Arches National Park

South and North Windows

Double Arch

Čekal nás další dlouhý přejezd do NP Arches - hojně navštěvovaného parku. Z Monument valley jsme vyrazili odpoledne a po neskutečně rovných silnicích zamířili na sever. Krajina se nepatrně měnila. Pouště přestaly být tak vysušené a kolem se množily křovinaté porosty s cypřiškem a borovicí, vyjímečně bylo vidět i nějaké zavlažované políčko. Projeli jsme okolo národního parku Canyonland, který prý také stojí za vidění, nakoupili zásoby v městečku Moab. V obchoďáku měli mikrovozíky po děti, takže nákup obchodem vezla a dávala do košíku Jindra čímž se nakupování stalo opět o něco zajímavější. Hrozně jí to bavilo. Prohlásila že nutně potřebuje veliké balení KitKatu. Mám podezření, že to bylo spíše jeho červenou barvou, i když čokoláda do ní spadla rychlostí blesku. Kousek za městem byl svah s písečnou dunou a tuna dětí tam jezdila po zadku. Asi místní obdoba sáňkování.

Dojeli jsme k parku, zaplatili vstup a dost nás překvapila cedulka, že kemp je plný (pravda moc jsme o Arches nevěděli, tedy vlastně nic :) když človek zadá Arches do googlu tam mu vyjede mnoho blogů a všechny informují o trvale plném kempu). Vyrazili jsme ke kempu s tím, že bychom se někde mohli vmáčknout, máme přeci pidipřístřech. Krajina byla spíš planina ze které vyčnívaly skupinky nižších a hodně členitých skalek. Po půl hodince jízdy jsme byli zhruba v polovině cesty ke kempu. Změnili jsme názor, protože jsme se dočetli, že lze zase získat permit na volné kempování za pár dolarů. Otočili jsme to zpátky k Ičku. Nu permit získat jde, ale mají pouze vyhrazené zóny, kde se smí spát a vždy je to minimálně míli od cesty. Tak jsme park zase opustili a jeli k doporučeným kempům kousek zpátky podél silnice 128 u Colorada. Jeden jako druhý beznadějně plný, také je prý nutná rezervace až měsíc dopředu. Ten největší měl na druhé straně silnice overflow area, tj, plácek kde je možno stanovat, když je vše plné. Tam jsme se vedle 3 karavanů a několika stanů ubytovali. Všechny tahle kempy byly samoobslužné. Tj. U cedule jsou rezervační lístky, ty si dáte na stanové místo a vhodíte příslušné prachy do připravené pokladničky a bydlíte. 

Vedle jednoho karavanu stálo růžové dětské auto na baterky (taková ta mega 4kolka) a Jindra po ní stále toužebně pokukovala. Nikdo tam nebyl, takže na ní nesměla šahat. Jen co se paní objevila, už neohroženě vyrazila s prohlášením "Jindřiška půjčí auto." Paní to nevadilo a tak se Jindra družila s trochu starším chlapečkem a více starší holčičkou celý podvečer. Jezdili dokola na parkovišti a to jí vydrželo určitě dvě hodiny. My se zatím družili s obyvateli karavanů. Pak našla dětské židličky a přišla se družit také. Oheň se nesměl rozdělávat, ale karavanisti to řešili zajímavým způsobem, táborákem na propanbutan. Prostě plynový sporák na nožičkách na kterém byla keramická imitace polínek. Nu trochu tepla to dávalo, takže jsme nezmrzli, ale výhřevnost proti ohni nic moc. 

Landscape Arch

Broken Arch

Brzy ráno jsme vstali a už před sedmou snídali na na parkovišti u vyhlídky na North a South Windows. Byla hrozná kosa, jedli jsme v autě a na vycházku jsme se rozhodli vyrazit s kočárkem, aby nebyla malé zima. Obešli jsme krátký okruh, pokochali se dalšími oblouky, vynesli několik schodů, a skalek, Jindru moc bavilo hledat "okýnka". Přes parkoviště jsme udělali druhou procházku ke zdvojenému oblouku. Tu Jindra zdatně ťapala sama, ale protože planina byla v zásadě písčitá polopoušť s nějakou tou vegetací tak jsme se daleko nedostaly a dělaly bábovky na cestě.

V druhé půlce dne jsme vyrazili do ďáblovy zahrádky, kde je možné udělat celkem dlouhý okruh kolem kterého je asi osm dalších oblouků. Solidní cesta vedla jen ke třem z nich a končila u největšího - Landscape Arche. Monumentální most. Jindra v kočárku spala a tak to bylo príma, protože jinak dost fičelo. Na písčitých úsecích cesty jsme kočár táhli na provázku, protože se mu moc bořily kolečka. Za Landscape Arch jsme již nešli, protože to bylo celkem po skále, což nebylo s kočárkem ideální.

Vyrazili jsme zpátky, prošli se ještě ke dvěma obloukům cestou - Sand Dune Arch byl zavřený mezi skalami a všude kolem něj obrovské pískoviště, takže naše rychlost pohybu byla fakt malá. V plánu jsme měli ještě výlet asi 5 mil na nejznámější Delicate Arch, který je nejlepší při západu slunce. Doufali jsme, že i přes celodenně zataženou oblohu slunce vykoukne. Kousek od parkoviště byla hlína taková zvláštně nazelenalá. Nikdy jsem to neviděla, jediné co mně napadí je, že to obsahovalo měď. Také jsme krom písku šli přes vyvřelé pole, kde byly v zásadě acháty o velikosti několika tun. Prostě celé achátové skály (Baru - tam by se ti líbilo). Celý ten kopec šla Jindra sama, i když to bylo občas o nervy protože se zastavovala každý metr. Oblouk byl opravdu krásný - jen si tak osamoceně stál na okraji skály, není divu, že ho má Utah na SPZkách, ale fičelo tam tak, že jsme s Jindrou zvolily ústup za skalku a nechali Jirku čekat na to správné fotografické světlo samotného. A přišlo :) Sestup dolů byl už horší, Jindra byla vyřízená, ale přesto odmítala Jirku jako nosiče a jen "maminka". Tak jsme to vyřešili tím, že maminka šla napřed a tím pádem se nést tatínkem nechala. Uvařili jsme večeři a vyrazili na další dlouhý noční přejezd do hor nad Salt Lake City.

Delicate Arch (vlevo dole člověk v životní velikosti)