Mám pamět se sekvenčním přístupem

Takhle se za volantem svého vozu prokousávám půlnoční mlhou na cestě ze Stálkova do Brna, kterou "znám jak svý boty". Většina mozku i zbytku člověka je plně zaměstnána vyhlížením dalšího patníku doufajíce že silničáři nespletli "levou a pravou barvu". Kousek výpočetní kapacity ještě zbývá také na jakýsi retrofilm z posledních dní - a zde mi utkví jeden postřeh: Mám pamět se sekvenční přístupem. Tedy jak kdyby se někde v hluboko v mozku převíjela zoufalá magnetická páska tam a zpět dokud nenajde začátek příslušné informace a potom už sype celkem spolehlivě proud informací na výstup. Mám pro tuto teorii hned dvě podpůrná pozorvání:

• Zpívání a hraní na kytaru - většina lidí kolem mne se diví, že znám tolik písniček z paměti. Funguje to ale tak, že ukládám jen index začátků písní - první verš a akordové schéma či tóninu. Občas se tedy stane že vylovím něco co jsem skutečně skoro deset let nehrál a sám se divím, kde se to v tom mozku ještě bere. Ale nechtějte po mně, abych začal zprostředka! Mohlo by se stát že záznam vůbec nebude nalezen.
• Řízení - to jsem si právě nejvíc uvědomil v té mlze (viditelnost po většinu cesty cca 10m). Nechápu jak, ale z pásky se odvíjela jedna zatáčka za druhou a tak i v případě kde patníky chyběly jsem tak nějak "věděl co mě čeká". Podobně se mi občas stane, že projedu Brnem "na autopilota" z jednoho konce na druhý, aniž bych si dokázal zpětně vybavit, co jsem po cestě potkal, kde byla červená apod.

Řeknu vám, že někdy mě to dost děsí - co, když se páska před zatáčkou přetrhne nebo zašmodrchá?