čtvrtek 15. dubna 2010

Co mi dává skauting pro profesionální život

Tento text vznikl v rámci mého vzdělávacího procesu na pozici manažera pro vzdělávání (poněkud rekurzivní) za účelem zformulování zkušeností, znalostí a předpokladů pro tuto profesní pozici získaných během skautského života. Smyslem formulace je zjistit a zapsat co už umím, co bych měl doplnit a na čem lze stavět. Z účelu textu plyne poněkud větší formálnost než bývá na blogu obvyklé, snad se s tím čtenář popasuje. Předesílám, že text nemá ambici být dokonalým výčtem, spíše shrnutím toho podstatného (především pro vlastní potřebu).

Na začátek by bylo vhodné alespoň intuitivně specifikovat roli manažera pro vzdělávání, aby bylo zřejmé jako schopnosti člověk pro tuto roli má mít. Tedy člověk v této roli je odpovědný za vzdělávací proces (v mém případě týmu). Je tedy třeba aby uměl rozpoznat potřebné kompetence pro různé role v týmu, měl by umět navrhnout jak dané kompetence, nabýt, udržet či vylepšovat. Měl by být schopen plánovat, motivovat a vést lidi soustavným vzděláváním a seberozvojem. V neposlední řadě by měl umět podpořit návratnost nově nabytých schopností do reálné praxe.

Na druhém místě je třeba zmínit skautskou zkušenost o které mluvíme. Tedy krátce: ve skautu jsem od roku 1990, přibližně od 14 do 16 jsem vedl nebo spoluvedl družinu (6-10 lidí stejného nebo nižšího věku týdně), další tři roky jsem působil ve vedení oddílu (asi 30 lidí) a téměř 4 roky oddíl vedl. Po rok a něco trvající pauze jsem tři roky působil jako výchovný zpravodaj střediska (sdružuje více oddílů). Z relevantního skautského vzdělání zmíním kurz první pomoci, vůdcovský kurz, lesní školu a nedokončený (právě probíhá) manažerský kurz.

Co jsem si ze skautu přinesl:

  • Plánování - pochopil jsem co je to plán, jak se tvoří, jak se vyhodnocuje a proč ho vůbec dělat, viděl jsem mnoho příkladů dobrých i špatných plánů a jejich výsledků
  • Komunikace a rétorika - dobře vyjádřit a vysvětlit svůj názor ostatním, být schopen mluvit k věštímu množství lidí, řídit efektivně diskusi, přednášet, vzdělávat, ale také komunikovat s různymi typy lidí, najít s nimi společnou řeč a snad i chápat druhého i když se neumí vyjádřit přesně
  • Potřeba osobního rozvoje - uvědomil jsem si, že vzdělání není samoúčelné a dokonce ani jednoúčelné a že primární potřebou která k němu vede je osobní růst, pochopil jsem že tuto potřebu je třeba usměrňovat a vylaďovat tak aby odpovídala potřebám a uplatnění člověka ve společnosti
  • Vědomí že vzdělání má viditelné výsledky - byl jsem svědkem zavádění nově nabytých znalostí a zkušeností do praxe, viděl jsem motivační efekt vzdělávání a díky tomu jsem přesvědčen že to má opravdový smysl
  • Schopnost vést a motivovat - dlouhou dobu jsem tyhle schopnosti získával spíše intuitivně na základě zkušenosti, teprve v posledních dvou letech jsem zkušenosti konfrontoval s teoriemi leadershipu a motivace. Velká výhoda skautské zkušenosti je, že ve skautu nelze motivovat penězi (jimi nelze motivovat nikdy, ale tam kde nejsou to k tomu nesvádí)
  • Sebemotivace - naučil jsem věřit svým cílům a nevzdávat boj za ně i když jim ostatní nevěří
  • Základy time managementu - jako člověk s mnoha zájmy a schopností na sebe naložit více než unesu, jsem si prošel tvrdou školou řízení vlastního času, také jsem poznal, že navzdory obecným poučkám a školením každý člověk má a bude mít svůj specifický systém řízení času, který je třeba chápat a respektovat
  • Osobní vs. pracovní/skautský život - poznání že toto lze míchat a dokonce je to nevyhnutelné, pokud má být člověk dobrý. Ale přesto že se to míchá je potřeba v každém pracovní situaci myslet na to, že osobní jednání ovlivňuje to pracovní a naopak. Naučil jsem se v pracovně skautském jednání dát stranou osobní problémy (sympatie, antipatie) a tím dosáhnout efektivního řešení a hlavně jsem si uvědomil, že to že se dva lidi nemají rádi jim nemusí bránit směřovat ke společnému cíli v jedné organizaci.

Co mi ještě chybí:
  • Návaznost vzdělávání na výkon organizace (týmu) - toto mám zvládnuto spíše intuitivně, v profesním prostředí je ale třeba pracovat s konkrétními měřitelnými kritérii, chybí tedy hodnotící prostředky, která by ukázaly vazbu mezi vzděláním a výkonem
  • Metodiky vzdělávání - existuje mnoho různých metod vzdělávání v organizaci, nemám žádnou z nich nstudovanou a uchopenou, je třeba se tedy seznámit.
  • Vedení a motivace - tato oblast podléhá zcela kontinuálnímu procesu a je neustále co zlepšovat ;-)
  • Řízení času na vzdělávání - je třeba se naučit vést zaměstnance / členy týmu k tomu aby si našli na vzdělávání čas, nebo jim ho organizovaně hledat, dosavadní praxe ukazuje, že je potřeba pevnějšího řízení a tím pádem nalezení nějakého systému