Turecko ve 3 - 3. a 4. den

Rano jsme si trochu pripsali,po tom nocnim stopu a hnedle jdeme na dalsiho. Bereme kamiona a jedeme na odbocku na Hattusas. Vyskocime a chceme jit pro vodu,ale nez jsme se rozhodli,tak u nas zastavil nakladak Dodge. Je to jeden z typu Fargo,ktery nam maximalni rychlost 25km/h,ale bezne jezdi 10km/h,takze hodime batohy na korbu a sineme si to hore do kopcu. Jdeme asi 5km,pak vyskocime a zastavujeme Transita,ktery to prozmenu vali 140 po horskych silnickach. Rak s Nady sedi vzadu v naladovém prostoru a ja vysvetluji ridici,co jsou,ze cesko nema more,probirame fotbal,bavime se o tom co vsechno turkovi patri a tak dale a tak dale. V turectine je to fakt pokec. Zase ani slovo anglicky. Vyhazuje nas u archeologického naleziste "Popsana skala",kde jsou znamé obrazy vladcu a bohu vyrubane ve skale. Naleziste si poradne prohlédneme a pak chvili smlouvame u obchodniku:"Normaly 8 liras. For you 5 liras." my na to,ze dame 1,5 a tak pokracujeme az skoncime na 2 lirach,kdyz vezmeme vice kousku. Schazime dolu smerem k Hattusasi. Je strasne vedro. Podrazky se nam roztekaji po asfaltu a my také. Cestou nas nekolikrat minou popelari. Hladovi mirime overit,kolik bude vstup,az u nas zastavuje kousicek pred cilem taxik. Taxika nechceme,ale ridic mluvi plynne anglicky a rika,ze nas vezme jen tak do vesnice,abychom si tam nechali v kancelari veci a pak ze nas zase odveze zpatky,coz nelze odmitnout. Vyklada,jak jeho 2 bratri pracuji v nemecku a také,ze prohlidka je na 5-6h a pro studenty je vstup zdarma. Samotné mesto je uchvatné. Na pohled z vysky trochu pripomina "Matchu Pitchu" (v uvozovkach je to schvalne). Rozsahlé zbytky opevneni,ruzné ctvrti mesta atd. Z naleziste odchazime okolo 7 zaroven s kravami. Pri hledani spaciho mista jsme varovani vojakem Jandarmy ze mame jit do bezpeci hotelu,ze jinak buchy buch (coz znazornuje pestmi velkymi jak malé boxovaci pytle na me) snazim se mu vysvetlit,ze nam nic nehrozi,ale on sva gesta stale opakuje a pta se,kde hodlame spat. Stejnymi gesty mu ukazuji (a doplnuji cestinou),ze proste nekam dojdeme,tam si proste dame veci,natahneme se a proste spime. Na vojaka to evidentne nezabira,takze mu dekujeme a nalézame pekne misto za topoly. Rano nas za 10 minut 6 budi 2 obrovsti psi,kteri nas kontroluji,ze nekolika 10m.Pravdepodobne spime na jejich poli. Pri nas pak hlidaji az do odchodu. Vybirame stopa,ktery je sice delsi,ale zato se vyhneme Ankare. Po silnici vubec nic nejezdi,ale kdyz dobereme vodu bere nas prvni auto. Jedeme dalsich cca 500km asi na 7 stopu kdy nam vetsinou zastavi prvni auto a pak si to s nami fici na prihodné stanoviste. Projizdime Toyou,Karibikem a uz jsme v Safranbolu kde jsou pry nadherné zachovalé osmanské domy. Trochu pripominaji Rakouské vesnicky,ale co uz. Delame dalsi kycovite fotky na blog. Prochazime se,ochutnavame mistni cukrovi,prohlizime a taky kupujeme grilované kure,které vzapeti zmizi. V 9 zaciname stopovat. Jen lezérne mavnu a zastavuje 1 auto,o chvili pozdeji se situace opakuje pak znovu. Nasedame do nového kamionu,kde uz sedi 2 bratri. V kamionu v 5 lidech jsem teda jeste nejel. Starsi bratr se bavi ruznymi hratkami s klaksonem. Mladsi si s nami (turecky na nas krici) povida. Jedeme a kdyz skoncime,hned bereme dalsi kamion. Ridici jsou hrozne fajn,snazi se nam pomoci,ale ma to ten efekt,ze vlastne nikdy nevime,kam presne jedou :(. Na dalsi 2 bleskove stopy ujedeme zbytek z nocnich 400km a jsme v 7 rano v Istambulu. O tom ale az priste.

Turecko - Istanbul

Par slov k Istanbulu. Prijeli jsme rano nocnim busem z Denizli,ktery mel hodinku zpozdo. Teoreticky byl v cene jizdenky i rozvoz po meste,ale ten prakticky vypadal tak,ze vas hodili na tramvaj,ktera jela tam co jste chteli. Na zastavce se nas ujal turek a ukazal nam zavrene informace a dovedl nas do ulicek,kde jsou hostely. Nasli jsme volny za 15 lir na osobu se snidani a internetem (soucast Hosteling international). Pak jsme zasli do mesta. Uzasna Modra mesita ma uvnitr nadherne malované zdi oblozene kachlickama,vstup zadarmo,vsichni musi mit zakryte nohy a ramena, kolem mne u vchodu zamotali modry satek. Muzeum Aiasofia je mega. Je to rimany postaveny krestansky chram,kterém turci pridelali minarety,premalovali vyzdobu a vymenili kriz za pulmesic. Prosli jsme zahrady palace Tokapi, ale dovnitr jsme nesli protoze je to tak na pul dne. Sli jsme si prohlédnout trh s korenim a meli tam takovych sladkosti az zrak prechazel. Pak jsme sli mestem k pristavu,kde jste si mohli dat skebli s citronem a kolem spousta mesit,jejichz nazvy se mi pletou,dorazili k vezi Galata. Za vstup chteli moc a tak jsme se na to vykaslali. Mestsky akvadukt je taky pekna stavba. Mirili jsme na kryty trh,ale zrada,vsechny pamatky se zaviraji v sedm vecer a pak uz jsou jen restaurace a stanky pro turisty. Tak jsme se na trh vratili dalsi den nez jsme jeli domu. Je tam milion veci,vsechny krasne a mit stovky lir tak je urcite utratime :o) S tureckem se loucime v buse do Sofie. Na hranicich jsme objeli asi 6-ti hodinovou frontu osobaku a pak jsme popojizdeli porad tam a zpet a dokola ukazovali pas. V Sofii nam ujel posledni MHD a tak jsme jeli taxi a ted nas ceka noc na letisti, v Brne bychom meli byt zitra po obede. Klicek

Turecko - hura obrazky funguji

Takze jsme uz konecne ovladli vsechny nedokonalosti bloguje a jsa pouceni nahravame nekolik obrazku ze dnu minulych, abyste se take mohli pokochat. Jedna se o prurez od vystupui na Erciyes dag az po dnesni Istanbul

Takze nejprve: chyba se vyskytuje na jinych nez anglickych a ceskych windows pri nahravani obrazku z C:Documents and settings...

Ted tedy uz k foteckam, je tomu uz skoro tyden co jsme vystoupali na Erciyes dagi do vysky 3917mnm (viz predchozi clanek od Vladi). Nize tedy podavame vrchoiloive foto nasi skupinky na teto vrcholne sopce :-). Sopecka nam ponekud hodne zvetrava takze doporucejem vyrazit nez bude mit o par set metru mene.

Po dobrodruzstvi na svazich Erciyes jsme se rozdelili na dve az tri skupinky. Zatimco Cvrcek, Rak a Nady jeli na sever a vychod za Seldzuky a Chetity, zbytek vyrazil na jih. Doufame ze Chetitska skupinaka take brzy poda nejake info. Zde jsou fotky z jizni trasy.

Nejprve si Pirko pochutnava na rybe dne (nejspis baracuda). mnami mnami....

Protoze jsme s Evcou zkysli v SIlifke tak jsem aspon zasel k holici (viz minuly clanek). Fotecka zachycuje fazi holeni britvou.

Nasledoval nocni presun do Denizli a rannji vychutnavka travertinovych teras Pamukkale z nichz maly kousicek lze spatrit na fotce nize. Skoda jen ze bylo malo vody, tak byla pulka terasek a bazenku bez vody. Kazdopadne navsteva tohoto proflakleho miosta i pres davy turistu stoji za to a nezapomente plavky a zasoby vody a jidla na cely den nez vyrazite na terasy a do antickeho mesta :-).

Hnedle vedle Pamukkale se nachazi prastary anticky komplex Herakliopolis, z nehoz vam nabizime k vychutnani pohled na recke koloseum.

A dnes se jiz prochazime po svetoznamych chodnicich Istanbulu a nakupujeme pro vas darecky... to abyste se meli na co tesit... Na obrazku shlednete byzantsky chram/islamskou mesitu Aya Sofia.

Jeste poznamka k jiznimu pobrezi: Nadhernejsi, klidnejsi a cistsi je rozhodne na vychode, nez na zapade okolo Antalye (kde jsou mraky zapadnich turistu a hafo draho). Co je vsak vadou na krase ze se podel jizniho pobrezi prakticky neda stopovat, protoze proste nikdo nebere (mozna je to i snizenym vyskytem - prakticky nulovym - kamionu), takze jsme nakonec skoncili v nocnich autobusech za spoustu penez (vzdalenosti jsou okolo 700km kamkoliv – cca 35lir).

Tento prispevek bude pravdepodobne temer posledni za nasi skupinku, nebot zitra uz jen puldne v Istanbulu a pak frcimne na sever a domu. Dekujeme za pozornost a snad nekdy priste. Nejspis jeste z domu doplnime nejake souhrnne info :D ....

Pirko

Turecko ve 3 - 1. a 2. den

* fotografie s nakladaky zachycuje,jak to vypada,kdyz zacneme stopovat (kdo je nespocita,jsou tam 4) * kdyz v turecku reknete,ze nechcete jist,znamena to,ze dostanete jen 10 druhu ovoce * vsude se tady stavi silnice takovym stylem,ze ve 2 rano jeste pracuji,ale za 2 sly je potreba udelat silnici novou. Posledni dva dny byly vskutku zajimave. Po te,co jsme se v nedeli rano rozdelili (na 3 samostatné skupiny. Pirko a Vlada zamirili na jih k mori a my co mame vic casu na vychod a na sever), jsme chytli vyborného stopa do Kayseri,ktery nas vyhodil asi 100m od zastavky dolmuse smerem na Kultepe. Bohuzel mistni tento nazev (stejne jako u ostatnich dvou skupin) zamenili za Gultepe a tak jsme se nasledujici 2 hodiny pohybovali po meste a hledali spravnou zastavku,az jsme nakonec skoncili na dolmus terminalu. Dolmus odjizdel asi za 15minut,tak jsme alespon snedli hromadu broskvi a svestek. Dolmus byl trochu plny a tak jedeme na spravne misto zadarmo. Tam uz stoji Pirko s Klickem mirne nastvani,ze v Gultepe (mestska cast),ani v Kultepe (pamatka) nic neni a ze jedou tedy radsi k mori. Odchazime tedy na druhou stranu silnice a za chvili jim mavame z vyborného auta,se kterym pojdmeme nasledujicich 100km. Ridi ho p.prof. Abdulah Coban a omlouva se nam,ze se pro nas musel vracet (kus couval) protoze zrovna ladil radio a nechal nas tak o neco dele cekat. Umi slusne anglicky a tak vykladame o nabozensti o turecku,o lidech,historii o detstvi atd.Samozrejme nas zve k sobe na jidlo a rovnou vola domu,aby ho pripravili,ale my odmitame. Misto toho se trochu drze ptam,zda bychom se u nej nemohli umyt,protoze to po tech dnech v horach vazne potrebujeme. Rika,ze jeho koupelna neni dost comfortable a ze nas vezme do Tureckych lazni,kam ale zase nemuze Nady,takze odmitame. Bere nas k roce domu, kde dostavame caj a znovu nekolikrat odmitame jidlo. Vyklada,jak dostavali s bratry penize,kdyz dnu privedli hosta.Sotva jsme umyti (a odmitneme jidlo) objevi se pred nami plny stul ovoce (viz.foto). Celkem tam stravime asi 3h pohodlného odpocinku a povidani a abychom mohli pokracovat ve stopu musime nekolikrat odmitnout nabidku na zakoupeni listku na bus do Sivasu.Odmitneme nekolik stopu,co jedou jen par desitek km a uz sedime na korbe plne nalozené dodavky a jedeme asi 130km s vetrem ve vlasech. Pritom vidime prvniho stopare za tu dobu co tu jsme. Korba je opravdu vrchovata,ale nakonec se na mi nejak udrzime. Ze sivasu je to na par stopu (Vcetne jednoho dolmuse zadarmo,ktery se nam snazi vsemozne pomoct) do hor,kde spime,trochu vystraséni mistni milici,kteri nam s kalasnikovama v ruce pred poslednim sumpen rikaji,ze je to tu very dangerous a ze mame problem. Rano se probouzime do nadherné prirody a za chvili jiz jedeme dalsim dolmusem zadarmo. Od tam pak v doprovodném vozidle nadmerného nakladu. Turek je moc mily a snazi se nam co nejvice pomoci,ale jede jen pro buldozer do vesnice Hobek. Od tam nam alespon domluvi odvoz do Divrigi,coz je nase cilové misto. Bohuzel se zda,ze mistni do Divrigi jezdi jen ve stredu a tak zatim co cekame 15minut (trvajicich 2h,kdy nemuzeme jit na stopa,protoze nam mistni takové nepohodli nedovoli) na ridice ucime cesky malého chlapce (na jeho vlastni zadost). Po 2h se vraci nadmerny naklad i s ridicem co nas mel odvézt a s usmevem od ucha k uchu nam rika,ze muzeme jet s nim lepsim autem s klimatizaci. Nasedame tedy a velmi rozvaznou rychlosti (nakladak ktery doprovazime vazi asi 50t) se sineme k cili. Cestou zvladame nekolikrat ztratit nakladak,jak jsme zabrani do tureckého rozhovoru. Vse nam pak vynahrazuje tim,ze nas odvazi az primo pred pamatky,které chceme videt a nutno rict,ze si je uzivame stejne jako hrad soutesku a chladek. Zajdeme nakoupit do obchudku,kde kazdy dostavame kolu na ucet majitele a jdeme stopovat do Hattusase (hlavni mesto Chetitu). Domorodci se nas pro nase pohodli opet snazi odvést na autobus,takze musime za mesto,ale hned jak tam jsme jen ledabyle zvedneme ruku a stoji pred nami nakladak,ktery bude nasim domovem na dalsich 8h a 450km. Ridic je mlady,hovorny a umi zase jen turecky. Jedeme rychlosti -20,protoze kamionu nefunguji budiky, ale jedeme,za coz jsme radi kdyz zjistime,ze nas za dalsich 80km predjede jediné auto. Cestou si povidame, zpivame,hrajeme hru "turecky*cesky"), jime a odpocivame. Protoze je ridic unaveny nabizi me,abych kamion ridil ja,coz ale radeji odmitam. Za nejakou dobu toho lituji,protoze ridic je opravdu hotovy a tak to rejduje od kraje ke kraji,ale protoze slibil svym hostum,ze je zaveze kam potrebuji jede i pres mrtvoly. Nakonec se zivi a zdravi dostavame 30km pred cil,tam nachazime okolo 3 rano peknou novostavbu,kde si usteleme a dobrou noc. Cvrcek

Turecko - drobné doplňky

Prave tak sedime v buse a frcime si to nocnim spojem do Istanbulu a protoze je chvile casu a nechce se mi spat zkusim napsat jeste par drobnosti k nedavnym dnum. Tak nejprve upresneni: mms od Vladi po odebrani jedné fotky nakonec prosla (zajimavé driv jsme posilali i vetsi a bylo to ok). Ja k vystupu na Erciyes jen doplnim ze sopka je nadherné barevna a nejhezci je za ranniho a vecerniho slunce. Poslednich 200 vyskovych metru je skutecne jen pro zkusene. Krasny vystupovy hrebinek je totiz tesne pred vrcholem prervan velkou drolivou skalou ktera se obleza po prudke a hodne klouzave sutoskale. Vyhled z 3917m na stredni Anatolii vsak za tu namahu rozhodne stoji. Ted bych se rad vratil jeste k lazebnikovi. Holicstvi je tu obcas skutecne na kazdem rohu takze uz ve me zrala myslenka nechat se zkultivovat dele. Do "berber" jsem prisel zcela spinav a se ztuhlymi vlasy z morske soli. Po kratke turecko rukama nohama domluve jsem absolvoval tuto proceduru (poradi neni zaruceno): namaceni a cesani vlasu, strihani, nekolikanasobna kontrola kvality ostrihani a zacisteni, mydleni vousu, holeni britvou, holeni druhe kolo, uprava kotlet bradky a kniru, myti vlasu vousu a obliceje, suseni, cisteni usi, opalovani konecku kotlet a chlupu z usi, strihani chlupu v nose, vonavka na vlasy, voda po holeni, masaz rukou obliceje hlavy a zatylku. Snad jsem na nic nezapomnel kazdopadne za 10 lir ze me byl novy clovek. Myslim ze turci by nemeli na zapad jezdit prodavat kebab ale pozvednout uroven kadernickych sluzeb. Dnes je to bez obrazku protoze dochazela baterie v mobilu tak jsem nefotil a z fotaku to nejak ne a ne na web. Za tyto postrehy vdecite me – Pirko

Turecko - Erciyes dagi

Rano vyrazime smer vrchol. Nejdrive jdeme asi 1,5h pod lanovkou. U konecne stanice nechavame vetsinu veci a dal nesem jen jidlo, vodu, bundy. Cesta vede kamenitym hrebenem. Cestou potkavame tri zdrchane hss z Madar a na prvnim mensim vrcholu tri Turky. Ti cestu vzdali pro obtiznost. Jdeme dal. Cesta vede sutoviskem. Prach, kameny, droleni podkladu a klouzani. 14:15 po 6h (vcetne jidel a baleni) vrchol dobyt. Zapis do vrcholove knihy a lezem dolu. Po nejakych tech obtizich jsme neco po 18h u lanovky a znaveni si kupujeme jizdu dolu. Kempujeme u prehrady a za ohnostroje a tureckych nacionalnich pisni usiname. Vlada

Turecko - z jihu na Pamukkale a jeste male ohlednuti

Bloguje zmenilo administratora a pulka veci pre4stala fungovat, takze tentokrat bohuzel nebudou obrazky, treba se zadari priste. Bohuzel chybi i prispevek z MMS o vystupu na sopku Erciyes dagi :-(

Pote co jsme se bez problemu dostali na jih, nas stihl nestastny dena misto planovanych 500km do Antalye jsme se presunuli pouhych 80km k mestu Silifke. Vlada s Vendy dopadli o enco malo lepe, ale taky nic moc. My jsme to v poledne vzdali a radeji se sli koupat v mori. Nejprve jsme si dali k obedu seafood. Dali jsem si fish of the day a ani nevime co to bylo protoze to neumime Turecky. Nicmene byla moc dobra a obsluha byla jak v petihvezdickovym hotelu. Pote co se Eva zatvarila zoufale na prinesenou rybu v kuse, cisnik nevahal a vzorne rybu vykostil a pak zase poskladal do tvaru ryby. V Silifke jsme sehnali nocni bus do Denizli a pak se sli projit mestem. Protoze zbyl cas, zasli jsme na navstevu k lazebikovi, kde jsem se nechal ostrihat oholit a to vsechno dalsi okolo probehlo taky, ja si to radeji moc nepamatuju :-). ALe oholeni britvou je skuitecne to nejlepsi jaky muz byt.

Rano nas vyklopil busik v Denizli a hned jsme lapli dolmus do Pamukkale a jali se obdivovat travertinove terasy a anticke pozustatky velkeho mesta. Nastesti jsme tam byli rano takze nas hlavni proud turistu minul. No krasa je to velika, ale ty fotky vam neukazem (grrrrr). Ted cekam na bus do Istanbulu a doufame ze se potkame s Vendy a Vladou co nam uz koupili listky. Zatim nemame zadne zpravy o Rakovi, Nady a Cvrckovi (ale mozna je to proto, ze prestaly fungovat i ty MMS).

Zatim se loucime a snad se jeste nekdy ozvem (pokud to bude fungovat)

Turecko - Na jih

Dneska to bylo pestre. Rano jsme vstavali uprostred politicke party pod sopkou. Vsude prach,sucho a bodlaky. Protoze kousek od sopky je podle pruvodce skvele historicke naleziste Kultepe. Prvni boj byl najit v Kayseri spravny bus. Nez jsme se rozkoukali tak nas mistni nekam odeslali a nacpali do dolmuse. Nasledovala jizda po mistnich sidlistich tam a zpet,protoze jsme omylem jeli na Gultepe, coz se sice podobne vyslovuje,ale je to jedna mistni panelakova ctvrt... Pak nas zase kazdy posilal jinam az nas ulovili policajti,nalozili do auta a objeli s nami ruzna autobusova nadrazi a nasli nam ten spravny bus. Ten nas zcela preplneny odvezl kamsi na dalnici a ukazal kamsi do pustiny. Naleziste je totiz dalsi 2 km daleko po rozpalene a opustene silnicce. Tam jsme zjistili ze jsme s Pirkem ztratili mapu a cele naleziste je par sutru a der. Tak jsme byli uvareni a nastvani. Ostatnim jsme rekli at tam ani nejezdi. Rozhodli jsme se pro zbytek expedice rozdelit,protoze nase cast ma letenky o den driv a tak nechceme pokracovat dale na vychod. Nase ctverice miri na jih k pobrezi Stredozemniho more a podel nej smer Istanbul. Chytili jsme fajn stopa az na jih do Mersinu. Kamionak nas krmil pepsi a coko tycinkama,byl desne upovidany,umel jen turecky a prohlasoval ze jsem sladka. Pak nas taky zval domu. Z toho jsme vybruslili a po jizde silene roztahanou aglomeraci zakotvili v mori. Vsude je tu zeleno,kvetou kere a je tu mokre vedro. More je teple,spime na plazi. Klicek

Turecko-Kayseri

Dneska jsme si dali za cil prozkoumat mesto Kayseri neboli v cestine Merunkov. Jen co jsme vlezli k pevnosti tak nas pozval jeden klucina na caj. V ramci poznavani mistni kultury jsme sli. Provedl nas silene slozitym bludistem jedné z nejstarsich rozsahlych krytych trznic v Turecku do rohu, kde s celou rodinou (4 bratri a 2 bratranci) prodavaji koberce. Uz tam sedela jedna totalne vysmata spanelka. Nad sklenkami s cajem jsme anglicky kecali o vsem mozném,po chvili sel Pirko privést stopovaci skupinku Raka. Vratil se s obedem s tim ze ostatni prijdou za chvili. To jsem se uz dozvedela,ze jsem " the most beatiful girl in Kayseri" :o) Protoze jsem Eva tak Pirka prejmenovali na Adama,aby se jim to lepe pamatovalo. Pak dorazili na caj i ostatni,turci se s nimi podelili i o obed a zacala predvadecka kobercu. Dozvedeli jsme se ze kazky je rucne delany original a vsechny symboly neco znamenaji. Vzhledem k tomu,ze jsme o koberci premysleli uz loni,kdyz jsme si vymysleli svatebni dary,tak jsme si rekli,ze nejaky koupime. Preci jen jsme v tureckem centru vyroby kobercu. Nastal boj si vybrat, byly jich tam stovky. obchodnik to byl zdatny, vsichni jsme si vybirali ten "svuj" a ackoliv jsme koberec puvodne chteli jen my,tak si ho odnesl i Rak, Vendy a Nadi. Caju jsme u toho vypili spoustu a stravili tam cele odpoledne,proste jsme jim bydleli v obchode. Sli nam zjistit cenu taxi a odnesli pohledy na postu. Nechali jsme si tam veci a sli se podivat po meste. Mistni pevnost je mega trziste,kde koupite vse a asi to maji misto obchodaku. Vse je to vedle impozantni mesity. Dolmusi jsme se dostali pod sopku, kde je zrovna nejaky sileny meeting a jsou tu tisice lidi a hlidaji tu vojaci. Ted se zrovna sla hlidka radit se svym nadrizenym,jestli muzeme zustat spat za kopcem kam jsme se uklidili. Tak doufame,ze nas tu nechaji a nebudeme se muset stehovat ze spacaku dolu do kempu. Klicek

Turecko - Ala daglar, dalsi dny

Prinasime opet par kvalitnejsich obrazku z pohori Ala daglar spolu s popisem dalsi cesty.

Jak jiz jsme se zminili v MMS ve stredu jsme podnikli prechod dvou vysokych prusmyku, ve ctvrtek nas cekala cesta dolu a jeste predtim vystup na Engin tepe neboli Emler. Nejprve popiseme obrazky :-)

Na prvnim obrazku lze spatrit pocatek vystupu do druheho sedla (vedle vrcholu Kurubogaz).

Druhy obrazek je "vrcholove" foto v sedle Kurubogaz v pozadi pravdepodobne Kizilkaya.

Dalsi obrazek zachycuje bacu, ktery nas tak nejak samovolne provazel cestou z hor dolu az do vesnice Cukurbag.

Ve ctvrtek jsme tedy vyrazili opet docela brzy rano a protoze jsme nemeli uplne jasno v tom ktere sedlo je ktere, drzeli jsme se pekne vyslapane cesty od kempu Yedi Goller. Ta nas postupne zavedla az na vrchol Engin tepe (o kterem jsme si do te doby mysleli ze je Kizilkaya). Vystup na tezko do 3720 mnm sel docela ztuha, ale oproti stredecnim prusmykum to byla malina. Na vrcholu nas dobehla skupinka Frantiku z kempu. Tak jsme vytvorili zapis do vrcholove knihy a nejakou tu chvili vychutnavali vyhledy do vsech stran (ktere bohuzel na obrazku neprinasime nebot tento obrazek vzdoruje libovolnemu pokusu o nahrani na web neznamo proc). Ted uz nas jen cekal sestup 2000m dolu do vesnicku Cukurbag. Nejprve sla cesta suti coz bylo docela pouzitelne, ale v zaveru se zmenila v rozdrbanou kamenito hlinitiou stezku, ktera byla na nohy mnohem horsi nez libovolne mnozstvi hnusne suti. V zaveru nas dobehl a az do vesnice doprovazel baca, ktery se rozhodl ze si s nama bude povidat a vubec mu nevadilo, ze mu ani trochu nerozumime – preci jen se Turecky ucime teprve 14 dni.

Sestup byl velice dlouhy a narocny a navic v nizsich polohach se vratilo priserne turecke vedro a tak jsme k hlavni silnici dorazili uplne uvareni a mrtvi s uzehem na krku. Nastesti pobliz tekl potok, takze jsme se osvezili a trochu dali dohromady. Pirko s Klickem pak mavli na prvni projizdejici auto (ktere zastavilo) a odfrceli do Goreme. V Goreme jsme se zdarne shledalis Pirkovym pasem – stalo nas to teda 4 piva a krabicku cigaret, ale hlavne ze navrat domu bude hladky.

Nekolik poznamek k pohybu v Ala daglar

• nedoporucujeme pruchod sedly vedle Kurubogazu a Demirkaziku v opacnem smeru nez jsme je sli my, obvzlaste na tezko se muze jednat o neprekonatelnou prekazku (my jsme sli od Dipisiz gol smerem na Yedi Goller)
• Demirkazik se bez horo vybavy (nebo oatricnych sebevrazednych sklonu) zdolat neda
• V kotline okolo Yedi Goller je spousta jeze v srpnu vsak vestinou vyschlych
• do sedla Kurubogaz se urcite hodi alespon jedna lavinovka na popotazeni batohu pres nejhorsi lezecke useky
• vystup do sedla Demirkazik na tezko trva asi 2.5h do sedla Kurubogaz priblizne 4h
• nutnou vybavou je megatuna silneho opalovaciho kremu a cokoliv na hlavu proti uzehu

Par dalsich postrehu obecne:

• su – neboli voda je ve stredni anatolii velmi vazenou kapalinou a snad prave proto najdete v kazdem meste volne pristupny pitelny zdroj, v horach vam baca uz dva kilometry dopredu nadsene vysvetluje ze tamhle za kopcem bude su, proste voda je zde vzacna a proto patricne pvazovana. Za povsimnuti take stoji, ze ve vyprahle krajine roste neco jen tam kde je zavlazovani, jinde roste jen bodlaci a kameny.
• stopovat jde v Turecku perfektne, avsak vetsina Turku ma pocit, ze je to pro vas nedustojne a tak se vas snazi zavezt na nejblizsi autobusovou zastavku. Je tedy pravda ze dolmuse jezdi porad a skoro vsude. Cena dolmuse je vetsinou jednotna nehlede na vzdalenost.
• Temer na kazdem obydli v Kapadokii najdete satelit a solarni panely :-)
• V supermarketu sezenete temer cokoliv, levne jsou syry, pecivo a kupodivu i ovoce. Mistni ekmek (chleba) je dost nevyzivny, je tedy lepsi nakupovat jakesi chlebove placky, ktere jsou vyrazne hutnejsi a navic maji tu vyhodu ze po nacpani do batohu uz nejsou placatejsi nez predtim.
• mistni jogurtovy napoj Ayran je lehce slany a velmi osvezujici

Ala Daglar-den 2+3

Po uvitaci bource se pocasi umoudrilo,takze jsme mohli vcera uskutecnit naplanovany pokus o dobyti vrcholu Demirkaziku.Vyrazili jsme nalehko,nejdrive do sedla a pote smer vrchol.Ten se nam ovsem dobyt nezdarilo,prilis narocny teren.Odpoledne bylo odpocinkove,s koupeli v jezirku.Dnes jsme se do sedla pod Demirkazik vydali znovu,tentokrat s batohy a pokracovali jsme na jeho druhe strane-dolu,pres udoli a do dalsiho sedla.To bylo trochu narocnejsi nez prvni,ale uspesne jsme ho prelezli a ocitli se v jinem udoli.Kempujeme na dne vyschleho jezera. Vendy

Nástup na Ala daglar

Zdravime z udoli Dipsis hluboko v pohori Ala daglar. Nadmorska vyska cca 2900. Je tu nadherne pusto zpivaji ptaci a mezi morem z kamene a suti obcas probleskne kousek zeleného bodlaci. Nedaleko bydli baca s ovcemi. Idylu letniho vecera dokresluji stity velehor majestatne uzavirajicich celou kotlinu. Z Goreme jsme se sem dopravili stopem. Bohuzel jsem ja (Pirko) nechal v Goreme v kempu v zastave pas. Zatim jsme napsali sms ze si ho vyzvednu v patek protoze volat odsud kvuli slabému signalu nejde (jeste ze jsme si nechali vnutit vizitku). Jsem z toho ponekud nervozni ale snad ho najdu a kdyz tak to ambasada jisti. Zitra se pokusime zdolat nektery z okolnich vrcholu mozna primo Demirkazik. Po ceste jsme jeste zkoukli nadherny podzemni mesto a skalni klaster nedaleko Nigde – ten byl zatim nejzachovalejsi ze vsech co jsme v Kapadokii videli. Po dlouhé dobe tady na horach rano a vecer uzivame chladnejsi pocasi. Pres den to ale pece stejne jako dole. Posilame taky par obrazku z hor a podhuri. Tak muzete vychutnavat aspon na dalku.

Turecko - prurez obrazky

Po tydnu jsme se dostali k internetu a tak posilame sadu kvalintejsich obrazku z fotaku (ty predchozi jsou z mobilu pres MMS)

Putovani po Turecku jsem fakticky zacali v Ankare, takze hned prvni obrazek zachycuje deti zijici v centru strae Ankart, ktere j obrustano Ankarou novou moderni. Stara ANkara ma chudinskou ale zajimavou atmosferu. Z Ankary jsme to vzali stopikem do Aksaray a Pirko s Klickem meli to stesti ze po ceste stihli vyfotit zapad slunce nad obrovskym slanym jezerem (Tuz Gol) – jeli jsme kolem nej zhruba 2hodiny. Uzivejte na obrazku dole.

Prohlidku nadherne oblasi Kpadokie jsme zapocali v Selime, kde maji takovyto nadherny skalni klaster. Tehda jsme z tech skalek byli mimo, ted uz si pomalu zvykame. Ale verte- fotka je jen chaby odvar toho co lze spatrit na vlastni oci :-)

Dalsi obrazek neni z Grand Canyonu ale z Ihlara vadisi – udoli Ihlary, nadherne modelovane skaly jsou propleteny siti skalnich mest. V udoli tece reka a napaji tu trosku zelene, ktera to vedro zvlada. Chybi uz jen Vinetou a Old shatterhand.

Goreme – srdce Kapadokie, tady se v onech skalnich obydlich dosud bydli, stara architektura se propleta s novou a atsmoferu dokresluji davy Turistu, jezdicich ocumovat tuto pamatku UNESCO. Na obrazku lze spatrit vez mesity a obyvano vez skalni.

V nedalekem Sarhani je ku spatreni Karavanseray – raj, odpocivadlo por karavany uprostred pustiny. Dodnes funguje jako "motorest". Spi se tam ve stinu kamennych zdi vskutku dobre. Na obrazku vyhled ze strechy.

Loucime se s vami vyhledem na 60km vzdalenou spoku Erciyes dagi – pokud se vse zadari budeme na jejim vrcholu asi za tyden, uz ted se ale pri pohlednu na ni hrozne tesime.

Dalsi nase kroky zitra postopujem do Derinkuyu – centrum podzemnich mest a mesta a s krasnym nazvem Nigde (mimochodem okresni mesto cele oblasti), kde doufame prohlidneme prastary Manastir. Vecer uz bychom radi byli pod horami ve venicce Demirkazik a pozitri uz vyrazime na pet dni vysoko do strmych skal Mordoru (teda Ala daglaru).

Poznamka k pohostinnosti mistnich obyvatel:

• Kamionaci kteri nas vozi nas bezne zvou na veceri ci obed (dle denni doby)
  
• V udoli Ihlary nam piknikujici rodinka nezistne venovala pulku megamelounu
• V Goreme nas stara pani jen tak pozvala na caj do sveho skalniho bytu
• Cvrckovi, ktery dlouho nic nemohl stopnut z nedaleke benzinky zacali nosit jidlo a piti a nakonec mu i domluvili nekoho kdo ho odveze
• Clovek , ktery Pirka s Klickem vezl dnes do Uchisaru se sam od sebe vratil a nalozil a privezl i ostatni

Dalsi poznamky:

• Turectina je jazykolam neskutecny a nezapamtovatelny, ale uz se domluvime kde chcem zastavit a kolik stoji jidlo ci autobus
• Po tydnu v Turecku povazujeme 27 stupnu za chladek
• Kurdove nemaji radi Turky a poslouchaji Kurdske bojove pisne
• Dolmus (mistni busik) jezdi kamkoliv zastavi vsude a stoji vzdycky 1.5 – 2 liry
• Nikde nejsou jizdni rady ani oznacene zastavky, ale vsichni vi v kolik co a kam odkud jede

Tesime se ze zase nekdy priste napisem.... doufam ze se vam alespon libi fotecky.

Pousti a bazenem

Zdravime vsechny ctenare s dalsimi zpravami z Turecka. Po vcerejsim sice pekném,ale mirne nudném dni jsme to dnes opravdu rozjeli. Rano se budime o dost pozdeji,protoze Pirko svuj budik v 5.40 ignoruje a ja svuj nastavil omylem az na 6.40,takze vstavame az v tuto hodinu. Prochazime zbytkem Ihlarskeho udoli,kde je zatim stale jeste rannich 15 stupnu,coz je krasna teplota na chuzi. Kdyz dorazime do Ihlary chteji po nas hlidaci videt dnesni listek. Ten samozrejme nemame,ale po chvili hledani v batozich jim staci alespon vetsina vcerejsich. Dobereme vodu a hura po skupinach stopovat. Krasné misto v zatacce solidarne prenechavame Pirkovi,cehoz litujemé ve chvili,kdy jim zastavi prvni auto,ale ne zase moc,protoze na misto pro 2 se 5 lidi fakt nevejde. Najdeme jiné jeste lepsi s vodou a stinem.Bohuzel aut nasim smerem jezdi minimum a tak se asi 2h susime na slunci. Pak se rozhodujeme pro presun a zatimco Rak se odchazi namocit zkousim naposledy zvednout ruku a hle.zastavuji dva typci,kteri rikaji,ze jsme totaly wrong (z hlediska autobusu,které to objizdeli pres asi 40km vzdalené mesto je to pravda) ale po chvili je presvedcuji,ze jsme spravne a ze nas chteji svézt. Vyhodili nas na totalne pustem krizeni dvou silnic,tam co jsme presne chteli. Zastavuje nam kazdé auto,které jede nasim smerem,coz je asi tak 5 aut za 15minut,ale bohuzel turci neumi:orientovat se v mape,anglicky ani jinym cizim jazykem a my zase jen mizerne turecky. Ke vsemu mapa neodpovida skutecnosti,takze 4 auta odmitame a u 5 se rozhodujeme,ze to zkusime a uvidi se.Ridic to bere zkratkama,takze brzy nevime kde jsme,az koncime v podzemni hospode pozvani na kolu,zatimco nas mistni uci hrat na citar... Az na to,ze nejsme na mape super.Proto odesilame sms ostatnim skupinam,ze se potkame nevime kdy a nevime kde asi v Nigde (mesto). Pak nastava nejhorsi stop dne. Dostavame se na main road,(polnacku)kde jezdi 1 auto za 20 minut a to jeste plne. Uprostred pouste,kde jediny stin poskytuje valec a teplomer ukazuje 41stupnu se mordujeme asi 2,5h. behem toho nam prichazi sms,ze ostatni skupiny (které maji vice stesti,nebo plne kapsy penez na autobusy,cimz vlastne tak trochu podvadi) zrovna popiji tequilu u bazénu v kempu. Pak se rozhodujeme pro vrazedny odsun. Jeste se otacim na kolem projizdejici auto a zvedam ruku.To okamzite zastavuje a ridic beze slova naklada nase batohy.jeste nejakou chvili neverime,ze se rychlosti 150km/h ritime pousti vstric dalsimu cili. Na dalsi zastavce se jdeme zchladit do 7patroveho podzemiho mesta z pocatku krestanstvi. Dole je hloubka asi 37m a krasny chladek. Dalsi stop je nadhera. Po kratkém pesim presunu se dostavame na krasné misto. Odmitame 3 auta,ktera podle nas nejsou vyhodna a na 4 mavnuti zastavuje nakladak,ktery nas bere az skoro do Goreme. Jen se ubytujeme v campu a hned skaceme do bazenu a davame si zaslouzeny obed. Pak vyrazime smer nocni turistické mesto,které je opravdu pekne a tak uzivané osvetlenych domu a klasteru vytesanych do skal,spousty obchodu a dalsich lakadel. Usinani je zahajeno presunem do budovy,kvuli jistym dangerous animals,které ale majitel campu neumi pojmenovat. Hejna komaru,nas jen bodaji a rano nas cela brzké vstavani,abychom stihli vychod slunce nad udolim.

Z Ankary do Kapadokie

Z Istanbulu nas po kurzu asertivity odvezl nocni bus. Privitalo nas zhavé Ankarske rano. Stara Ankara nas oslovila nezamenitelnou atmosférou. Prvni stop do Aksaray ve znameni vyuky Turectiny. Dnes se jiz prochazime skalnimi mesty Kapadokie a vymyslimé taktiky jak se v dalsich dnech vyhnout 50tce ktera vladne poledni. Na fotkach je nakup peciva a skalni mesto v Selime.