Nedávno jsem se bohužel účastnil jednoho pohřbu. Zaujala mě hudba... Dvořákovo largo z Novosvětské symfonie. Tenhle kousek patří mezi těch několik málo, které z člověka vymámí slzu nejen na pohřbu. Nebylo tedy daleko k zamyšlení, kolik a jakých takových skladeb má na mě tento vliv.
V prvním pořadí tedy zmíněné largo - evokuje představu lodi jež pomalu vplouvá do přístavu Nového světa a pomalu vede posluchače k ohromení tím co tam na posádku čeká.... Snad proto je to ejdna z nejčastějších skladeb nejen na pohřbech ale také svatbách. Můj osobní dojem ještě dotváří vzpomínka na vůdcovský kurz, kde byla použita v rámci intra do celodenní hry Nový svět (účastníci kurzu se na celý den vžili do osadníků Nového světa).
V druhém pořadí Vltava - skladba dle učitele z gymplu (dávno tomu), postavená na jednoduché variaci Kočka leze dírou. Možná proto patří do povědomí téměř každého čecha, melodie je jakoby známá, snadno zapamatovatelná. Těžko lze zapomenout na srdceryvný sestřih České televize z povodní v roce 2002 podbarvený právě touto skladbou - kontrast jemné hudby opěvující řeku ničitelku působí i po letech mrazivě. Osobně mi tato skladba připomene ještě obě mé slavnostní promoce ;-) Každopádně když ji slyším cítím minimálně stejnou dávku národní hrdosti, jako když slyším hymnu. Co mě trochu mrzí, že české aerolinie tuto hudbu trochu degradují tím, že ji pouštějí při každém přistání v Praze (i když výběr je zcela pochopitelný).
Třetí místo si u mě relativně nedávno vydobyla balada Falling slowly - Glen Hansard & Marketa Irglova. Jsem vlastně zvědav, zda tato píseň, která byla nakonec na můj vkus až příliš zpopularizována, vydrží po boku klasických hudebních kusů a bude stejně dojímavá i za několik let.
Vlastně celým smyslem článku je fakt, že jsem si uvědomil že jen málokterá hudba zůstane v srdcích širšího okruhu lidí i mnoho let po svém vzniku a ta co zůstane je svým způsobem všeobjímající, vhodná pro smutek i radost pro vzácný okamžik i všední den.
Žádné komentáře:
Okomentovat