St.Lucia-Blyde a dale

Opustili jsme hrochy a krokodyly. Po ceste na Blyde river canyon mensi nehoda – nikdo zranen krom auta. Zitra uz jen Pretoria a domu. [Pírko]

Balito, Durban a na sever

Po Dracich horach davame kratky oraz v letovisku na severnim pobrezi, prochazime multikulturnim Durbanem a mirime na sver do rezervace Hluhluhwe-Umfolozi.

Rekonvalescence v pobreznim Balitu, ktere je jak vystrizene od stredozemi se nam celkem zamlouvala. Spinkali jsme v kempu, kde byla tuna palem a dokonce Forest walk :-) Uzivali jsme si v obrovitanskych vlnac na plazi, zasli do Tea garden a vubec se flakali.

Dalsi den nas cekal narocny Durban. Po zkusenosti s Cape townu jsme meli trosku obavy z orientace a rizeni, ale vjezd do mesta probehl nad ocekavani hladce. Obhlidli jsme muzeum apartheidu, podnikli vypravu do indicke ctvrti, kterou Evicka zakoncila navstevou kadernictvi (pry ted vypada jak debil), a me se to moc libi. Uces je tedy mirne afro :-). Vsak mrknete na fotecku. Jeste jsme omrkli namorni muzeum a nacerpali atmosferu nebyvalych kontrastu, nakoupili nejake korenicko na trhu atp.

Nasleduje vyprava do rezervace s jazykolamnym jmenem Hluhluhwe-Imfolozi, kde sme spatrili nase posledni zviratka z velke petky – rhino (nosorozec) a bufallo (buvol). Vubec to byly zviratkami nabite horke dny. Dnes jsme jeste navstvili Damazulu Traditional Village – muzeum Zulske kultury se zivymi Zuluy uvnitr. Bali jsme se ze to bude trapas na ne koukat, ale byla to nakonec fajn stravena chvile. Na zaver jsme mohli spatrit jak vypadaji svatebni tance. Nyni jsme v St. Lucii a planujeme omrknout nejaky hrochy a krokodyly v mistnich mokradech na nejakym boatu.

Drakensberg i s obrazky

Konecne prinasime par obrazku a podrobnejsi zazitky z Dracich hor

V Dracich horach jsme stravili nakonec temer pet dni. Prvni tri a pul dne jsme si dali kratky hike z kempu Lotheni. Puvodne jsme meli v planu o neco delsi trasu lec narocnost terenu nas donutila vylet ponekud zkratit.

Vyrazili jsme odpoledne a nastoupali do zhruba 2200 mnm, kolem nas vsude trava napul uschla na pul zelena. To je zpusobeno tim, ze ochranario zde simuluji prirozeny rezim ohne. Dalsi den jsme si uzili stredne dlouhy hrebinek ve vysce neco malo pres dva tisice, kde nas cekala spousta kyticek slamenek, uzasne vyhledy na panorama hl;avniho hrebene. Odpoledne jsme nastoupali k jeskyni Hlatimba do vysky cca 2800 mnm a prisla mlha. Chvili jsme se jeste snazili jit, ale nemeli jsme kompas, cesty zde nejsou ani znacene ani proslapane, tak nam ta chuze moc dlouho nevydrzela a radeji jsme zakempili.

Behem vecera a noci jsme zjistili ze nejprve zacina snezit, potom ze chumeli a nakonec ze asi i mrzne vzhledem ke stavu bot a vody v kanystru. Rano jsme se probudili do nadherne zmrzle inverze a kolem nas bylo cca 30 cm snehu (see foto). Tak jsme se prokrehle sbalili a vyrazili na cestu – vyhodou pocasi byloze konecne bylo videt kam jdeme. A tak jsme pomalu nastoupali na horu Redi – cca 3300 mnm. Kde jsme si vychutnali cokoladovou tycinku a pokracovali dale po hlavnim hrebeni a uzivali si vyhledy do hornateho Lesotha.

Odpoledne nas cekal brutalni sestup jeste brutalnejsim kanonem kdy jsme na cca 2 km sestoupili priblizen 1000m. Vecer jsme jiz ulehali u zurcici horske ricky a po snehu ani pamatky. Posledni den jsme se jiz udolim doplazili do kempu a relaxovali. Pocasicko v zasade bylo moc pekne a tak jsme si jeste po ceste vychutnali atmosferu horskeho destneho lesa.

Posledni v Dracih horach jsme venovali prohlidce skalnich maleb Sanu v okoli Giants Castle. Nyni se flakama u pobrezi severne od Durbanu a uzivame si tepleho oceanu.

Draci hory 2

Sezehli dracim dechem vyrazime po stopach krovackych samanu do jeskyni.Pak se vratime do naseho stoleti na plazich u Durbanu. [klicek]

Draci hory

Klikatime se po kamenité ceste a pred nami se tyci draci zuby do kterych na par dni jdeme na trek.S mapou na ty tritisicovky snad trefime. [Pírko]

Divoke pobrezi

Po ceste do Dracich hor, jsme se stavili na Divokem pobrezi, ktere se tak nejen jmenuje.

Cele divoke pobrezi obyva kmen Xhosu a jedna se o jednu z nejchudsich oblasti Jizni Afriky. Obyvatele stale bydli v tradicnich Rondavelech, ktere jsou roesety po kopcich v pasu asi 50 km od pobrezi. Rondavely jsou vyrabene z drnu na strechu je pouzito rakosi. Krajina je tu velmi malebna, obzvlaste tesne pri pobrezi, kdy zvlnena krajina prudce spada do kanonovitych udoli a do oceanu.

Pobrezi je plne utesu, uzasnych opustenych zapadlych plazi a more je koupatelne i v tuto dobu, coz neni zrovna obvykle. Vetsina cest je gravel a jedina asfaltka dost rozmlacena. Idylku kazi jen cast obyvatelstva, ktera se uz bouhuzel naucila zebrat :-(. Obyvatelstvo zije v podstate samozivitelskym zpusobem, pasou dobytek a obdelavaji mala policka. Deti poctive v uhlednych uniformach chodi do skoly. "Bile" lidi tady potkate jen v obcasnych rekreacnich zarizenich.

Na obrazcich vidite mistni male i vetsi deti, ukazku typickeho Rondavelu a mistni atrakci "Diru ve zdi", ktera je peknym prirodnim ukazem a duvodem pro deti k pseudopruvodcovske sluzbe.

Dalsi zpravy cekejte az po delsi dobe nebot mirime do Dracich hor.

Zviratka a lisejnik

Minule jsme poskytli pouze fadni serii fotografii z Tsitsikammy, tentokrat jsme vzali databanku a vybrali par zviratek a nejhezci lisejnik.

Na prvni fotografii je Velrybi ploutev, ze je uzasna.

Dalsi obrazek je ten kyzeny lisejnik. Podle Evy je to asi nejaka Lobaria nebo Parmelia.

Dalsi zazrak je nejspis Snovac, ktery byl tak drzej ze si nam sedl na antenu a rusil signal :-). Krom toho potentoval dvere :-(

Nasleduje antilopa Kudu a hlavne male slune, ktere nam takhle krasne dneska pozovalo v Addo elephant parku. Sloni jsou skvely poridime si je do obyvaku.

Vinice a pralesy

Z mestecka Stellenbosch se presouvame skrze ochutnavky plodu vinic a velrybi pobrezi do jedinych jihoafrickych pralesu.

Okolo Stellenbosche je neuveritelne mnozstvi vinnych sklepu, ktere jsou pro turisty primo zarizeny, vcetne ochutnavaciho pultu, vystav kocaru atp. Takze jsme zabrousili do dvou sklipku z tech mnoha a ja jsem mel moznost ochutnat nejlepsi vysledky mistniho vyhlaseneho vinarskeho umeni. Bohuzel nekdo musel ridit a cerny Petr (temer dobrovolne) padl na Evu :-). No vinka tu maji opravdu dobra, hlavne cervenemu se tady dari. Tak jsme vzali domu nejaky vzorky... doufam ze jsme neprekrocili maximalni hranici vyvazeneho alkoholu :-).

Z vinnych oblasti Evicka odvezla ovineneho a usinajiciho Jirku do Hermanusu, coz je zas mestecko vyhlasene dobrymi podminkami pro pozorovani velryb. No velryby jsme tedy opravdu videli a jsou nadherny. Flakaji se tak kolem pobrezi a predvadeji lidem ty nejlepsi kousky ze sveho pohyboveho rejstriku. Pro biology – nejpis to byly Velryby Jizni. Videli jsme jich asi 7 a jednu jsme pozorovali na vzdalenost cc 50m a pekne jsme si to vychutnali – jeji specialitou bylo lezet na zadech se zdvizenyma ploutvickama. No jsou to proste milacci – hned bych si taky jednu nebo dve poridil domu :-).

Po Velrybach nalsedoval presun na Strelkovy mys, ktery byl ponekud akcni s hrozicim zapadem slunce v zadech. Zvlaste kdyz navigatorka ponekud nezvladla svuj ukol a navedla nasi nic netusisi Toyotu na brutalni gravel road, ktera nastesti snesla i tu stpctyrcitku, jinak bychom ze Strelkoveho mysu nic moc nevideli. No je tam dohromady peknej majak, obrovske dvouoceanove vlny a cedulka, kterym smerem je kterej ocean.

Nasledoval presnocni presun do Knysny, kde bydli mega strom Zlutodrev Kapsky – Evicka tesenim ani malem nespala :-). Bohuzel dost hodne prselo, takze jsme v lese za Knysnou omrkli Zlutodreva – je fakt peknej (Podocarpus falcatus) a prosli pralesni stezku bileho slona, nasbirali hafo mechu a lisejniku a celi promoceni pokracoval smer NP Tsitsikamma, coz je pry jedinecny pobrezni destny prales. V Tsitsikamme jsme stravili dohromady dva dny na dvou mistech a udelali si poradny pralesni prochazky – je tam spoustalian, podivnejch kytek a podivnejsich stromu. Taky ponekud destivo, ale nakonec to nebylo s tim mokrem tak hrozny. Z Tsitsikammy jsou taky fotecky, protoze na velrybach jsme vyplacali kartu :-).

Nyni mirime do Sloniho narodniho parku takze se tesime na hafo slonu, dale to bude Durban a Draci hory....

Dva dny Cape

Zase zpatky v civilizaci. Prujezd silenymi magistralami a krizovatkami jsme nejak zvladli a tim padem mohli zkoumat mesto se vsemi turistickymi vymozenostmi.

Prvni co nas samozrejme lakalo bylo vylezt na Stolovou horu. Vyrazili jsme bez mapy, protoze ji nikde nemeli a jak jsme zahy zjistili, nebude tak snadne nalezt cestu nahoru. nastesti jsme potkali dalsi turisty, kteri jiz mapu meli a tak jsme mohli do pameti ulozit trasu. Hora je to teda vysoka, nez jsme se dostali nahoru poradne jsme se zapotili. Ale ten vyhled stal za to. Kapska kvetenna rise nas provazela na kazdem kroku a porad jsme okukovali nezname kyticky a lisejniky. Nahore bylo spousta lidu, lanovka jezdi kazdou chvilku. Po prochazce na vrcholu hory jsme se dolu svezli lanovkou abychom stihli jeste neco dalsiho.

To neco dalsiho byli tucnaci. Jedna ze dvou pevninskych kolonii tucnaka bryloveho na svete, zbytek zije jen na ostrovech. Jirka se zalaskoval do tucnaku, asi budeme muset mit nejakeho doma v akvarku :-D

Dalsi den jsme brzy rano vyrazili na Cape point a Cape of good hope. Jak bylo brzy tak jsme tam byli jedine osoby siroko daleko. Priboj tam do tech skal mlati teda poradne. Vylezli jsme ke staremu i novemu majaku a kratce se prosli fynbosem – mistni pobrezni vegetaci. Pak nase auticko zamirilo zpatky do mesta do jedne z nejvetsich botanickych zahrad na svete. Maji ji fakt nadhernou a zrovna v tuhle dobu jim tam kvetou Proteaceae, Ericaceae a Strelitschie. Takze bylo na co se divat. Pak jsme vyrazili do Akvaria dvou oceanu – no maji to tam mega. Spoustu morskych potvor, obrovska akvarka, obcas jsme ani neverili, ze to opravdu muze v tom mori existovat.

Ted sedime uprostred oblasti Wineland a hadejte co nas tak asi ceka :-D

Be Cape

Cape – town, -point, -of good hope, -Table mountain, -penguins, -gardens, -aquarium, -traffic jam. Dale jdem ochutnavat na vinné stezky. [Pírko]

West coast

Uz jen prekonat zurive hucici priboj a hned za louzi budem v Ameru. V pobreznich dunach kytek tuna na obzoru nam mavaji kytovci. Nohy v oceanu. [Pírko]

Od Augrabies do Springboku

Konecne jsme narazili na internet takze zkusime napsat neco vice a pridat par fotecek.

Kalahari byla nadherna lec velice unavna, ackoliv je tu jaro teploty se pohybuji ke triceti stupnum a hlavne slunce neprestava svitit. Vzdalenosti jsou tu obrovske – pochopite teprve pote co odridite 200km gravel road, aniz by se na obzoru cokoliv zmenilo :-). Z Kalahri poskytujem jednu fotecku Gemsboka neboli primorozce, podle nejz se taky park jmenuje. Krom toho je tu jeste Klicek v kolouscim tricku pred Kalaharskou oranzovou dunou.

Mirnym odpocinkem jsou vodopoady Augrabies, ktere aspon v kempu poskytuji trochu zelene a hlavne brutalne studenej bazenek :-). Skoda ze tu nejsme na podzim kdy tu tece asi petkrat vice vody, i takhle tu protika rozvodnena Vltava coz je uprostred oranzove vyprahle pustiny proste zarazejici. Vybornou zmenou po kilometrech v aute bylo pet kilaku Daisy trail (Daisy je nejake male hlodavcovite zviratko co je tu vsude), kde bylo sice vedro, zato jsme ochutnal priprodu na vlastni nohy a nikoliv pujcena kola.

No a uz jen 300 km nam chybelo do Springboku – centra Namaqualandu, ktery v tuto rocni dobu oplyva miriadami rozkvetlych kvetin na okolnich polopoustich. Zacinalo se nam tady libit hned jak jsem spatrili prvni kvety vyvstavat na obzoru pustiny ve 140km rychlosti. Zitra hodlame provest dukladny pruzkum okoli a budeme se kochat. Prikladame taky jenu fotecku kyticek porizenou jen tak u silnice z auta.

Dale je v planu West Coast a nasledne Cape Town, kam je to odsud uz jen ubohych 450km :-)

Vodopady

Z rozpalené polopouste mirime nasavat vodu k nejvetsim vodopadum jizni afriky.Na konte mame lvy,levharta,gepardy,supi,antilopy,gekona a dalsi. [Pírko]

Kalahari

Oranzova zaplava pisku nas vita. Tesime se na poust a divokou zver. Eva se stava jezdkyni rallye sutrpisek a Jirka nocni suvou. SA in love. [Pírko]