Severní Karolína, Durham 1. týden

Po delší odmlce pokračujeme zápisky ze Států. Opět jsme zavítali do země neomezených možností, ale tentokrát více na jih - Severní Karolína, Durham. Cílem cesty je jak jinak - práce, ale určitě se pokusíme i o nějakou tu turistiku a zkoumání okolí. Cesta do Vídně proběhla ještě v noci, takže jsme spící Jindřišku naložili do auta a vzbudili na letišti. K ránu byla opravdová kosa. Jindra byla hrozně nadšená z každého letadla včetně těch na obrázcích a reklamních letácích. Nejraději by pochodovala sama odletovou halou a zkoumala je. K našim zavazadlům nám vzali bezplatně i kočárek a autosedačku. V letadle jsme byli u okýnka a měli vedle sebe volné sedadlo. Největší zážitek bylo sledování ostatních letadel jak vzlétají. Jindra mě stále tahala za ruku "hele letadlo!". Cesta do Londýna byla krátká, dali jsme si snídani a už přistávali.
Na Heathrow to bylo peklo - museli jsme přes všechny ty kontroly včetně nové bezpečnostní prohlídky, což Jindru hrozně nebavilo, nejraději by všude běhala a všechno zkoumala a takhle se musela pořád někde frontit, takže výsledkem bylo, že vztekle řvala a já jí honila mezi letištními zábranami. Na odbavení u American Airlines jsem už nesla ječící dítě hlavou dolů za soucitného pohledu všech letušek. Díky tomu naše odbavení proběhlo rychle a bez problémů :) Přes kontroly nebyl problém brát pro malou jídlo i pití, jen jsem to musela před nimi ochutnat. V odletové hale se malá pokusila odnosit snad všechny letáčky a vykrást každý obchod po cestě, ale úspěšně jsme jí v tom zabránili a prošli do dalšího letadla, aniž by si sebou nesla nějaké poklady. Dva dospělí na jedno dítě jsou do letadla tak akorát :) Cesta byla dlouhá, střídavě jsme spali, jedli, koukali na Krtečka, malovali, četli si a chodili po letadle. Proběhlo to nad moje očekávání velice dobře. V Americe už jen vyplnit všechny příslušné formuláře, imigračnímu vysvětlit co tam jdeme dělat a získat potřebná razítka. Vše bez problémů. Jen lehké pozvednutí obočí úředníka, že buisness jdu dělat já a babysitting Jirka :) Úspěšně jsme se potkali s mou kolegyní mecholožkou a vyrazili do Durhamu.
Domeček (to bílé), kde bydlíme jsme našli snadno, majitel nám ho nechal odemčený. Vypadá jako taková chata. Lehce nás zaskočilo, že byl zcela bez vybavení. Nábytek jo, ale ani lžička. Ještě že jsme si vezli spacáky. Zvládli jsme nákup v místní obchoďáku a večer se potkali s majitelkou, ta nám pak další den nějaké nádobí přivezla a část máme od mé kolegyně. Takže pohoda už bydlíme pohodlně. Majitelé jsou čínský pár, moc milí.
Posun času jsem během pár dní zvládli, Jirka ještě několik dní vstával ve čtyři ráno a chodil pracovat, ale postupně jsme se dostali do normálu.Další den jsem vyrazila do práce
. Univerzita je tu takové město ve městě. Kampus je rozlehlý, zase jsem musela oběhat různé kanceláře a získat správná razítka a na konci dne jsem měla přístup do počítače, vlastní kancelář, klíče od všeho potřebného a hlavně mapu! časem jsem vyzískala i identifikační kartu, takže si můžu kupovat v místním bufíku kafe :)
Ještě další dva dny jsme čekali na mou krabici s mechama až dorazí z Čech - na celnici to stálo minimálně 5 dní. Závěrem týdne jsem si připravila první stovku položek na izolaci a během pátku a víkendu vyizolovala DNA.
Víkendový program jsme měli družící. V sobotu jsem byla v práci a na oběd jsme vyrazili s Blankou a Jonem a další češkou Martou a jejím mužem Coreym a třemi dětmi na oběd do honkong-china restaurantu. Nosí vám všelijaké speciality a vy z nich ochutnáváte cokoliv, chuťově hodně zajímavá zkušenost, u většiny věcí jsem nebyla schopná identifikovat co to je a z čeho to je. Jindra si vystačila nejraději se smaženými kalamárami a suchou rýží a tunou ledu, který mi brala z pitá a cpala si ho do pusy. Oběd zakončilo jedno z děcek zvracením a tak jsme se hromadně dali na ústup a vyrazili na procházku. Děti si hráli v parku a odnášeli cizí draky na pouštění, případně poletovali kolem létacích talířů. Jindra si napakovala plný batůžek květů Kamélií a zakončili jsme krmením kachen.

V neděli jsem vyslala Jirku do půjčovny pro nějaké miniautíčko, že pojedeme na výlet. Když mi před barákem zaparkoval červený mustang ve sportovní úpravě, jen jsem vyvalila oči. No pro tu srandu proč ne a slečna co mu to půjčovala byla prý mimořádně pěkná a přesvědčivá :) Vyjeli jsme dvě hodinky za Durham do parku Pilot Mt. Což je první kopec zřejmě od oceánu - východní a centrální Karolína je placka. Udělali jsme pěknou vycházku a prozkoumali místní lezecké terény. Malá tak střídala vztek, nadšení, nošení a ťapání a zkoumala co jí připadlo do cesty. Lesy jsou tu ještě holé, a stovky kilometrů stejné.