Rano jsme si trochu pripsali,po tom nocnim stopu a hnedle jdeme na dalsiho. Bereme kamiona a jedeme na odbocku na Hattusas. Vyskocime a chceme jit pro vodu,ale nez jsme se rozhodli,tak u nas zastavil nakladak Dodge. Je to jeden z typu Fargo,ktery nam maximalni rychlost 25km/h,ale bezne jezdi 10km/h,takze hodime batohy na korbu a sineme si to hore do kopcu. Jdeme asi 5km,pak vyskocime a zastavujeme Transita,ktery to prozmenu vali 140 po horskych silnickach. Rak s Nady sedi vzadu v naladovém prostoru a ja vysvetluji ridici,co jsou,ze cesko nema more,probirame fotbal,bavime se o tom co vsechno turkovi patri a tak dale a tak dale. V turectine je to fakt pokec. Zase ani slovo anglicky. Vyhazuje nas u archeologického naleziste "Popsana skala",kde jsou znamé obrazy vladcu a bohu vyrubane ve skale. Naleziste si poradne prohlédneme a pak chvili smlouvame u obchodniku:"Normaly 8 liras. For you 5 liras." my na to,ze dame 1,5 a tak pokracujeme az skoncime na 2 lirach,kdyz vezmeme vice kousku. Schazime dolu smerem k Hattusasi. Je strasne vedro. Podrazky se nam roztekaji po asfaltu a my také. Cestou nas nekolikrat minou popelari. Hladovi mirime overit,kolik bude vstup,az u nas zastavuje kousicek pred cilem taxik. Taxika nechceme,ale ridic mluvi plynne anglicky a rika,ze nas vezme jen tak do vesnice,abychom si tam nechali v kancelari veci a pak ze nas zase odveze zpatky,coz nelze odmitnout. Vyklada,jak jeho 2 bratri pracuji v nemecku a také,ze prohlidka je na 5-6h a pro studenty je vstup zdarma. Samotné mesto je uchvatné. Na pohled z vysky trochu pripomina "Matchu Pitchu" (v uvozovkach je to schvalne). Rozsahlé zbytky opevneni,ruzné ctvrti mesta atd. Z naleziste odchazime okolo 7 zaroven s kravami. Pri hledani spaciho mista jsme varovani vojakem Jandarmy ze mame jit do bezpeci hotelu,ze jinak buchy buch (coz znazornuje pestmi velkymi jak malé boxovaci pytle na me) snazim se mu vysvetlit,ze nam nic nehrozi,ale on sva gesta stale opakuje a pta se,kde hodlame spat. Stejnymi gesty mu ukazuji (a doplnuji cestinou),ze proste nekam dojdeme,tam si proste dame veci,natahneme se a proste spime. Na vojaka to evidentne nezabira,takze mu dekujeme a nalézame pekne misto za topoly. Rano nas za 10 minut 6 budi 2 obrovsti psi,kteri nas kontroluji,ze nekolika 10m.Pravdepodobne spime na jejich poli. Pri nas pak hlidaji az do odchodu. Vybirame stopa,ktery je sice delsi,ale zato se vyhneme Ankare. Po silnici vubec nic nejezdi,ale kdyz dobereme vodu bere nas prvni auto. Jedeme dalsich cca 500km asi na 7 stopu kdy nam vetsinou zastavi prvni auto a pak si to s nami fici na prihodné stanoviste. Projizdime Toyou,Karibikem a uz jsme v Safranbolu kde jsou pry nadherné zachovalé osmanské domy. Trochu pripominaji Rakouské vesnicky,ale co uz. Delame dalsi kycovite fotky na blog. Prochazime se,ochutnavame mistni cukrovi,prohlizime a taky kupujeme grilované kure,které vzapeti zmizi. V 9 zaciname stopovat. Jen lezérne mavnu a zastavuje 1 auto,o chvili pozdeji se situace opakuje pak znovu. Nasedame do nového kamionu,kde uz sedi 2 bratri. V kamionu v 5 lidech jsem teda jeste nejel. Starsi bratr se bavi ruznymi hratkami s klaksonem. Mladsi si s nami (turecky na nas krici) povida. Jedeme a kdyz skoncime,hned bereme dalsi kamion. Ridici jsou hrozne fajn,snazi se nam pomoci,ale ma to ten efekt,ze vlastne nikdy nevime,kam presne jedou :(. Na dalsi 2 bleskove stopy ujedeme zbytek z nocnich 400km a jsme v 7 rano v Istambulu. O tom ale az priste.
Žádné komentáře:
Okomentovat