Jak jiz jsme se zminili v MMS ve stredu jsme podnikli prechod dvou vysokych prusmyku, ve ctvrtek nas cekala cesta dolu a jeste predtim vystup na Engin tepe neboli Emler. Nejprve popiseme obrazky :-)
Na prvnim obrazku lze spatrit pocatek vystupu do druheho sedla (vedle vrcholu Kurubogaz).
Druhy obrazek je "vrcholove" foto v sedle Kurubogaz v pozadi pravdepodobne Kizilkaya.
Dalsi obrazek zachycuje bacu, ktery nas tak nejak samovolne provazel cestou z hor dolu az do vesnice Cukurbag.
Ve ctvrtek jsme tedy vyrazili opet docela brzy rano a protoze jsme nemeli uplne jasno v tom ktere sedlo je ktere, drzeli jsme se pekne vyslapane cesty od kempu Yedi Goller. Ta nas postupne zavedla az na vrchol Engin tepe (o kterem jsme si do te doby mysleli ze je Kizilkaya). Vystup na tezko do 3720 mnm sel docela ztuha, ale oproti stredecnim prusmykum to byla malina. Na vrcholu nas dobehla skupinka Frantiku z kempu. Tak jsme vytvorili zapis do vrcholove knihy a nejakou tu chvili vychutnavali vyhledy do vsech stran (ktere bohuzel na obrazku neprinasime nebot tento obrazek vzdoruje libovolnemu pokusu o nahrani na web neznamo proc). Ted uz nas jen cekal sestup 2000m dolu do vesnicku Cukurbag. Nejprve sla cesta suti coz bylo docela pouzitelne, ale v zaveru se zmenila v rozdrbanou kamenito hlinitiou stezku, ktera byla na nohy mnohem horsi nez libovolne mnozstvi hnusne suti. V zaveru nas dobehl a az do vesnice doprovazel baca, ktery se rozhodl ze si s nama bude povidat a vubec mu nevadilo, ze mu ani trochu nerozumime – preci jen se Turecky ucime teprve 14 dni.
Sestup byl velice dlouhy a narocny a navic v nizsich polohach se vratilo priserne turecke vedro a tak jsme k hlavni silnici dorazili uplne uvareni a mrtvi s uzehem na krku. Nastesti pobliz tekl potok, takze jsme se osvezili a trochu dali dohromady. Pirko s Klickem pak mavli na prvni projizdejici auto (ktere zastavilo) a odfrceli do Goreme. V Goreme jsme se zdarne shledalis Pirkovym pasem – stalo nas to teda 4 piva a krabicku cigaret, ale hlavne ze navrat domu bude hladky.
Nekolik poznamek k pohybu v Ala daglar
- nedoporucujeme pruchod sedly vedle Kurubogazu a Demirkaziku v opacnem smeru nez jsme je sli my, obvzlaste na tezko se muze jednat o neprekonatelnou prekazku (my jsme sli od Dipisiz gol smerem na Yedi Goller)
- Demirkazik se bez horo vybavy (nebo oatricnych sebevrazednych sklonu) zdolat neda
- V kotline okolo Yedi Goller je spousta jeze v srpnu vsak vestinou vyschlych
- do sedla Kurubogaz se urcite hodi alespon jedna lavinovka na popotazeni batohu pres nejhorsi lezecke useky
- vystup do sedla Demirkazik na tezko trva asi 2.5h do sedla Kurubogaz priblizne 4h
- nutnou vybavou je megatuna silneho opalovaciho kremu a cokoliv na hlavu proti uzehu
Par dalsich postrehu obecne:
- su – neboli voda je ve stredni anatolii velmi vazenou kapalinou a snad prave proto najdete v kazdem meste volne pristupny pitelny zdroj, v horach vam baca uz dva kilometry dopredu nadsene vysvetluje ze tamhle za kopcem bude su, proste voda je zde vzacna a proto patricne pvazovana. Za povsimnuti take stoji, ze ve vyprahle krajine roste neco jen tam kde je zavlazovani, jinde roste jen bodlaci a kameny.
- stopovat jde v Turecku perfektne, avsak vetsina Turku ma pocit, ze je to pro vas nedustojne a tak se vas snazi zavezt na nejblizsi autobusovou zastavku. Je tedy pravda ze dolmuse jezdi porad a skoro vsude. Cena dolmuse je vetsinou jednotna nehlede na vzdalenost.
- Temer na kazdem obydli v Kapadokii najdete satelit a solarni panely :-)
- V supermarketu sezenete temer cokoliv, levne jsou syry, pecivo a kupodivu i ovoce. Mistni ekmek (chleba) je dost nevyzivny, je tedy lepsi nakupovat jakesi chlebove placky, ktere jsou vyrazne hutnejsi a navic maji tu vyhodu ze po nacpani do batohu uz nejsou placatejsi nez predtim.
- mistni jogurtovy napoj Ayran je lehce slany a velmi osvezujici
Žádné komentáře:
Okomentovat