Další týden v Durhamu proběhl normálně - novinky jsou akorát ze školky, kde si Jindřiška celkem zvyká, ráno mi v klidu zamává a s batůžkem odkráčí do školky, kde prý začne sice natahovat, ale poslušně odchází do třídy. Zkoušíme jí odnaučit plínkám - jediné co má úspěch je jít počůrat něco zajímavého (list, šiška, chaluha, kytička, rohožka....), tak nevím co budeme házet do záchodu, aby byla ochotná chodit tam.
Na víkend jsme naplánovali výlet na Outer banks - to je dlouhá nudle bariérových ostrovů táhnoucích se téměř podél celého pobřeží Severní Karolíny. Mezi ostrovy a pevninou je často i několik desítek mil sladko slané vody. Je to takový místní "Chorvatsko", ale mimo sezónu tam snad bude klid.
Sbalili jsme se ve čtvrtek večer (posunuli jsme si víkend o den kvůli počasí) a vyrazili směrem na východ k pobřeží Atlantiku. Tentokrát se bohužel žádný free upgrade nekonal a tak jsme měli menší autíčko než minulý víkend (což se ukázalo jako velká škoda). Ale jelo dobře. Jindra byla v autě solidně protivná a tak jsme koupili hromadu zmrzliny a dopovali jí zmrzkou s lentilkama dokud neusla. Po tmě jsme dorazili k našemu prvnímu cíli - park na pobřeží Alligator River (říkám pobřeží, protože ta řeka je široká jak malé moře). Dle informací je to tak 40x50 km mokřadů a močálů, kde žije spousta zajímavých zvířátek včetně medvědů a aligátorů. Zaparkovali jsme v domluveném kempu u jezera a již při stavění našeho přístřechu z bivakovacího pytle nás málem sežrali komáři. Tolik pohromadě jsem jich snad ještě neviděla, ani repelent jsme sebou neměli (kdo by čekal komáry v březnu...). Ve spacáku jsme vydrželi zhruba půl hodiny, než jsme zahájili úprk do auta. Tam jsme tak 10 minut vybíjeli ty desítky co stihli nalétat dovnitř a noc strávili v našem pidiautě (mít tak velké SUVčko). Ráno nám majitelka kempu vyprávěla o tom, že komárů letos ještě není moc, že obzvláště letní hurikány jich přinesou hodně - no nevím jestli bych tady podnikal s kempem ;-) Zmizeli jsme tedy co nejrychleji a doufali že v rezervaci a za plného slunce to bude lepší. Nebylo. Rezervačka pěkná, spousta zajímavých podmáčených porostů, ale člověk se musel stále pohybovat, aby ho to neukousalo.
Před obědem jsme zamířili na první ostrov Outer Banks - Roanoke. Tam jsme navštívili muzeum s replikou lodě Elisabeth II. a okolní turistické atrakce. Bříška jsme si nacpali mořskýma potvorama, já si pekelně spálila ramena a mohli jsme vyrazit do akvária. Tam Jindru nejvíce zajímala plastová želva (edukativní pomůcka k ochraně želv) a s prohlášením "želvu sebou" jí odmítala hodnou chvíli vydat. V akváriu měli spoustu mořských rybiček, aligátory, želvy, hady a žáby a vydry.
Jindře jsem celou cestu slibovala písek a vodu a tak nadešel čas na písek. Vyrazili jsme po mostě na vnější úzký pás Outer banks (tam už je další pevninou Evropa). Navštívili jsme největší místní dunu v Jockey's parku, což bylo komentováno "písek, moc velká hromada, stavět bábovky... Jindřiška bude opalovat". Kousek odsud je místo prvního letu letadlem, tak jsme tam zajeli a z dálky koukli na pomník a zase jeli čelem zad na jih po ostrovech. Přejeli jsme na ostrov Hatteras a zaparkovali v kempu. Tam přišla na řadu ta voda tj. děsně studený Atlantik a sbírání mušliček a trocha koupání (zas tak studený to nebylo). S pidi autem a přístřechem z bivakovacího pytle jsme byli mezi mega karavany poněkud za exoty. Komáři se zdálo, že moc nejsou, ale ranní pohled na Jindřišku nás vyvedl z omylu, vypadala jak v rozjetém stádiu neštovic, chudinka malá.
V sobotu jsme se zvolna s autem posouvali na jih, kochali se písčitými plážemi a křovinatými rezervacemi. Oteplovalo se a mezi pískem se postupně objevovaly místo borovic jalovce, opuncie a aloe. Stavili jsme se u majáku na Cape Hatteras, ale byl zavřený. Zato kousek byla mokřina se spoustou želviček. Potom následoval krátký 40min trajekt na ostrov Ocracoke. Místní racci byli vytrénovaní a krekry chytali v letu za lodí, Jindra pobíhala po lodi a byla nadšená. Ocracoke island jsme jen projeli a udělali pár fotících zastávek a nastoupili na trajekt zpátky na pevninu. Předtím jsme se ještě naplácali kafíčkem, koktejlem a zmrzlinou z koukli ještě jeden maják. Trajekt trval přes dvě hodiny, pro nás brzy celkem nuda, ale Jindra lítala nadšeně po celé lodi celou tu dobu a taky si udělala bebínko když jí těžké lodní dveře skříply prst. (Vůbec bebínka jsou poslední dobou zdrojem velkých životních tragédií naší malé potvory.)
Z Cedar Island jsme se propletli do Moorehead city, kde jsme zakoupili čerstvou rybu (mega kus tuňáka za $20, ze kterého se později přejedlo 7 dospělých lidí) a ještě chvíli stavěli bábovky, hledali škeble a skákali ve vlnách na pláži. S deštěm jsme zamířili zpátky do vnitrozemí. Stavili jsme se na rychlé večeři v nějakém fastfoodu u dálnice a skončilo to tím, že Jindra vypila hromadu sladkého čaje a pak jim to tam celé pozvracela. No nic není dokonalé. O pár hodin později jsme se doplazili zpátky do Durhamu solidně znaveni...
V neděli jsem šla do práce a Jirka s Jindrou byli na procházce v Duke gardens. Jindra byla prý úplně nemožná. Večer jsme měli domluvenou gril párty u Shawových s lidma ode mne z laborky. Tam jsme opekli buřty (tedy češi si opekli buřta, zbytek této tradici neholduje), Jindra prohnala kočky a pak jsme společně spořádali tuňáka. Jindra mi usnula vyřízená na klíně.
V pondělí jsme bohužel zjistili, že sobotní zvracení a nedělní protivnost asi nebyla náhoda a přepití čajem, ale začátek virózy, takže si Jindra pondělí a úterý celkem protrpěla ještě pár zvracení a průjmů, ale nakonec to ustoupilo, takže byla brzy v pohodě.
Jako vždy pro více fotek, se můžete podívat na picasu (pořád ve stejném albu)
Žádné komentáře:
Okomentovat