Druhý týden pro mne nastala pracovní rutina - každé ráno do laborky a
odpoledne z laborky. Pak si pohrát s Jindřiškou, trochu rozkopat bordel
na příšlušné hromádky, dle situace vyrobit či ohřát večeři a dát Jindru
spát. V laborce už rozjíždíme PCR, vypadá to, že vyizolovaná DNA pěkně
funguje a už jsem celkem samostatná jednotka, která nepotřebuje nonstop
něčí dozor při práci. Ve středu jsem byla vyzvána, abych na laborkovém
semináři odprezentovala svůj článek k disertačce, aby mi všichni mohli
poskytnout konstruktivní kritiku a rady jak to co nejrychleji dokončit a
někde udat. Při diskuzi jsem se většinou chytala a když ne, tak mne
zachraňovala kolegyně češka. Dostala jsem spoustu podnětů a když nedělám
v labu tak sedím a pracuji na něm. Ale třeba ho konečně budu mít díky
tomu brzy publikovatelný.
Jirka s Jindřiškou prozkoumávali okolí na vycházkách, chodili nakupovat a také udělali průzkum školek.
Rozhodli jsme se Jindřišku dávat 3x týdně na půl dne do školky, aby měla změnu prostředí a společnost dalších dětí (a Jirka čas na práci). Školka je plná černoušků a hispánců všetně učitelek, jakožto bílá rodinka s blonďatou holčičkou tam jsme poněkud za exoty a děti na nás zírají. První den to bylo v pohodě Jindra zamávala a šla si hrát. Podruhé už chápala, že jí tam necháme, takže už od rána trvala na tom, že "nepudu do školky, bojím učitelky, tuli tuli maminka" a odmítala se ode mne hnout. A za velikého zoufalého jekotu byla strčena k paní učitelce a já utekla. Odpoledne jsme se dozvěděli, že prý ječela jen chvilku a pak si vyrazila hrát. Jekot přetrvává zatím každé ráno, když tam má jít, ale už je to celkem rezignovaný řev, neb tuší, že tam stejně bude muset zůstat. Učitelky tvrdí, že dělá velké pokroky a že je v pohodě a uklidní se a pak je spokojená. Včera tam dokonce po obědě sama usla.
Bez auta je tu člověk celkem v háji. Všechno je od sebe celkem daleko, hromadná doprava jezdí jen v centru a kousek za nás a to tak jednou za hodinu. Pro pěší to také není nic moc - často chybí chodníky i přechody. Mám pocit, že amíci jezdí z přes křižovatku autem když potřebují přejít silnici k dalšímu obchoďáku. Výlety za město jsou bez auta nemyslitelné. Jirka s Jindrou tu zřejmě nachodí spousty kilometrů i třeba jen do obchodu a někam "do lesa" či do parku. Do práce mne nejdříve vozila Blanka, pak jsem se svezla na půl cesty s naším domácím a půl cesty šla pěšky ši Duke busem. Teď tu mám půjčené kolo a to je po rovince 20 minut, takže nejrychlejší způsob jak se dostat bez auta na univerzitu.
Hrozně mi tu chybí takové ty malé sámošky typu Albert nebo prostě mini potraviny na rohu. Nejmenší obchod s potravinami (nepočítám-li pochutiny na benzině) je velikosti našeho Tesca. Najít tam masox fakt zabere dost času. Mají tam všechno možné, ale celkově mi přijde, že třeba v sušenkách je menší výběr než u nás. Většina věcí je v megabalení. Jahody z floridy jsou super a hlavně pomerančový džus co není z koncentrátu je geniální. Ceny cca mírně zvýšené proti těm našim, ale dost podobné.
O víkendu jsme nejdříve odvezli Blanku s Jonem na letiště, vyfasovali klíčky od jejich vozu a obrazně i od baráku, který ale nezamknuli takže jsme jen dostali pokyn ať tam prostě vlezeme. S autem s automatickou převodovkou a částečně na elektriku jsem si chvíli zvykala, ale už celkem kamarádíme. Stěhujeme se tedy na 10 dní za město k nim domů, budeme hlídat kočky. Veškerá péče o ně spočívá v tom že jim ráno a večer otevřeme dveře :) a jakožto doplněk ke kočkám máme k dispozici auto a pohodlný domeček s venkovní vyhřívanou vířivkou :) Odpoledne jsme jeli nakoupit a prozkoumat místní lezeckou stěnu Vertical Edge a trochu protáhnout kostru. Na stěně bylo plno sandálistů v teniskách a dětí. Zkušenějších lezců minimum. Stěna celkem krátká, cesty všech obtížností. Super zařízení je automatické jistítko - i když Jindra zrovna potřebuje společnost tak může alespoň jeden lézt. Ale stejně jsme absolvovali "zkoušení" že umíme jistit, abychom mohli lézt i mimo ten naviják. Jindra bohužel objevila automat na vodu, velice rychle odkoukala princip jak napustit kelímek a zbytek našeho lezení vypouštěla barel vody na okolní koberec...
V neděli jsme si udělali výlet do Raven Rock parku. Takový normální les a uprostřed řeka jak naše Labe. Jindra si spokojeně lovila mechy, chtěla skákat do peřejí, chodila po kládách a zdatně ťapala.
1 komentář:
Pěkné :-)
Bob
Okomentovat