Severní Karolína, Durham, 3.týden

Další týden v Karolíně jsme měli trochu logisticky náročný. Protože jsme hlídali dům Blance a Jonovi (viz obrázek), bydleli jsme na dvou místech zároveň. Kočky si na nás časem zvykly a byly ochotné se nechat pronásledovat Jindřiškou.

Do práce jsme museli jezdit autem (další obrázek), protože naše dočasné bydlení je celkem daleko za městem. Za to je úplně v lese a nejbližší sousedy přes stromy ani není vidět, příjemné bydlení. Řízení v Americe je trošku jiné než u nás, na dálnicích se předjíždí z obou stran a jede se ve všech pruzích - takže totální chaos a také se na křižovatkách smí doprava na červenou. Ve městech mají podobnou rychlost jako u nás, ale ty dálnice jsou pro čecha peklo. Rovná, široká, 4 pruhy, před vámi pár stovek kilometrů a můžete jet max stovkou... To by na D1 asi koukali :)

V práci jsem se celkem zaběhala, střídáme izolace a PCR, testujeme nové primery a všechno to pěkně šlape. Tenhle týden tu není žádný čech, který by mi pomáhal s komunikací, tak to pomocí vydatného mávání rukama musím zvládnut sama. Řešíme nové analýzy k článku k disertačce a na konci týdne mám verzi, kterou může číst Jonáš na cestě zpátky z Evropy v letadle.

Malá chodí 3x týdně do školky. Ranní scény se trochu srovnaly, už nezačíná panikařit, když se zmíním, že jdeme do školky, ve školce se v klidu přezuje, ukazuje mi co kde je a slzy nastávají až když jí dám pusu že odcházím. Ale ani už to není takový ten záchvat děsného jekotu, tak soudím, že si zvykla a půjde to. Jen se cestou do školky vždycky přesvědčuje, že jedeme jinam "nejdeme do školky, zítra půjdeme do školky, dneska jdeme nakupovat, jedeme na výlet" :)

V úterý vyrazil Jirka s Jindrou na výlet k Eno River, kde jsem je pak odpoledne vyzvedla. Bylo vedro a Jindra se ráchala v řece. Neměli sebou batůžek a tím pádem ani svačinu a tak jedli mladé pampelišky. To Jindru strašně bavilo "takový salát je to, chutná" :) Taky se naučila hlásit, když má hlad "něco k jídlu!" Další den jeli na výlet k přehradě co je kousek na sever, zase se ráchat ve vodě a družit se s dalšími dětmi. Bližší popis výletů od Jirky níže...

Zase jsme zkusili zajet na stěnu, tentokrát vypustila barel s vodou jen trošku a jeli jsme na lentilkách - když byla hodná než jeden z nás vylezl nahoru, dostala lentiku, tak to celkem šlo.

Jeden den jsme zajeli na návštěvu za Martou a Coreym si nechat podepsat papír do školky (Corey je něco jako doktor) - vtipné, jaké má očkování si můžete vyplnit sami, ale jakou má výšku a barvu očí musí vyplnit doktor. Navíc tam Corey stejně vyplnil, že všechno je "normal". U nich jsme vyfasovali spoustu hraček, odrážedlo a nočníček. Děcka si spolu celkem hrála a my mohli povídat.

O  víkendu jsme v sobotu jeli na procházku do lesa kousek (William B. Umstead park) od letiště, sehnat lano a večer se naložili do teplé vířivky :) To je úplně boží věc. Jindra jásala a já taky. Jirka celkem rychle utekl, protože mu tam bylo vedro. V neděli jsme s lanem vyrazili opět na Pilot Mt, tentokrát již s lezeckými ambicemi. tato lokalita je opravdu profláklá - je to takovej útes na kopci, takže se dá hodit lano z vrchu, navíc otočená na jih - pro jarní lezení jak stvořená, takže tam bylo fakt nabito. Skalky tam byly všech obtížností a už při prvním zkoumáním mapky se nás ujal jeden postarší lezec a strávili jsme společně celý den. Díky tomu jsme mohli lézt a jeden hlídat Jindru. Vyzkoušeli jsme i lezení se samojištěním, taky to šlo. No je to úplně jiný pocit ta skála proti umělé stěně. Jirka natrénoval slovíčka pro různé chyty a já zase mávala rukama a křičela česky, že chci spustit dolů :) Chodit v sedáku s helmou na hlavě a dítětem v krosně (Jirka uspával), budilo celkem ohlas. Jindra vyhodila také jednoho lezce ze sítě a houpala se tam místo něj. Večer jsme byli upečení a trochu spálení od slunka, naložili se do vířivky a tím zakončili celý týden.

Krom toho všeho tu také začalo pořádné jaro - rozkvetly třešně a místní fialové všudypřítomné věci a plno kytiček. No ale k tomu zas třeba příště...

Eno river procházka

Vzhledem k tomu, že Oak Knob, kde hlídáme kočky má Eno river state park v podstatě za humny, rozhodl jsem se, že si uděláme procházku pár kilometrů podél řeky a necháme se odpoledne vyzvednout. Zásadní chyba byla, že jsem si neuvědomil, že půjčená nosička nemá integrovaný batoh a druhý batoh zůstal v Durhamu. Tak jsme na výlet vyrazili s nosičkou, foťákem, pitíčkem (přivázaném k fo´táku) a dvěma mrkvemi v kapse. Procházka byla fajn, Eno river je asi jako Svratka velká řeka, žijou v ní malý želvičky, který ale děsně rychle zdrhají. Dřív bylo okolo řeky plno mlýnů, po kterých už zbyly jen památeční cedule. Nejlepší atrakce byly tři. Visutý most, bez zábradlí asi 5m nad řekou po kterém Jindra za každou cenu musela chodit sama a já ji musel nechat protože se jinak hned začla vztekat a kdybych se s ní pral tak by hrozilo že spadne o něco více pravděpodobněji než když svým vratkým krokem pochodovala po mostě. Druhou atrakcí bylo vytahování třísky, která byla tak hluboko, že jsem musel použít kapesního nože jako skalpelu. Ačkoliv Jindra strašně kňourala, že tam má bebínko (tu třísku), tak proces řezání sledovala s němým úžasem a ani necekla. Zhruba poslední hodina procházky probíhala v režii hladu všech zúčastněných ačkoliv ten dospělejší svůj stav nedával najevo hlasitým kňouráním "jahoda?, piškot?, sušenka?, hruška?, banán?, chleba?, něco k jídlu!!!" (Pozorný čtenář si jistě všimne, jak hladovějící dítě postupně slevuje ze svých požadavků). Na parkoviště jsme došli doufajíce, že tam na nás maminka čeká, zatímco ona si ještě v klidu bádala... No tak jsme půlhodinku čekání ze zoufalsví strávili hledáním těch nejmenších listů pampelišek jaké si dovedete představit a jejich přežvykováním... (třetí atrakce).

Falls lake

Druhý výlet tohoto týdne - jezero, přehrada asi 10mil na severovýchod, jedna ze dvou zásobáren pitné vody v Severní Karolíně a zároveň rekreační oblast. Vzhledem k terénu je jezero hodně veliké a hodně rozplizlé z mnoha zákoutími, zálivy a rameny. Jeho vody plní především Eno river. Většinu času jsme strávili na plážičce, kde jsme potkali Katie s jejími dvěma dětmi co bydlí round the corner a strašně nechápe jaktože tohle skvělé místo není neustále plné lidí (díky bohu za to). Děti si pohrály = vymáchaly se v jezeře a my jsme tak nějak pokecali. Paní má švagrovou češku, takže i věděla kde je Czech republic (mimochodem zdá se že je tu čechů docela hodně, pořád na někoho narážíme). Nicméně mě vyvedla z omylu že je zde bezpečno (což tvrdí Jon, který nezamyká auto ani dům) - Katie zamyká hned na dva řetězy, takže asi hodně záleží na lokalitě. Taky jsme dostali meloun ;-) No prostě jsou tu na nás všichni milí.... (čekám kdy přijde nějaká pohroma)

Do alba jsme přidali další fotografie.