého cíle (vyhraných voleb). Postavila krajskou kampaň na kritice globální politiky a pak na obecných faktech se kterými nemá ta či ona vláda co do činění. Že neuhádnete jestlipak se za vlády ČSSD v krajích zlevní? Tím mnoho obyčejných lidí opravdu tak trochu vystrašila, ten zbytek lépe postavených občanů nad tím jen smutně mávl rukou, že takovými nesmysly se nebude zabývat.
Sociální demokracie to ale udělala hloupě z hlediska realizace krajské politiky, protože v krajích se jí ztuha podaří ovlivnit státní politika, mohou se maximálně nesmyslně bránit její realizaci. Jenže ruku na srdce myslíte že například Jihomoravský novopečený hejtman opravdu prosadí placení poplatků u lékaře za občany z prostředků kraje? Mě osobně by zajímalo kde na to ty prostředky náš kraj vezme a pokud k tomu dojde bude to například na úkor stovky (ano skutečně stovky) let slibované dopravní infrastruktury.
Mě je ale smutno, protože masový volič - to je můj název pro ty co volí podle plakátů poukazujících na změny na které nemohla mít libovolná politika přímý vliv - bude rád že ušetří 30Kč u lékaře a jaksi mu nedojde že propálí o 100Kč víc za benzín když se bude proplétat vesničkami místo aby jel po dálnici nemluvě o ztraceném čase, který mohl strávit vyděláváním peněz.
Takže ano většina voličů je zřejmě banda strašpytlů, které nedochází že krajské není státní že když se někde ušetří jinde se utratí víc a naopak a která má navíc velmi krátkou paměť.
Zajímavé přitom je že průměrné vzdělání v ČR se zvyšuje ale voliči se rozhodují podle stále hloupějších volebních kampaní.

Odyssea balíku s mechama

Po vědecké stránce byla Aljaška úžasná. Mechů přímo tuny a lišejníků taky, a tak jsem sbírala s představou jak bude príma obohatit univerzitní herbář a všechno si to pořádně v klidu prostudovat pod mikroskopem. Leč na konci konference nastala otázka co s bednou mechů udělat. Základem bylo jí dostat z Ameriky do ČR rychle, legálně a spolehlivě a vlastně taky přijatelně draho. Takže jsem zamířila na poštu v Anchorage se poptat na možnosti. Bylo mi vysvěleno, že když si připlatím letecký příplatek tak tam tu bednu mám za 6-10 dní. Super, tak nějak jsem si to představovala. Poslala jsem bednu, řádně označila obsah (cca 4 kg bedna), zaplatila ca 60$ a už se na ní těšila domů. Dorazila jsem do ČR po 3 týdnech a ejhle bedna nikde. Ještě že jsem si připlatila za průvodní číslo - posle online systému naší pošty jsem zjistila že po 10 dnech to teprve odešlo z Ameriky, dalších 10 dní trvalo než to ČR přijala a pak to šoupli do celního skladu až to přijde na řadu. Následovaly telefonáty na poštu, na celní správu (což už samo o sobě je výkon se dovolat) a prostě kamkoliv abych zjistila co s bednou je a kdy přijde, každý mě poslala za někým jiným a ve výsledku mi řekli ať jim pošlu email a čekám. Tak jsem čekala další týden a pak mi přišlo že mi to musí proclít, následovaly další telefonáty, vysvětlování, že to opravdu nebudu prodávat, že je to vědecký materiál bez komerčnh hodnoty, ale bez úspěchu. Musela jsem shámět razítko z fytokontrol, že to nemá choroby kukuřice a spol. Když jsem dodala razítko (mimochodem tak jsem narazila na první skutečně ochotnou duši co umí něco vyřešit) tak mi po dalším týdnu došlo že mi balík poslali, ale visí na poště. Ve výsledku ho proclili (prý se můžu zkusit odvolat), doplatila jsem dalších 330 kč a vítězoslavně si balík z větší části již plesnivých mechů odvezla domů. Reklamovat jsem to nezkoušela, protože kdybych to udělala tak si ho tam nechají další měsíc než proběhne reklamační řízení, grrrrr.
Na obrázku měco k pokochání - Splachnum vasculosum a Sphagnum obscurum.
Tj. užitečná poznámka - jestli chcete přivézt něco důležitého, jedině pašovat, legální cestou to prostě nejde :-( možní ještě ozkoušet nějaké PPL apod.
poznámka 2 - na toto konto jsem se dozvěděla, že měli právo mi to proclít, protože jakmile něco posíláte poštou a uvedete na to větší hednotu než je 45 € tak se to musí proclít, takže na to bacha

Oslo: praktické poznámky

Jelikož jsem již po čtvrté v Oslu, třeba se někomu bude hodit pár praktických postřehů.

Cestování

• z letiště Flytoget 20 min do centra, supr komfort za fost peněz - 160NOK
• po městě šalinou nebo busem za 30NOK, nebo se dá výhodně koupit 8 jízdenková karta (8 hodin cestování s přestupy) za 160NOK (u řidiče) případně v trafice seven-eleven týdenní jízdenka za 210NOK
• případně si můžete půjčit kolo

Bydlení
Vzhledem k tomu že jezdím služebně nemám přehled o cenách, mám však zajímavé srovnání přístupů na internet:

• Hotel Carlton na Parkveien wifi za peníze (200NOK na 4 dny) signál super, pc na recepci zdarma
• Hotel Best Western West - wifi zdarma signál na schodech mezi 4. a 5. patrem
• Hotel Best Western North wifi zdarma signál i na pokoji (občas)

Jídlo

• Kebaby - Stortovet v průchodu nebo Radhusgate ceny 40 - 70 NOK, dobrý poměr cena/množství/kvalita
• McDonald a spol. - v centru všude dražší a míň než kebabu
• DeliDeLuca - něco jako trafika, mají dost ohřívaných omáčkoidních a nudloidních věcí, za 60NOK se dobře najíte
• SevenEleven - trafika za 20 - 40 NOK kvalitní hotdog

Zajímavosti

• Vigelandpark - vemte to šalinou číslo 12 - jede z Kirkeristen (kousek od hlavního nádraží)
• Opera
  
• Radnice
• Akker brygge - hypermoderní nákupní čtvrt

Další

• free wifi východně od radnice "Tordskveien pub"
• free wifi na radhusgate "jensen_airlink"
• free wifi "LaBaquette" na hlavním nádraží
• zdarma toalety ve foyer opery
• skvělý tuesday jam v josefines klubu na josefines gate

tak třeba někdy v Oslu....

Až přílíš národních zvyklostí

Poslední 4 dny mě vážně štve jedna schopnost dokonalého pana Google. Totiž jsem zrovna na služebce v Norsku a ta potvora googloidní se rozhodla že když mám Norskou IP adresu tak jsem prostě Nor a cpe mi pod norský vyhledávač. Donutit vyhledávač k angličtině či češtině pak stojí notné usílí najít ten správný odkaz nebo si pohrát s nastavením. Aneb příliš mnoho automatizace škodí...

Pendolino za 175Kč ?

Taky vás zaujal reklama Pendolinem z Prahy do Brna jen za 175Kč? Mě ano a protože se plánuji do Prahy vydat, a časově mby se mi docela Pendolino hodilo, zkoumal jsem hlouběji. Na stránkách ČD je tato mimořádná nabídka schovaná mnohem lépe než na bilboradu u D1. Bohužel jak si můžete ověřit tato skvělá nabídka platí jen na dva vlaky denně (v docela hloupých časech pro Brňáky a ne v mém čase) a navíc ještě není garantováno že skutečně pojedete pendolinem ;-)

Nesmrtelná hudba

Nedávno jsem se bohužel účastnil jednoho pohřbu. Zaujala mě hudba... Dvořákovo largo z Novosvětské symfonie. Tenhle kousek patří mezi těch několik málo, které z člověka vymámí slzu nejen na pohřbu. Nebylo tedy daleko k zamyšlení, kolik a jakých takových skladeb má na mě tento vliv.

V prvním pořadí tedy zmíněné largo - evokuje představu lodi jež pomalu vplouvá do přístavu Nového světa a pomalu vede posluchače k ohromení tím co tam na posádku čeká.... Snad proto je to ejdna z nejčastějších skladeb nejen na pohřbech ale také svatbách. Můj osobní dojem ještě dotváří vzpomínka na vůdcovský kurz, kde byla použita v rámci intra do celodenní hry Nový svět (účastníci kurzu se na celý den vžili do osadníků Nového světa).

V druhém pořadí Vltava - skladba dle učitele z gymplu (dávno tomu), postavená na jednoduché variaci Kočka leze dírou. Možná proto patří do povědomí téměř každého čecha, melodie je jakoby známá, snadno zapamatovatelná. Těžko lze zapomenout na srdceryvný sestřih České televize z povodní v roce 2002 podbarvený právě touto skladbou - kontrast jemné hudby opěvující řeku ničitelku působí i po letech mrazivě. Osobně mi tato skladba připomene ještě obě mé slavnostní promoce ;-) Každopádně když ji slyším cítím minimálně stejnou dávku národní hrdosti, jako když slyším hymnu. Co mě trochu mrzí, že české aerolinie tuto hudbu trochu degradují tím, že ji pouštějí při každém přistání v Praze (i když výběr je zcela pochopitelný).

Třetí místo si u mě relativně nedávno vydobyla balada Falling slowly - Glen Hansard & Marketa Irglova. Jsem vlastně zvědav, zda tato píseň, která byla nakonec na můj vkus až příliš zpopularizována, vydrží po boku klasických hudebních kusů a bude stejně dojímavá i za několik let.

Vlastně celým smyslem článku je fakt, že jsem si uvědomil že jen málokterá hudba zůstane v srdcích širšího okruhu lidí i mnoho let po svém vzniku a ta co zůstane je svým způsobem všeobjímající, vhodná pro smutek i radost pro vzácný okamžik i všední den.

Reklama - změna žiletky

Přiznám se - jsem líný a holím se jen občas - průměrně jednou za týden. Donedávna jsem používal holení "Wilkinson 3D diamon" - možná ještě někdo vzpomene na reklamu "Je tak ostrý že jej musí chránit mříž". Zásadní nevýhodou těchto žiletek byla právě ona skvělá mříž, která sice zaručeně neochrání vaši tvář před pořezáním, zato však zaručeně zabrání oholeným vousům nechat se vymýt ze žiletky - tím kvalitnějí čím je holený vous delší (hádáte správně že po týdnu je celkem dlouhý). Taková žiletka po druhém oholení bezohledu na to jak je ostrá, je nepoužitelná, protože je holt ucpaná. Proto jsem se rozhodl migrovat ;-)

Po dlouhém vybírání jsem zvolil záležitost jménem "Gillete fusion" - ten s 5 ti břity a bez "micro power", protože vypadal jednoduše - nic co by se mohlo ucpávat, snadné oplachování, snadné holení.

Takže jako vždy platí heslo v jednoduchosti je nejen krása, ale i účelnost. S novými žiletkami jsem spokojen a i mé dlouhé vosuy zvládnou bez ucpání - a o to přeci šlo ne?

Na co přijde Aljaška?

Bylo by škoda nezapsat si někam tu spoustu cestovatelských zkušeností, které Aljaška přinesla, tak tedy dnes půjde o ....

Peníze - těch je potřeba hodně, Aljaška je nejdražším státem USA a to platí o všem kromě pohonných hmot. Níže uvádím orientační ceník ze srpna 2008. Připravte se na to, že bez (vaší) kreditky nikdo svůj zadek nezvedne, cash je dobrá tak maximálně do hospody, když nechcete aby manželka věděla že jdete na pivo. Jo a taky do automatu na colu přece ;-) A teď ten ceník:

---- V supermarketu

• Chleba (toustovej) - $4 - $5
• Tvrdý sýr (cca 20dkg) - $4 - $8
• Sušenky - mega balení - jiný nemají - $3 - $6
• Hotovka v konzervě (polévka, guláš nebo tak něco) - $1.99 - $3.50
• Ovoce umělohmotné - hodně levně
• Ovoce jedlé - hodně draho

---- Doprava
Je drahá a to hodně, ale Aljaška je jak 1/5 celých USA, chcete-li něco vidět, není na výběr. Letenky, záleží jak moc předem objednáváte - čím dřív tím levněji, benzín čím větší civilizace tím levněji, veřejná (ne)doprava furt stejně. Na pronájem existuje jedna společnost RentAWreck, která má poloviční ceny jak ostatní, ale auto rezervujte tak 4 měsíce předem.

• Let Anchorage -> Juneau - $160/os
• Let Anchorage <-> Kotzebue - $450/os
• Loď Whittier -> Valdez (6h plavby) - $280/auto + 2 lidi
• Pronájem letadla i s pilotem - $450/letovou hodinu
• Pronájem auta třídy "Compact" all inclusive (všechna volitelná pojištění) - cca $100/den
• Benzín Unleaded - $4.30/galon - nádrž Compactu má 11 galonů a ujedete s tím asi tak 300mil
• PeopleMover (městský autobus co jede odnikud nikam a zastavuje všude, kde nepotřebujete) - $1.50
• Taxi v Anchorage Downtown -> Airport - $20

---- Bydlení
Bydlet možno kdekoliv v křoví ve stanu zdarma (ale bacha na medvědy), ale těžko se hledá takový křoví kde by to reálně šlo. A jinak:

• Kemp jen stan a lidi - $10/nocoflek
• Kemp i s autem - $20 - $40 / nocoflek
• Hostel - $30/os private room, $10/os dormitory
• Hotel - $90+++/os
• Čekárna na letišti - zdarma
• Půjčené auto - zdarma (nepočítáme-li poplatek za půjčení)
• U cizích (teď už známých) lidí doma - zdarma

---- V hospodě
Všechno je smažený, točí neuvěřitelný množství druhů piva (včetně Pilsner Urquell) a spropitné je automaticky započítáno.

• Pivo ani malý ani velký - $5 (na Ameriku prý ukrutně drahý)
• Cola - k pivu libovolné množství zdarma, jinak nevíme ;-)
• Polévka z mořských potvor (chowder) - $3 - $5
• Předkrmy/drobnosti - $6 - $10
• Hlavní jídla burgery - $11 - $19
• Hlavní jídla neburgery - $19++
• Wafle - $6
• Kafe. čokiška apod. - $3 - $5
  

---- Atrakce

• Výlet na velryby (2h na moři) - $120/os
• Guided fishing (rybaření) - $160/os + $20/licenci
• Půjčení kánoe/kayaku - $40 - $70 /kusoden
• Výlet vrtulníkem na ledovec - $400/os/2h (toho jsme se nezúčastnili)
• Musk ox farma - $8/os
• Guided trip na ledovec Matanuska (nebyli jsme) - $50/os
• Muzea - levně
  

---- Ostatní služby

• Internet - wifi často zdarma (např. na letišti), jinak $2/30min
• Pračka, sušička - $1 - $2
• Knihovna (i s internetem) zdarma
• Pohled do ČR - $0.70
  

Příště zkusím popsat zase nějakou další stránku výletu na Aljašku.

Mendenhall ledovec

Posledni den v Juneau jsme stravili na spolecnem vylete s Donem a Dorothy. Bylo celkem nezavisle na nas rozhodnuto ze podnikneme kayak trip na jezere s kratkym walkem po ledovci. V devet rano jsme tedy vyrazili do AUke bay k pujcovne kayaku. Dostali jsme instruktaz co delat kdyz se preklopime a jak se dostat do kayaku. Voda ma pry 35 stupnu Fahrenheita coz nevime kolik je Celsia ale je to "damnly cold" a pry tam zmrznem do peti minut. Nalozili jsme kayaky na strechu a vyrazili k jezeru.
Kayakovani na jezere mezi kusy ledu je fakt fajn a hlavne jsme se dostali nejbliz jak to jde ke vsem vodopadum a k celu ledovce (viz foto). Celkem nam to slo a kayak je vlastne rychlejsi a stabilnejsi nez kanoe. Pristali jsme u ledovce a vydali se na kratkou prochazku po ledovci.

Diky nasim pratelum jsme meli i macky a cepiny, takze prochazka byla vcelku bezpecna a mohli jsme si uzit ledovec pekne zblizka - je to neco dost jinyho nez ty zasnezeny hory ledu v Alpach - kluzky studeny, brutalne modry se spoustou prolaklin, vodnich vytvoru, jeskyni, potucku apod. Ledovec je nad celem celkem dostr roztrhany takze prochazka byla kratka. Po poledni jsme to otocili a prepluli jezero zpet.
Don a Dorothy leteli na vylet do Kanady - prave totiz ziskali pilotni licenci na jeich pidi letadlo, tak se slii proletet a my se chystame na cestu domu. Nechali nam tu barak a klicky od auta, takze na letiste se v pohode dostaneme.

Juneau a okoli

Jeste doplnek k minulamu clanku - fotecka - morske vydry na kre v Prince Wilian Sound kousek od ledovce co padal primo z hor do oceanu.

Vecernim letem jsme se presunuli z Anchorage do Juneau. V letadle jsme se dali do reci s jednim mistnim chlapikem, ktery byl velice pratelsky a pak nas hodil az do hostelu. Mistni hostel je tu jediny, ma jen oddelene damske a panske loznice, je desne levny, ale musite pak pomoct s uklidem a je otevreny jen 3 hodiny rano a pak k veceru. Nu co se da dela, tak jsme spali kazdy zvlast a byla tam teda dost zima, kdyz vedle nebyl dalsi tvor co ma 37 stupnu celsia.

Dalsi den rano jsme vyrazili na pruzkum Juneau, koupili si vylet na velryby a vyrazili. Na clunu pro 50 lidi nas bylo 8 - jeli jsme s postarsimi damami z mega cruiseru co tu parkuji (lod tak pro 2000 lidi co vsichni vyskacou, nakoupi diamanty a kozichy z polarnich lisek a zase odpluji). Myslim ze jsme pro ne byli mozna stejne velka atrakce jako samotne velryby. Tech se nam povedlo videt asi 14, hezky se predvadelz a vystrkovali nad vodu ocasy aby nam zamavaly. Pak jsme jeste obdivovali tulene, kapustnaky a ruzne ptactvo. Velryby jsou uzasny zviratka, asi si poridime jednu domu do bazenu. Pak jsme se courali po meste, zaridili si rybareni a protoze vysvitlo slunko (na Juneau zcela neobykly ukaz - je to tu nejdestivejsi misto na cele Aljasce) tak jsme vyjeli lanovkou nad mesto a kochali se zapadem slunce nad protejsi hory. Vecer nas zaujal cesky napis na mistnim Aljaska baru - a to plzensky prazdroj, tak jsme sli zjistit jestli ho maji a pry zrovna ted ne, ale stejne jsme zustali na mistni pivo a poslechnout si mistni folk-bluegrassovou uspavacku.

Dalsi 2 dny jsme vyrazili na vylet do okolnich destnych lesu. Nejdrive k Mendenhall ledovci a podel nej na vyhlidku. Opet bylo nadherne (tj. nelilo a mraky byly vysoko) a tak jsme jen uzasli nad tou obrovskou masou modreho ledu, ktera pod nami stekala do udoli. Nadhera. Nad hlavou nam svisteli helikoptery, ktere tam vysazovali turisty. Pak jsme vyrazili a stopem se posunuli k Herbert river. Pan co nas vezl byl neskutecne tlusty, ale velice ochotny a zajel si kvuli nam mnoho mil, aby zavzpominal na leta, kdy mel asi o 100 kg mene a taky turistil. Zabydleli jsme se asi na nejproflaklejsim miste pro vecerni parby, protoze cely vecer prijizdeli auta a zkoumali jestli je tam volno a budou moci parit. Pokusili jsme se povesit jidlo na strom, aby nam ho nesezral medved a bylo to dost zabavne, protoze ten kamen co jsme prehazovali pres vetev nesel ani dolu a ani nahoru :-)
Dalsi den jsme se zacali za totalniho lijaku probijet mistnim destnym lesem, coz znamenalo ze jsme byli za chvili mokri od hlavy k pate a zabahneni taky tak nejak. Mocalu tam bylo nepocitane. Cestou jsme se jeste skamaradili s par lidi z parku. Mistni les je naprosto fantasticky, pohadkovy. Rostou tu mega boruvky, je tu vic mechu nez kytek a je to totalne zeleny a mokry.
Vecer jsme se zabydleli v kempu u jezera a zavolali kamaradovi z letadla jestli nejde na pivo. Tak nas vyzvedli a sli jsme se najist. Nakonec nas prekecali, at jdeme bydlet k nim a tak jsme se po prvni pisnicce nejake skupiny co tam hrala (skoda, znelo to skvele) zvedli a za deste zase vsechno v kempu sbalili a prestehovali se k nim domu.
Maji mega barak, chteli nam pujcit i klicky od auta, jsme lehce v soku. Taky bychom si nezvladli ani udelat caj - nemaji konvici, ale vrouci voda jim tece z kohoutku vedle drezu. Rano nas hodili na lod se kterou jsme meli jet na ryby.
Dopoledne jsme tedy stravili na mori chytanim lososu. Asi jsme totalni smolari, protoze se nam v raji rybaru povedlo nechytit ani jednu rybu a v zasade si ani nesahnout na prut :-(
Ted courame po Juneau, a vecer jdeme zpatky k nasim hostitelum, kteri nas zitra berou na kajak k ledovci.

Aljaska - Prince William Sound

Hned po priletu z Kotzebue jsme vyzvedli na letisti auto - bylo stejny jako minule, akorat byl sedy. Jeste jsem v Anchorage stihli nakoupit a dat si McDonalds vecero snidani - teda McChicken docela ujde pokud se zapiji Pepsi ale aby se clovek najedl musel by utratit majlant a zas by do sebe naladoval slusnou davku tuku. Vyjeli jsme smerem na Seward Hwy a zaparkovali na pseudoodpocivadle vedle dalnice a dali si tri rychlohodinky spanku.

V sobotu jsme rano rozlamani vyrazili na vyhlidkovou trasu smer Whittier, tempomatu jsme nakazali 45mph a vyhlizeli beluhy a okolni kopce, bohuzel ale beluhy nejak nebyly k mani :-(. Zanedlouho jsme dojeli k ledovci Portage, ktery jsme si alespon z dalky vyfotili a uz jsme mazali do tunelu na Whittier - ten se totiz otvira jen jednou za hodinu a je spolecny pro auta a vlak. Whittier je byvala vojenska zakladna umisteni bylo vybrano tak, aby to nikdo nenasel, takze je tam furt hnusne a cely fjord je neustale pod hustymi mraky. Kdyz zrovna nemate stesti tak k tomu vsemu lije. Prvne jsem vyzvedli listky na lod na Alaska Marine Highway terminal a pak za 15 min projeli cely mesto / maji tu totiz 4 ulice, pristav, nadrazi a jeden megapanelak kde vsichni bydli. Na prvni fotecce se muzete kouknout aspon na kousek mistnich vodokaskad. Pak jsme dali v pristavu coffee a seafood a jali se nalodovat. Lod byla na mistni pomery pry docela mala, presto nas a spoustu karavanu slupla jako nic.

Dalsich 5 hodin jsme stravili na lodi jizdou pres Prince William Sound. Cestou jsme videli spoustu ledovcu padajicich do mroe v uzkych fjordech, nektery ledovce plujici, tulene, skakajici ryby spoustu ptaku a nejvetsi ledovac Columbia - ten stal vazne za to. Kolem osme vecer jsme pomalu a jiste pristali ve Valdezu - mistnimu ropovodu konci. Uprimne netusim jak v tom uzkym fjordu manevrujou tankery. Ale tim ropovodem pry za hodinu rotece stejne prachu jako stala amiky cela Aljaska. Valdez je opet pidi mestecko skladajici se hlavne z pristavu. Zakempili jsme v Orlim kempu...

Dalsi den jsem vyjeli po silnici uzkym Keystone kanonem smer Glenalen. Silnicka se klikati a muzete obdivovat spoustu vodopadu, pak se vysplha do sedla Thomson, kde jsou skutecne nadherny vyhledy a kousek za nim se da udelat prochazka k ledovci. Pak jsme uz jen profrceli velkej kus zeme az k ledovci Matanuska, cestou jsme se stavili do Wrangell visitor centra - akorat ze vyhledy na hory byly v mlze :-( a v zavrenem Copper centru.

Ledovec Matanuska narozdil od ostatnich je ledovec udolni, krom toho ze jsme meli stan s vyhledem na ledovec jsme se konece mohli po ledovci rano poradne projit. Je to fakt kluzky a ledovy - morena je ohromna, proste parada. Po ceste do Anchorage jsme se jeste stavili na farme Musk Ox - to je to zvire na obrazku - je to neco mezi zubrem ovci kravou a kamzikem, pry je z toho hyperkvalitni vlan ktera taky stoji patricny $$$, ale sou to strasne mily zviratka a vubec nesmrdej.

Ted uz frcime do Juneau na jih, tak pristi obrazky zase odtamtud.

Aljaska - Kotzebue

Po brzkem rannim letu jsme pristali v malem ospalem mestecku Kotzebue. Nachazi se 26 mil za severnim polarnim kruhem na brehu Arktickeho oceanu. Zaridili jsme par drobnosti, pockali az prejde mlha a malinkatym letadylkem pro 4 lidi vcetne pilota jsme vyrazili na sever do hor. Jeste predtim jsme si vystikli mapu z internetu protoze tady mapy nevedou a pujcili bear spray a chteli pujcit i bear container, ale zadnej nemeli, tak snad nas medved nesezere a kdyz tak jenom nase jidlo.

Byli jsme vysazeni v miste zvanem Naklik coz je pomerne vysoko v Baird Mountains asi tak hoooodne mil od nejblizsi civilizace. Pristavaci pruh vypada proste jako kamenita placka.


Pak jsme 4 dny proste sli splhali schazeli apod. u toho jsme si uzivali tundry, ktera je (ted na podzim) krasne barevna. Tam kde je trochu placato se delaji baziny a rostou treba i maly stromy a tam kde placato neni jsou uz jen sutry a lisejniky. Hory nejsou vysoky asi tak maimalne okolo 1500m n.m. ale severska rkajina dava cloveku pocit ze je aspon ve 4000. Druhy den jsme na jeden takovy Snezkoidni vrchol vysplhali a rozhled opravdu stal za to - vsak posudte na vrcholovem fotu. Taky je to zeme Caribou - teda Sobu, vlastne za toho Soba nejspis muzou Obrozenci, jinak by to byl po cesku taky caribou. Je jich tu tuna a sou fakt nadherny. Jeden vecer jsme zrejme obsadili jejich oblibene misto u reky - chvili trvalo nez se osmelili, ale pak se chodili napit a napast jen kousek od nas, takze se nam podarilo ziskat i nejake detailni snimky. Voda tu bud neni vubec nebo je ji zase tuna - koryta rek maji na dolnim toku klidne i kilometr na sirku ale v tuhle dobu tam tece jen nekolik par metru sirokych praminku :-).

Tundra je proste nadherna a kdo neveri at tam bezi, ale nejblizsi z CR bude asi ve Skandinavii tak preji prijemny beh ... bude to na par mesicu. Po ctyrech dnech nas John (to je nas pilot) vyzvedl na tzv. Barell stop - to se pozna tak ze je to placka, v trave jsou koleje od letadla a u toho stoji uprostred pustiny barel - cert vi kde se v te pustine vzal. A jeste jsme se nechali zavest na mistni raritu - Great Kobuk Sand dunes - to je takova mala poust tady za severnim polarnim kruhem. Proste par km ctverecnich regulernich poustnich dun uprostred pralesu a mocalu (vidno na leteckem snimku). Kdyz tam clovek pristane, tak si pripada naprosto neuveritelne - uz chybi jen velbloudi a je to jako na Sahare - vedro je tam teda taky slusny - nechce se tomu verit, fakt je to pisek. Po ceste na duny jsme jeste obdivovali pestrobarevne tundroidni hory, leteli jsme nizko mezi kopci, takze to obcas pekne hazelo, ale vylet to byl paradni. V mocalu hned vedle dun se pasl obrovskej los, tak jsme nad nim vykrouzili osmicku abychom si o poradne prohledli. Po ceste zpatky jsme jen zasli nad mohutnosti reky Kobuk - rozhodne si nezada se svetovymi velikany. Taky bylo videt ze puvodni obyvatele stale jeste ziji uprostred pustiny - jen iglu maji plechovy a o likvidaci odpoadku se stara reka a medvedi. Co je opravdu nadherny na mistnich rekach, je jejich prirozenost - spousta meandru nahernych zakouti a slepych ramen, vegetace verne kopiruje reku. Rikam si, ze takhle to mozna vypadalo v Evrope pred 1000 lety, skoda ze jsme si to tak zprznili tema betonovyma korytama :-(.

Vecer jsme se dorazili do Kotzebue a protoze mistni hotely (takovy dreveny budky) stoji nehorazny prachy (asi tak 3x tolik co v Anchorage), tak jsme si ustlali na plazi - rozumej kamenitemu brehu severniho ledoveho oceanu, hned vedle letiste (uz vam nekdy nad hlavou startoval boeing? - bezva vecernicek a budicek). Eva si jeste dala koupel v oceanu, ja jsem se radsi zahrival ve spacaku. Asi tak ve 23.30 jsme konecne meli moznost zhlednou zapadajici slunce za severozapadnim okrajem oceanu (v horach vzdycky nejdriv zalezlo za kopec a ze zapadu nebylo nic).

Dnes travime den v Kotzebue - nothing to do - tak jsme byli na poste, jime, spime, nasli jsme knihovnu a internet a vecernim letadlem frcime do Anchorage. Kotzebu je takova dira na 3500 lidi. Vetsina jsou eskymaci, pro preziti je nutne vlastnit velkou dodavku, snowcat - neboli snezny skutr, ctyrkolku, clun a letadlo. Hamburgery sem vozi letadlem a benzin asi lodi, odpadky zustanou tam kde vzniknou - treba kdyz umre snezny skutr proste zustane u silnice, dokud se nerozpadne.

Aljaška Anchorage 2.

Po návratu z Katmai jsme se zcivilizovali v hostelu, zasli na net a nakoupit a šli spát. Další ráno jsme vyzvedli auto z půjčovny - nezvyk v podobe automaticke prevodovky Jirka zvladnul. Vsichni tu jezdi docela podle predpisu. Vyrazili jsme do kaňonu Eagle river.ProcháZKA to bYLA prima, všude úplná tajga - uzke smrky a v podrostu jen mechy a lisejniky a brusinky a plno hub. Uz jsme si delali zalusk na smazenici, ale temer vsechny byly cervavy. Vypadalo to tam jak v lese dedecka hribecka. Reka byla hrozne siroka a stromy okousane od bobru. Bohuzel jsme nevideli moc dobre ledovce a spicky nad nami, protoze byla mlha. Za začínajícího deště jsme se otocili zpatky k autu a zajeli se podívat nejdrive na vodopady a pak do Elkutny na starý kostelík, ktery tu postavili usti osadnici. Hroby maji jako male domecky a jsou tam i z posledni doby - i architektura techto domecku odpovida soucasnosti. Pak jsme se projeli k Elkutna lake podivat na nejvzssi horu Chugach national park,ale uz slusne prselo a tak jsme videli jen mraky. Vratili jsme se dost unaveni a jeste zajeli nakoupit a na internet do knihovny, kde nam ale hned zavreli a tak jsme museli do nejakeho nocniho paricskeho doupete. Pak uz jen zbyvalo prebalit batohy a pripravit se na vstavani v pul ctvrte rano, protoze odletame na sever.

Aljaška - Katmai

Právě letíme zpátky do Anchorage. Je nás 9 včetně pilota a letadlo je plný k prasknutí. Ale vraťme se o pár dní zpět.

Z Anchorage jsme to vzali s Penair do King Salmon součástí letenky jsou špunty do uší, vleze se tam asi 20 lidí a dostanete chipsy a pití. Hned po přistání si nás vyzvedl borec z Katmailand a hodil nás dodávkou na říční letiště. Tam si nás i batohy pěkně zvážili a rozdělili do letadel - my byli v tom větším tzn. I s pilotem 10 lidí. Let byl přímo vyhlídkový - malebná krajina se spoustou jezer a řek. Za 20min jsme přistáli. Hned potom jsme dostali poučení o chování k medvědům a mohli jsme užívat jak jen se dalo.

Mezitím už bylo po poledni tak jsme hned vyrazili na medvědy. Měli jsme štěstí a hned v ústí řeky jsme měli možnost pozorovat rovnou 4. Dva si hráli a dva rybářili. Řeka byla plná červených lososů. To odpoledne jsme potkali ještě dva jednoho kousek od vodopádů. Byli jsme tam jen tak v lese a on si to uháněl krajem řeky tak jsme se mu raději opatrně vyhli.

Další den se trochu zhoršilo počasí hory se schovaly do mraků a místy mrholilo. Vlastně na místní poměry celkem průměr tak jsme si půjčili na celý den kánoi a hurá na jezero. Měli jsme tajný plán zaparkovat loď někde na druhým břehu a zkusit vyšplhat aspoň kousek do okolních svahů. Po 2h pádlování jsme se rozhodli to zkusit. Terén byl však opravdu neprostupný takže jsme se daleko nedostali. Probíjení trávou vysokou po pas či močálem se sice občas dalo usnadnit užitím medvědí cestičky celkově jsme ale postupovali hafo pomalu a tak jsme po hodině namířili gps zpět k lodi. Část zpáteční cesty jsme volili po pobřežní medvědí stezce takže to šlo poněkud rychleji a navíc jsme našli spoustu medvědích stop. U kánoe nás atakovali komáři tak jsme rychle odpluli na jezero. Po cestě zpátky jsme ještě zahlídli jednoho méďu jak se prochází po břehu což vedlo k úvahám jak asi rychle plave - pro případ že by se nás rozhodl začít zkoumat.

Další den jsme se vydali na guided tour do údolí 10000 kouřů pravé příčiny tohoto národního parku. Kdo to neví tak v roce 1912 tady bouchla sopka Novarupta byla to největší erupce 20. Století na světě. Erupce zničila veškerý život v okolí a nejbližší údolí zasypala několik desítek metrů silnou vrstvou lávy a popela. Po téměř 100 letech se sem začíná vracet život. Voda vymlela v popelu systém divokých kaňonů. Prostě ideální turistická podívaná. Večer jsme ještě zvládli přednášku o medvědích osobnostech zdejšího kraje.

Dnes ráno jsme sbalili batohy a šli na check-in. Pak jsme ještě vyběhli na nejbližší kopec a obhlédli tuto jezerní krajinu. Ve 12 jsme vzlétli k našemu překvapení ne do King Salmon ale do Kulik Lodge. Měl jsem tu čest dělat druhého pilota. Teď tedy letíme už do Anchorage. Je mlha, pilot si čte noviny, vrtule se spolehlivě točí...

Pár všeobecných poznatků: bezpečnost především - za 3 dny jsme 8x slyšeli bear talk, 4x podepsali že rozumíme riziku plavby na jezeře a 2x odsouhlasili řidiči busu že dáme pozor na mokrých schodech. Všude je voda na zemi pod zemí ve vzduchu v jezeře v řece na trávě ve stanu v botách v kánoi.... Pokud chcete američanům rozumět nechtějte aby mluvili pomalu začnou pak zrychlovat. Bez kreditky ani medvěd nemůže žít. Nevadí že vy nevíte kam a kdy letite oni to vědí. Výhoda malých letadel je že všichni sedí u okýnka. Plyšoví medvědi jsou krotcí kromě těch divokých.

Aljaška Kenai

Další část konference byla na kenaiskem poloostrove. Je tam totální tundra s rozlehlými lesy a spoustou mocalu. Podařilo se nám zahlédnout medvěda,losa,soby. Udělali jsme si party v místní hospodě v Soldotne, už mluvím docela slušně tak si i pokecám. Je fain sledovat zahajeni olympijskych her v silne mezinarodni spolecnosti - kazdou chvili nekdo jasa, ze prochazi tym z jeho zeme. Taky jsme se stavili u rybářů kouknout na jejich lososy. Místní hotely jsou děsný luxus - viz fotka v minulem prispevku. Dalsi den jsme pokracovali na jih do Homeru. Je to zcela turisticke mestecko, zarizene hlavne na chytani ryb. Vecer jsme neodolaly a sly se vykoupat do uplne ledoveho Ticheho oceanu. Na závěr konference jsme měli zařízenou plavbu lodi mezi fjordy na veceri. Z lode jsme videli na dalku malou kosatku a jednoho papuchalka, jak se snazil neco chytit pod vodou. Takova vecere pod ledovcem v vyhledem na ocean je opravdu prima. Pak už následovala dlouhá cesta zpět. Poslední den jsem byla s Blankou a Jonatanem u vodopádů najit jeden desne vzacny mech a pak lanovkou na Mt. Alyeska mezi sněhem. Cely snih byl pokryty cervenou rasou, ktera tam rostla a vypadalo to jak kdyby tam nekdo slusne vykrvacel. Nasledovala znacne divoka jizda zpatky do Anchorage, jeste zbesilejsi nakup v supermarketu. Najit tam neco je horor - vsude jsou bramburky a cola. Na letišti jsem našla po hodinovém hledání Jirku, letadlo melo zpozdeni a my ho hledali na jinem terminalu a naše dovolená začíná. Klíček

Let na Aljašku

Moje cesta začala v neděli ve 2.00 ráno kdy jsem s našima sedl do auta a vyrazil směr Praha airport. Po cestě jsme potkali jen pár kamiónů a tak jsme za pohodové tři hodinky přistáli na terminálu 2. Následovala snídaně ranní břečka z automatu a šlo se. Slečna na odbavení mi ochotně zařídila místa u okýnka ve všech letech.



Let do Frankfurtu byl nečekaně pohodlný akorát okýnko mi někdo zabral. Zkusil jsem to anglicky a německy a nakonec jsme skončili u češtiny. Byl to česko ukrajinský pár letící na Bali. Nakonec jsme pokecali a jsem pozvanej do jejich hotelu na podkarpatské rusi. Čekání ve Frankfurtu bylo zdlouhavé ale naštěstí jsem našel čekárnu s lehátky.



Bezpečnostní pohovor se skládal z mnoha otázek které měly všechny stejnou odpověď. Pak jsem nějak minul frontdesk za což mě při boardingu sprdli a musel jsem se vrátit a vyměnili my českej boarding pass za americkej. Delta letadlo už toho má dost za sebou takže bylo trochu ošuntělý. Vzali jsme to nad británii kolem Islandu a přes jižní cíp Grónska - tam jsou nádherný hory. Po 10h jsme přistáli v horkém Cincinnati. Měl jsem štěstí na sousedku v letadle - Švýcarka co žije ve státech a lítá 2x měsíčně do Zurichu - pomohla mi vyplnit celní deklaraci takže to pak šlo hladce. V Cincinnati to šlo rychle ani jsem se nenadál a čekalo mě dalších 7h v letadle. Už jsem byl fakt utahanej přeci jen už jsem měl 10h stále odpoledne takže jsem tak trochu pospával ale neunikli mi nádherné výhledy před přistáním v Anchorage - hory jsou plné ledovců plazících se až do moře a v dálce bylo vidět něco obrovskyho snad Mc.Kinley?



Po chvíli hledání jsem našel i Evu a otestoval zda se dá z letištní wi-fi telefonovat. Ještě jsme zašli s Jonášem a Blankou na večeři. Teď je ráno a letíme na Katmai najít nějaký medvědy a sopky. Zpátky v Anchorage budem za tři dny.

Je sever na severu?

Možná se někdo zeptá co je to za otázku. Skutečně, tam kam ukazuje ručička kompasu nemusí být vždy sever.

To je starý známý fakt, který se učí děti snad i na základní škole i když mě to myslím naučili ve skautu. Odborně se tomu říká magnetická deklinace a jde o to že ručička kompasu či buzoly ukazuje k magnetickému severu země, který ale není na témž místě jako sever geografický. Tato odchylka je logicky na různých místech zeměkoule různá. To jsem taky neřekl nic nového, co mě však zaujalo?

Hledal jsem v rámci plánování cesty na Aljašku jaká je magnetická deklinace na Aljašce. A tak jsem objevil, že magnetickou deklinaci pro libovolné místo na zemi lze spočítat tady. To mě nadchlo samo o sobě - nejenže jsem zjistil že na Aljašce je deklinace cca 16˚, ale taky jsem zjistil že se odchylka mění v čase a to celkem hodně. No schválně si zkuste zadat rok 1900 a pak rok 2008 a GPS souřadnice někde v ČR ;-)

Jsme ovce?

Nedávno mě zaujal rozhovor s panem Hájkem bývalým mluvčím prezidenta. Překvapil mě ostrou kritikou současných médií což evokovalo toto malé zamyšlení. Dnešní média totiž často nejsou nositeli informací ale jejich producenty. To co nám média předkladají jsou často hotové závěry a domyšlené příběhy které ze skutečnosti jen vyšly ale skončili někde jinde. Možná se ptáte jak k tomuto tvrzení hledat důkazy. Je to jednoduché stačí vzít nějakou horkou zprávu a porovnat její vyznění v hlavních denících závěrem se podívejte na ČTK tedy je zdroji a zjistíte že všechny deníky si zprávu tak trochu dotvoří k obrazu svému. Co je na tom špatně? Jde především o to že máme předchystané názory které se snadno přebírají. Učíme se nepřemýšlet nad souvislostmi a dopady protože oni to dělají za nás. Když si to člověk uvědomí tak ho to zprvu vyděsí a má pocit že takto vychováváme ovce které budou jen kývat na veřejný názor. Nejzajímavější je že i tato myšlenka se zakládá na názoru z médií. Jsem taky ovce?

Aljaska - Kenai

Z Anchorage jsme se presunuli na jih na Kenaisky poloostrov. Meli jsme stesti a tak se udelalo krasne a mohli jsme se pri jizde busem kochat okolnimi kopci. Pocasi bylo natolik vyjimecne, ze nam dovolilo videt i v dalce NP Denali a horu Mt. Mc Kinley - nejvyssi horu Aljasky. Dalsim prekvapenim byli mistni bili kamzici - zvirata placha a zijici pouze v hodne vysokych horach. No a 5 tehlech plachych zvirat zabloudilo k silnici po ktere jsme jeli a nechalo se fotit desitkami tusitu. Kolem svisteli kamiony a husty provoz. Jsou to krasna zvirata. Kousek dal nasledovalo dalsi zurive brzdeni autobusu, protoze jsme v dalce zahledli bile velryby - beluhy. Placali se spokojene ve vode a na dalku bile zarily. Hory v Chugach NP jsou slusne vzsoke a plne ledovcu. Take maji hrozne nizko a u sebe vegetacni stupne - docela nizka hora, treba jak u nas v jesenikach a pred ocima se vam vystridaji stromy-kere-klec-trava-sutry-led a snih. Smrky tu jsou jak sirky, nebo taky stetka na zkumavky - hrozne uzke a tak cely les vypada tak nejak divne a hlavne hrozne seversky, proste aljassky :D Oblast na SZ Kenai je rovinata s obrovskym mnozstvim jezer a mocalu uprostred tech sirkovitych lesu. Konecne chapu co nas uci ve skole, ze raseliniste jsou prirozene bezlesi v jinak zcela lesnate krajine. Je to tu neskutecna mozaika lesu a jezer s raselinistem. Cestou jsme z autobusu videli prebehnout pres cestu naseho prvniho medveda, spise medvide. Zdrhl hrozne rychle.
Na foteckach je pohled na Portage glacier, pak ti bily kamzici a pak nas pokoj v Seldovii.

Aljaska Anchorage

Brzy rano jsme se letadlem presunuli do Anchorage. Je to velkomesto se vsim vsudz, tj. tunou megaobchodu kolem a velkym turistickym centrem. Ubytovali nas v univerzitnim kampusu, co ma rozlohu maleho Brna. Po kampusu museji jezdit autobusy nebo tu ma vetsina studentu auto. Prijde mi, ze pokud clovek nechce za cele studium vytahnout paty z bezpeci kampusu tak nemusi a nekteri to zrejme opravdu nedelaji. Je tu vsechno, i vlastni nemocnice. Pokusila jsem se holky v recepci zeptat na cestu do vedlejsi univerzity a tvrde jsem narazila. Kokala na me jak kdybych byla z Marzu a naprosto netusila. To i ja se pomoci mapy tady orientuji lepe.
Stavovali jsme se v krasnem mocalu, kde bzly bultz tvorene Meesii a Paludelou [to pro botaniky :D] a kde bylo moc vody. Tak moc ze sla vrchem do pohorek, coz me ale netrapilo, protoze jsem tak mela vyrovnanou vodni hladinu hned pri druhem kroku v mocalu, protoze jsem zjistila ze mam popraskane svy. Takze pohory mam volne prutocne.
Kolem poledne jsem se stavili ve meste. Je tu tuna suvenyru a maji tu PB bomby do varicu Coleman. Coz je nam ale stejne k nicemu, protoze dal poletime letadlem, kam je vzit nesmime, asi si budeme medvedy opekat nad ohnem.
Odpoledni program mi vzal dech - budeme lovit mechy v raketove a vzdusne vojenske zakladne USA na Air Force. Tohle misto jsem vzdycky slysela jen ve zpravach, ze odtamtud odletaji tryskaci. A tak pote co jsme se nahlasili a napsali si nase pasy vyrazili do mistnich mocalu. Kolem jezdila vojenska technika. Cele je to neskutecne rozlehle. Nejvetsi zabava byla kdyz nam nad hlavou startovaly stihacky, to se traslo cele raseliniste a nebylo slzset ani slovo. Kazdou chvili nam preleteli tesne nad hlavama, udeleli nejake piruety a zase zmizely a do toho vseho obcas proletela obrovska plechova vec, asi vojenske dopravni letadlo.
Na obrazcich muzete videt jednoho takoveho tryskace, oak pohled pres vojensky prostor na hory, pak mocal s jezerem a pak me v mocalu abyste vedeli ze ziju.

Aljaska obrazky

Jeste jsem neodolala a kdyz uz jsem znarodnila kolegovi notas tak nahraju par obrazku - vsechny mistni pocitace maji totiz blokovane USB a tak nejsou pro obrazky pouzitelne.

Na prvnim obrazku je mistni orchidej, myslim ze Spironema nebo tak nejak, budu si to muset najit, ale ma to co delat se spiralou, protoze ma kvetz do spiraly. Kdyz jsem ji nasla tak botanici poskakovali nadsenim. Pak je tam plodna Lobaria pulmonaria coz je lisejnik co roste na stromech v cistem a vlhkem prostredi, u nas hodne vzacny. Tady jsem zase nadsenim poskakovala ja - no neni nadherny? Na dalsi fotecce vidite cervene lososy, ti plavou v rece pod ledovcem a je to jinz druh nez ti bili co bzli u more v minulem prispevku. A nakonec jedna masozravka - Drosera anglica - Rosnatka anglicka.

Aljaska ledovec

Dnesek byl zase vedecky. Vyrazili jsme na raseliniste a v desti badali jak ozivot. Taky jsem se uplne precpala "moruskou" tady je to asi druh ostruzinik aljasky. U nas se ucime jak je to vzacna ostruzina, v Krkonosich se k ni nesmite ani priblizit no a tady jsem se s ni cpala a cpala, kazda kytka ma jen jeden plod, ale zato veliky a sladky. Taky jsem se plizila nejakym krovim pro mech a tu mi doslo ze to krovi co mi je nad hlavu a ma listi velky jak jablon jsou boruvky :D a ty plody jsou taky slusne veliky, to by se to sbiralo na marmeladu. Dalsi vec, kterou lze pri exkurzich konyunovat , aby clovek vyrovnal ty sendvice. Potom nasledovala kratka turisticka pauza - byli jsme se podivat jak tahnou lososi. Ta reka se jimi uplne vari. Bylo jich tam desitky na jeden metr. Dali se chytat za ocas do ruky jak byli utahani, ale nesli vzlovit, protoze byli moc tezci a velci.
Dalsi turisticka zastavka byla u "Mendlehanskeho" ledovce. Nemam tu mapu a tak nevim jak se to pise. Proste ten velky u Juneau. Videli jsme pres jezero jeho jeden splaz a bylo to opravdu monumentalni. Cele to sviti blede modre a na dalku z toho cisi chlad. Rozervane hranz, kry co se ulamuji do vody a trhliny pres cely ledovec budilz uctu. Lehce jsem prehodnotila svuj nazor na napad na nejaky ledovec vylezt. Takhle na dalku to vypada jako sebevrazda. A kdyz si predstavim ze to na co koukam je jen jeden splaz a za tim je ta masa ledu jeste vetsi a ze to je jeden z mensich ledovcu, tak si fakt nedokazu predstavit jak obrovske jsou ty velike.
Pak nasledovalo zase badani, k obedu obligatni sendvic a vecerni zastavka u oceanu. Po veceri jsme meli prvni prednasku, kterou jsem prospala jako mimino, abych se po jejim skonceni nadsene vrhla do postele.