Severní Karolína, Durham - postřehy muže v domácnosti

Konečně zbylo trochu času, abych sepsal, co mám v plánu od začátku - sadu postřehů a rozdílů ze života v Durhamu. Teď už jsme si celkem zvykli, ale ze začátku pro nás místní styl "všeho" hodně šokoval, přestože jsme to trochu čekali. Takže pokud se chystáte na delší dobu do státu čekejte nečekané a nebo si přečtěte tento článek (ale stejně budete překvapení).

Velikosti, míry a počítání

Důležité je si uvědomit dvě věci: Za prvé v Americe je všechno větší než jste čekali a mnohem větší než potřebujete. Za druhé všechno se udává v jednotkách, o kterých nemáte tušení co znamenají. Na tu první věc si zřejmě nikdy nezvyknete, na tu druhou buď budete neustále používat kapesní počítač nebo si zvyknete. Pár příkladů napoví....

• Malý obchoďák (grocery shop) je zhruba velikosti našeho hypermarketu. Velký obchoďák zřejmě nemá konec...
• Chcete koupit balení křupek navečer? Běžný Američan si zřejmě vystačí s krabicí 50x20x30 cm s obsahem několka tísíců malých křupavých rybiček.
• Bohužel věta o velikosti se nevztahuje na láhve s alkoholem.
• Teplota se udává ve fahrenheitech - 35 je mráz, 50 ještě zima, 70 příjemné teploučko a 80 vedro (kdo by to počítal)
• Vzdálenost se udává v palcích, stopách, yardech a mílích, ve městě také často v blocích (100 yardů až několik mil ;-)). Zdatný chodec s dítětem v kočárku ujde míli za cca 20min. Zdatný chodec s dítětem mimo kočárek ujde míli za 1,5hodiny až den v závislosti na počtu zajímavých kytiček, lístečků, kamínků, veverek, šišek a aut v okolí.
• Palce se aplikují i na velikosti šroubů - zajímavé je, že existuje velikost 1/2 palce a pak také 9/16 palce mezi nimiž je rozdíl méně než 1mm!
• Mince se nepočítají na počty centů, ale zlomky dolaru - čtvrťák, deseťák, cent. Většinou ale přijdete do styku jenom se čtvrťáky.
• Objemy se počítají v uncích a galonech - unce je málo a galon je hodně. Na galon benzínu ujedete 25 - 45 mil, galon mlíka vystačí tak 3-4 dny hladové Jindřišce (a trochu zbyde na mě). Ale pozor coca-cola se počítá na litry!
• Váhá se počítá na libry - naše malá potvora váží asi 25 liber a limit zavazadal do letadla je obvykle liber 50.

Úřady a služby

V tomto jsou USA zvláštní, poměrně byrokratické prostředí pro cizince, které nepotřebuje žádná raztka a ověření, bezpečnostní kódy apod. - na všechno vám stačí podpis. Ceny služeb jsou relativně vysoké.

• Bez domácího telefonu (home phone) jste na většině úřadů úplně ztraceni a těžko vysvětlíte, že žádný nemáte. Oni vás pak tak totiž nedokáží zařadit k adrese ;-) Pevné linky zde totiž zdaleka nevymřely. Je to zřejmě vychytralostí mobilních operátorů, kteří si nechávají platit i za příchozí hovory (šok!).
• Většina úřadů používá fikaný dialogový automatický systém, který nonnative speakera pěkně potrápí, než ho konečně přepojí na živého operátora (a trápení začín nanovo). Pokud se někdo smějete, tak se přestanente smát, až budete podesáté spellovat své jméno a adresu a ten automat to zase špatně pochopí.
• Na druhou stranu úředníci se vám zde snaží vyjít vstříc a zařídit pro vás skutečně to nejlepší, bohužel bez ohledu na to, že vy si myslíte, že nejlepší je něco jiného než oni ;-)
• Očekávejte, že za 15ti minutovou práci instalatéra zaplatíte zhruba 200 dolarů (trik byl v tom, že ucpaný dřez je třeba prošťouchnout ze střechy, ne amatérsky z kuchyně)
• Platební karty se všechny tváří bez výjimky jako kreditní, není vyžadován PIN a jako podpis stačí křížek elektronickou tužkou na displeji v supermarketu. Někdy po vás naopak chtějí ZIP code (něco jako PSČ) a to jste v pytli, protože český ZIP code to nežere a ten americký samozřejmě nelze ověřit proti české kreditce.
• Na americkém internetu bez problému fungují kreditní i debetní karty i když nemáte povolené elektronické transakce.

Doprava

Amerika je veliká a to opravdu veliká. Kupříkladu jen Severní Karolína má dvojnásobonou rozlohu než ČR. Evropa by se smrskla do pár států. Na větší vzdálenosti se proto často lítá a to docela levně. Jiná hromadná doprava prakticky neexistuje. Vlak skoro nikam nejede a je drahej, mezi velkými městy se dá ještě dostat autobusem - většinou dráž než letadlem. Všechno je přizpůsobeno autům a to opravdu velkým autům.

• Silnička v obytné zóně před naším domem má rozměry okresní silnice v ČR.
• Silnice často mají 5 nebo 7 pruhů - ten prostřední se používá na odbočení vlevo pro oba dva směry.
• Chodníky tu sem tam jsou
• Semafory jsou vždy za křižovatkou, odbočení vpravo na červenou je povoleno pokud není výslovně zakázáno
• Časté limity rychlostí jsou 15MPH (obytná zóna), 35MPH (město), 55MPH (venkov), 65MPH dálnice. Všimněte si, že limit na dálnici je cca 110km/h. Je běžné překračovat limity až o 15MPH - kvůli tomu vás policie nezastaví i když by mohla.
• Je běžné a legální předjíždění zprava, nepoužívání blinkrů a paralelní jízda na dálnici
• Orientace probíhá zásadně podle čísla silnice a světového směru, mapy existují, ale jsou drahé a nekvalitní (některé věci jsou třeba zakresleny úplně jinde).

Jídlo

Pokud nechodíte do fastfoodů a Amerických restaurací, dá se tu jíst kvalitně. Jídlo je jen nepatrně dražší než u nás. Například tu seženete velký výběr levného kvalitního hovězího. Hodně lidí tu ujíždí na bio potravinách (říká se tomu organic), kterých je tu velký výběr a narozdíl od těch našich bio produktů vypadají lákavě. Nicméně drahý to je! Na co si ale dávat pozor:

• Oblíbená příchuť sýrů a uzenin je Honey smoked - nevím teda jak vy ale já sladkou šunku nemusím.
• Chleba je tragédie (i ten bio), všechno se to drobí, rychle kazí a hlad to nezažene, když máte štěstí je to bez cukru (není to sladký).
• Sladkosti jsou taky tragédie (pokud nemáte rádi dražší cukr ve speciálním tvaru s jedním procentem čokolády). Vcelku se dají použít sušenky.
• GoldFish - kreckery ve tvaru rybiček všech možných chutí, obzvláště oblíbené a vhodné (z hledisk zacpání pusy) pro děti do dvou let.
• SUBWAY - jak se rozumně kvalitně a ne příliš draho najíst u dálnice

Rekreace

Pro děti je vhodné cokoliv kde je voda, klacky a kamení  = zábava na pár hodin. Jinak ačkoliv většina Severní Karolíny je les (včetně centra Durhamu), tak se jezdí procházet zásadně do národních a státních parků s parkovištěm, picnic areou a zakázaným alkoholem, s vyznačenými cestami. O víkendu na takových místech potkáte mraky lidiček. Vyrazit na procházku jen tak z domu se tady nenosí a ani není skoro možné (každý kousek lesa patří k nějakému domu a nebo se jedná o neprostupný prales). Dle popisů na internetu je pár mil dlouhá procházka s několika kořeny přes cestu velmi náročná túra, takže jdeme-li tam v sandálech a s kočárkem jsme celkem za exoty. Ovšem nevím v čem se vydávají amící na opravdu pořádnou túru.

Komunikace

Lidé jsou zde velmi zdvořilí a to tak zdvořilí, že ani nevíte kdy je to ještě zdvořilost. Každý zdraví a každý se s váma dává do řeči, což vytváří pocit, že je to tu velká vesnice, ale opak je pravdou. Například soused vás velmi srdečně vítá při příjezdu a pak se dozvíte od majitele, že se bojí abyste ho neokradli. Takže zdvořilost za každou cenu, ve skutečnosti ale nevíte co si máte myslet ;-(. Ve výsledku mi přijde, že jsou zde lidé o něco větší pokrytci než v Evropě. Navíc všichni mluví velmi excitovaně - všechno je great, perfect and so nice, navíc máme cute accent. Vaši angličtinu nikdo zásadně neopravuje, takže pokud se chcete zlepšit musíte být pozorní sami.

Tak to je asi tak všechno, co mě napadlo, snad jsem nenudil a přečetli jste si i něco užitečného.